Abyste obstáli při jednání se zahraničním partnerem, nestačí značkový oblek a hodinky. Pro většinu českých manažerů a podnikatelů už není problémem ani obstojná znalost světových jazyků.
Leckdy však netaktně šlápnou vedle při dodržování formálních pravidel společenského chování při představování, stolování nebo telefonování.
"Znalost etikety je dnes ekonomickou nutností. Pro jednotlivce, chce-li postupovat v kariéře, dostat práci nebo si ji udržet. Pro podnik, chce-li se odlišit od konkurence a prodat více výrobků," říká Soňa Gullová z pražské Vysoké školy ekonomické, která je uznávanou autoritou na obchodní etiketu.
A její tvrzení dokládají i závěry, které vyplynuly z ankety poradenské firmy Goworr Consulting mezi šesti sty vedoucími pracovníky v zemích EU. Téměř tři čtvrtiny oslovených manažerů potvrdily, že chování ovlivňuje průběh jednání a obchodní výsledky.

Nadnárodní věrozvěsti
S největšími neznalostmi pravidel etikety a s nevhodným vystupováním a jednáním se v České republice setkáváme více u malých a středních firem.
Velké firmy stále častěji mívají po vzoru svých zahraničních matek závazné kodexy etiky a etikety a jejich pracovníci procházejí různými školeními a kurzy. Míra a způsob pěstování firemní kultury a dobrých mravů zaměstnanců se samozřejmě liší.
Některé společnosti tak mají ve vnitrofiremních normách zakotvena pravidla týkající se společenských norem i předpisy, jak se představovat, oslovovat partnery, oblékat se či telefonovat, jiné firmy upravují jen některé ze zmíněných věcí.
Předepsané oblékání či způsob komunikace zcela chybějí například v kodexu jednání zaměstnance firmy Henkel. Ten se zaměřuje na obecná pravidla chování.
Opačný pól představuje společnost Price-waterhouseCoopers, jejíž profesní standardy obsažené v Průvodci zaměstnance jsou poměrně velmi striktní. Dokument kromě oděvu obsahuje i pravidla oblékání, telefonování, podobu vztahů s klienty či dodavateli a zásady údržby pracovního prostředí.

Džíny ani v pátek
V džínách daňové poradce a auditory nepotkáte ani v neformální pátek, pro zbylé pracovní dny mají předepsáno "business" oblečení v černé, hnědé, modré nebo šedé barvě.
Ne vždy mají ale firmou vyžadovaná pravidla písemnou podobu. Příkladem je společnost KPMG. Ta žádný podobný dokument nemá, s pravidly se ale zaměstnanci seznamují při úvodním školení. Firma je v souladu s trendem poslední doby letos zmírnila, a poradci tak nemusejí v práci, pokud nemají jednání s klientem, nosit kravatu jako součást společenského obleku.
Žádná pravidla ale nedají člověku tolik jako praktická zkušenost. Třeba firma Schenker svým zaměstnancům pravidla společenského chování vštěpuje v rámci tréninku obchodních dovedností.
Firemní kodexy a tréninky postupně mění chování českých manažerů. "V jistém smyslu slova můžeme hovořit o jakési renesanci společenského chování u nás," říká Soňa Gullová. Stále je ale prý co zlepšovat.

Mobil i kapesník schovejte
Kterou nectnost tedy českým bossům nejvíc vytýkají zahraniční kolegové? Tipujete-li nedochvilnost, hádáte správně. Na minutě či deseti českým manažerům nesejde. Zásadní pravidlo zní: když už máte zpoždění, partnerovi alespoň včas zavolejte a omluvte se.
Naopak ve chvíli, kdy na jednání dorazíte, na telefon zapomeňte. Nevypnutý mobilní přístroj, jehož zvonění ruší během probíhající obchodní schůzky, je jedním z nejčastějších českých "přešlapů" v obchodní etiketě.
"Překvapilo mě tvrzení mnohých personalistů, kteří denně zažívají, že i kandidáti na vysoké manažerské posty neovládají zdánlivě triviální věci," říká Gullová.
Manažeři prý na pohovory přicházejí pozdě, v nevhodném oděvu a nekvalitních botách se rozvalují na židli, okusují si nehty a hlasitě smrkají do zmuchlaných kapesníků.
Právě to vás přitom prakticky všude v cizině snad kromě Slovenska vynese na čelní místa v žebříčku společenských faulů.
A co tedy dělat, když vás před jednáním, které nesnese odkladu, přepadne rýma? "Místo vytahování kapesníku se omluvte a opusťte místnost," doporučuje Gullová.

