Brazílie na vzestupu

Když v roce 2003 zařadili ekonomové z investiční banky Goldman Sachs Brazílii společně s Ruskem, Indií a Čínou mezi ekonomiky, která budou jednou vládnout světu, vyvolalo písmeno B ve zkratce BRIC spoustu otázek.

Brazílie? Země, ve které je míra růstu stejně skrovná jako šaty karnevalových tanečnic a která snadno podlehne každé finanční krizi? Země věčné politické nestability, jejíž nezměrná schopnost promrhat jedinečný potenciál je stejně legendární jako její vášeň pro fotbal a karnevaly? Ta se přece nemůže řadit k rodícím se titánům.

Výhledově pátá největší

Teď se zdá, že tato skepse nebyla na místě.
Světovému hospodářství možná pomůže z recese Čína. Ovšem ani Brazílie není mimo hru. Nevyhnula se poklesu, ale postihl ji mezi posledními a mezi prvními mu ukázala záda. Její hospodářství opět roste tempem, které v celoročním přepočtu dosahuje pěti procent.

Růst v příštích letech ještě zrychlí, protože budou zprovozněna nová hlubokomořská ropná pole a protože asijské země stále lační po potravinách a nerostném bohatství této rozlehlé země.

Předpovědi se různí, ale Brazílie se pravděpodobně stane do roku 2024 - tedy podstatně dříve, než předvídala firma Goldman Sachs - pátou největší ekonomikou světa, a předstihne tak Británii a Francii.

Podle poradenské společnosti PricewaterhouseCoopers bude Săo Paulo do roku 2025 pátým nejbohatším městem na světě.

A v jistém směru Brazílie ostatní země ze čtveřice BRIC předčí.

Na rozdíl od Číny v ní vládne demokracie. Na rozdíl od Indie se nemusí potýkat se žádnými povstalci, s etnickými či náboženskými konflikty ani se znepřátelenými sousedy. Na rozdíl od Ruska vyváží i něco jiného než jen ropu a zbraně a chová se slušně k zahraničním investorům.

Když se stal prezidentem Luiz Inácio Lula da Silva, bývalý odborový předák narozený v chudobě, podnikla brazilská vláda kroky ke snížení nesmírných sociálních nerovností, které Brazílii sužovaly po dlouhé roky. Rozvojový svět se v otázkách prozíravé sociální politiky a povzbuzení domácí spotřeby určitě může přiučit mnohem více od Brazílie než od Číny.

Stručně řečeno se najednou zdá, že Brazílie vstoupila na světovou scénu. A její příchod byl minulý měsíc symbolicky potvrzen přidělením olympijských her v roce 2016 Riu de Janeiru. Dva roky předtím bude Brazílie pořádat fotbalové mistrovství světa.

Konečně smysluplná opatření

Nástup Brazílie však ve skutečnosti nebyl náhlý, nýbrž postupný.

První kroky udělala v 90. letech, když vyčerpala všechny ostatní možnosti a dospěla k smysluplnému souboru hospodářských politik. Podařilo se jí zkrotit inflaci a přijaté zákony přinutily rozhazovačné orgány místní a federální správy držet dluhy na uzdě. Centrální banka dostala autonomii a současně úkol udržet nízkou inflaci a zajistit, aby se banky vyvarovaly zbytečného rizika, které napáchalo škody v Británii a v Americe. Ekonomika se otevřela zahraničnímu obchodu a investicím a mnoho státních odvětví se privatizovalo.

To všechno napomohlo zrodu skupinky nových a ctižádostivých brazilských nadnárodních společností.

Některé z nich jsou bývalé státní podniky, které vzkvétají, protože dostaly možnost podnikat bez vměšování vlády. To je případ národní ropné společnosti Petrobras, těžebního gigantu Vale a výrobce letadel Embraer.

Další jsou soukromé firmy, například ocelářská společnost Gerdau nebo firma JBS, ze které brzy bude největší světový výrobce masných produktů. Pod nimi stojí nová třída činorodých podnikatelů, zocelených v těžkých bitvách neblahé minulosti.

