Šéfovi amerického Fedu Benu Bernankovi vyprší v lednu mandát a prezident Barack Obama musí do té doby rozhodnout: jmenuje jej znovu, nebo dá přednost někomu více spjatému s demokraty? Rozhodnutí bude mít značné důsledky pro USA i pro svět.

Být dobrým bankéřem
Dobrý centrální bankéř musí být pokorný. Musí si být vědom limitů chápání a účinnosti nástrojů. Přesto si nemůže dovolit být pokládán za nerozhodného, neboť by to vyvolalo destabilizující finanční spekulace.
Funkce centrálních bankéřů jsou důležité samy o sobě, avšak v důsledku rozvoje finančních trhů se tito lidé v uplynulých desetiletích stali ještě významnějšími. Ačkoliv formálně tuto roli nehrají, fakticky se nich stali strážci rozumu na finančním trhu. Jaké nástrahy přináší neplnění tohoto úkolu, to se s bolestnou pádností ukázalo při hypotečním debaklu.
Podle Obamou navržených pravidel ponese Fed ještě větší zodpovědnost. Jeho cílem bude předcházet krizím a zajišťovat, aby na sebe banky nebraly přílišné riziko.
Je to úkol, při jehož plnění ztroskotal bývalý šéf Fedu Alan Greenspan. Kvůli slepotě vůči nestřídmosti trhu - malé "vadě" v jeho uvažování, jak to později sám označil - nevěnoval pozornost úskalím spojeným s finančními inovacemi wallstreetských titánů.
Bernanke byl v letech 2002 až 2005 členem Greenspanovy rady guvernérů, a tak lze i jemu vyčíst, že se k tomuto trendu připojil.
Šéf Fedu uplatňuje vliv nejen skrze měnovou politiku, ale i slovy. Udává tón diskusí a pomáhá utvářet systém předpokladů, v jehož rámci operují politici z celého světa.
Tím, co Greenspana s Bernankem v roli regulátorů brzdilo, byl fakt, že oba chovali přehnanou úctu k Wall Street. Pracovali s předpokladem, že co je dobré pro Wall Street, je dobré i pro "Main Street". To se v důsledku krize jistě změní, i kdyby u kormidla setrval Bernanke.
Svět však potřebuje šéfa Fedu, který bude instinktivně skeptický k finančním trhům a jejich společenské hodnotě.

Lži po kapsách finančníků
Zde jsou některé lži, které finanční průmysl namlouvá sám sobě i jiným a jimž se nový šéf Fedu bude muset postavit.
1. Ceny stanovené trhy jsou optimální pro alokaci kapitálu k nejefektivnějšímu využití. Toto tvrdí učebnice i finančníci, ale dnes je mnoho důvodů k ostražitosti.
V oblasti financí existuje příliš "selhání trhu" na to, aby mohly být ceny vodítkem pro alokaci zdrojů. Objevují se střety zájmů, které vrážejí klín mezi zájmy vlastníků kapitálu a finančních šéfů. Asymetrie informací vyvolává zranitelnost kupců vůči zneužití, jako u cenných papírů krytých hypotékami.
Záruky sanace navíc podněcují přílišný risk. Velcí finanční prostředníci ohrožují systém, když používají nesprávný model a činí špatná rozhodnutí. Regulace je jen částečným lékem.
Možnost, že ceny generované finančními trhy vyšlou nesprávné signály, je stejně velká, jako že vyšlou ty správné.
2. Finanční trhy vedou vlády k disciplíně. Často uváděný přínos je zjevně falešný.
Euforické trhy nejsou s to vést k disciplíně kohokoliv, tím méně vládu. Pochybujete-li, zeptejte se kabinetů v rozvíjejících se ekonomikách, které neměly potíže půjčit si na mezinárodních trzích, obvykle v předvečer platební krize.
V mnoha případech umožnily finanční trhy vládám odstartovat neudržitelné zadlužování. Když pak přijde "tržní disciplína", bývá pozdě, restriktivní opatření jsou příliš tvrdá a uplatňují se na všechny.
3. Rozšíření finančních trhů je nesporné dobro. Zase vedle. Globalizace měla usnadnit chudým zemím přístup k úsporám bohatých. Měla podporovat sdílení rizik.
Očekávání se však nenaplnilo. Před krizí se kapitál přesouval spíše z chudých zemí do bohatých než opačně. A ekonomická nestabilita rozvíjejících se trhů se během finanční globalizace zvýšila, i kvůli častým krizím vyvolávaným mobilním kapitálem.
4. Finanční inovace jsou motorem růstu produktivity a blahobytu. Další omyl. Kdybyste se před pěti lety zeptali na příklady užitečných finančních inovací, vyslechli byste dlouhý výčet nástrojů souvisejících s hypotékami, jež údajně zpřístupňují finance na koupi domu i těm, kdo by si jinak nemohli dům dovolit.
Dnes víme, kam to vedlo. Blíže k pravdě má tedy názor Paula Volckera, že pro většinu lidí má obyčejný bankomat větší přínos než jakýkoliv finančně vyumělkovaný dluhopis.
Světovou ekonomiku až příliš dlouho řídili finanční nadšenci. Je načase, aby ji začali přebírat finanční skeptikové.

© Project Syndicate 2009
www.project-syndicate.org

Dani Rodrik
- Profesor politické ekonomie na Škole státní správy Johna F. Kennedyho Harvardovy univerzity.
- První nositel Ceny Alberta O. Hirschmana udělované Radou pro společensko-vědní výzkum.
- Jeho poslední knihou je Jedna ekonomika, mnoho receptů s podtitulem Globalizace, instituce a hospodářský růst.

Greenspana s Bernankem v roli regulátorů brzdila přehnaná úcta k Wall Street.

Související