Kam s vidličkou a účtem?
Zkušenosti personalistů navíc ukazují, že se uchazeči dovedou zesměšnit i při stále častějších zkušebních večeřích či obědech s budoucími šéfy.
Na čem nejčastěji "vyhoří"? Nepřípustné je opírat se o příbor, olizovat nůž či pustit se do chleba z košíčku dříve, než je přinesen předkrm. Lokty nepatří na stůl, kravata musí zůstat utažená a košile zapnutá.
Problém může nastat při placení. To je vždy na tom, kdo schůzku inicioval. "Asi před rokem se mi stalo, že jsem byla oficiálně pozvána na oběd a v závěru vyzvána k zaplacení," podivuje se Irena Muchová, HR manažerka Henkelu.

Počet manželek je tabu
Nejvíce se společenská neobratnost českých manažerů projevuje v jednání s cizinci.
Zdvořilostní seznamovací povídání "small talk" je sice nezávazné, ale má rovněž svá pravidla. Zapovězeny jsou příliš osobní otázky, stížnosti na zdravotní stav.
Častou chybou je pomlouvání nadřízených a sebechvála. Ani jedno totiž nepůsobí zrovna seriózně stejně jako kritika obchodních partnerů. V arabských zemích je zcela nevhodné ptát se na počet manželek.
Exotické destinace vůbec představují problém. Mnozí Češi ignorují japonskou kulturu jídla a objeví se na tradiční japonské večeři v zapraných ponožkách.
Problém často představuje i samotné podání ruky. Máte takto zdravit svého partnera, případně i jeho manželku, či je to v dané zemi nevhodné?
Napomoci může jednoduché pravidlo: společensky mladší (méně významný) nesmí nikdy vnucovat svou ruku společensky staršímu, ale počká, až mu bude nabídnuta.
V případě setkání za hranicemi je jím vždy ten, kdo jedná na domácí půdě. Ten podává ruku vždy jako první a vítá všechny příchozí.

Rybí oči v těstíčku
Dalším kamenem úrazu jsou společensko-pracovní akce. Organizátoři leckdy zapomínají, že ne všichni naši zahraniční hosté jedí vepřové, hovězí nebo mořské plody. Některé kultury odmítají pití alkoholu, jiným cizincům zase není vhodné nabízet v Česku oblíbenou zvěřinu. A ne všude se dojídá.
V některých zemích jsou považováni za speciality psi, žáby, želvy, kočky, někde se nabízí ještě teplé syrové maso.
Na co se tedy připravit? Asiaté jedí polévku většinou ráno, my v poledne, ale většina ostatních zemí večer.
V některých kulturách se jí rukama (vždy ale pouze pravou rukou), někde hůlkami, někde příborem. V prvním případě bývají na stolech misky s vodou, ve kterých plavou citrony či bylinky s ledem, jež slouží k oplachování rukou. Hlavně ji nepijte, jako to učinila jistá česká obchodní delegace v Indii.
Respektovat cizí kulturu ale může být někdy i daleko těžší.
"Při jednání s obchodními partnery z Tchaj-wanu bohužel nikdo z naší české strany nenašel odvahu sníst rybí oči, které nám byly nabídnuty jako největší projev přátelství," popisuje Olga Svědínková, personální ředitelka firmy 3M Česko.
Ne vždy je ale "jádrem pudla" jen kulturní odlišnost. V horším případě jde o nepřipravenost na jednání.
"Manažer hovořil s Číňany o hodnotě obchodu vyjádřené japonskou měnou (jen) namísto čínské (jüan)," vzpomíná personální ředitelka logistické společnosti Schenker Zuzana Hönigová na společenský přešlap, jehož byla svědkem.

Marie Lucová

Pozor na faux pas
- Tykání nabízí společensky významnější osoba.
- Mladší může požádat staršího, aby mu tykal, ale sám zůstane u vykání.
- Ruku podává první vždy osoba společensky významnější.
- Nikdy neuděláte chybu, když pozdravíte jako první, přestože jste společensky významnější osobou.

Související