Do země proudí zahraniční investice. Láká je trh, kterému dodal vzpruhu ústup chudoby a rozrůstající se nižší střední třída. Vznikly silné politické instituce. Svobodný a průbojný energický tisk odhaluje korupci - i když té je v Brazílii stále více než dost a většinou unikne trestu.

Notoricky známé slabiny

Stejně jako bychom neměli novou Brazílii podceňovat, neměli bychom přehlížet její slabé stránky. Některé z nich jsou až notoricky známé.

Vládní výdaje rostou rychleji než ekonomika jako celek, jenže soukromé ani státní investice zatím nedosahují potřebné úrovně, a nad růžovou budoucností ekonomického růstu se tak stále ještě vznáší otazník.

Příliš velká část veřejných prostředků končí na špatných místech. Federální vládě od září 2008 vzrostly mzdové náklady o třináct procent. A ačkoliv je brazilská populace relativně mladá, ve stejném období se o sedm procent zvýšily výdaje na sociální a důchodové zabezpečení.

Přestože v poslední době došlo k pokroku ve vzdělávání a infrastruktuře, Brazílie stále ještě zaostává za Čínou či Jižní Koreou (což Brazilcům minulý týden připomněl rozsáhlý výpadek elektrického proudu).

A v některých částech země se stále ještě nedaří dostat pod kontrolu násilnou trestnou činnost.

Vládní koně a četné překážky

Na obzoru, a to hned za mořskými ropnými plošinami, se objevují nové problémy.

Od počátku prosince posílil brazilský real vůči americkému dolaru téměř o 50 procent. To sice vedlo ke zlevnění dovozu a zvýšení životní úrovně, ale současně se tím zhoršily podmínky pro vývozce. Minulý měsíc zavedla vláda daň z krátkodobých zahraničních investic. Nedá se však očekávat, že se tím zastaví zhodnocování měny, zvláště až z plošin začne proudit ropa.

Lulovou reakcí na situaci byly státní zásahy do ekonomiky. Vláda bude požadovat, aby se zařízení pro ropný průmysl, od trubek po tankery, vyrábělo v Brazílii. Tlačí na společnost Vale, aby postavila nové ocelárny.

Je sice pravda, že vládní kroky pomohly Brazílii vybudovat základy průmyslu. Konečnou podobu jim však daly privatizace a otevřený trh. Současně vláda nedělá nic pro to, aby odbourala řadu překážek, jimž dnes musejí čelit podnikatelé - především přebujelé předpisy na všechno od placení daní až po najímání zaměstnanců.

Lulova kandidátka v prezidentských volbách, které proběhnou v příštím roce, Dilma Rousseffová trvá na tom, že není důvod reformovat zastaralé pracovní právo.

Správným směrem

A právě přehnané sebevědomí se může stát Brazílii osudným.

Lula má pravdu, když tvrdí, že jeho země si zaslouží trochu úcty, stejně jako jemu po právu náleží troška nekritického obdivu. Na druhé straně měl jako prezident velké štěstí. Svezl se na vlně rostoucích cen komodit a správu země převzal po svém předchůdci Fernandu Henriqueovi Cardosovi, který položil pevné základy budoucího růstu.

Aby Brazílie dosahovala stejně dobrých výsledků i ve světě sužovaném těžkými časy, bude se muset prezidentův nástupce pustit do některých problémů, které si Lula mohl dovolit ignorovat. Výsledek voleb tak může ovlivnit rychlost, s jakou bude Brazílie v čele s novým prezidentem postupovat vpřed.

Udaný směr se však těžko změní. Tento vzestup je o to obdivuhodnější, že je výsledkem reforem a demokratických postupů.

Kéž by se totéž dalo říct i o Číně.

© 2009 The Economist Newspaper Limited.
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, překlad týdeník Ekonom. Článek v angličtině najdete na www.economist.com.

Podle společnosti PricewaterhouseCoopers bude Săo Paulo do roku 2025 pátým nejbohatším městem na světě.