Vybourá-li se deset aut přitáhne to pozornost lokálního zpravodajství. Když havaruje letadlo, dostane se tato událost do centra zájmu světových médií. Přesně to se stalo letecké společnosti Turkish Airlines, když se minulou středu při nouzovém přistání na amsterodamském letišti Schiphol její Boeing 737 ze zatím nedošetřených příčin zřítil a rozlomil. Při havárii zahynulo devět lidí včetně tříčlenné posádky pilotní kabiny. Z celkem 134 pasažérů bylo na osm desítek zraněno.
A to se zdálo, že se nic nemůže pokazit. Za "kniplem" Boeingu 737 z roku 2002 seděl pilot Hasan Tahsin Arisan s dvacetiletou praxí, a dokonce se zkušeností v řízení stíhaček. Turkish Airlines nadto patří ke společnostem s nejmladší leteckou flotilou na světě. K tomu všemu se letiště Schiphol řadí mezi ta s nejjednodušším nalétáváním na přistání. Jediným problémem bývá boční vítr.
Turecká asociace pilotů obvinila nizozemské úřady, že za nehodou stojí náhlá turbulence způsobená přistáním jiného velkého dopravního letounu na letišti krátce před tureckým strojem. Vedoucí nizozemských vyšetřovatelů Pieter van Vollenhoven naopak prohlásil, že turecký boeing se pravděpodobně zřítil kvůli potížím s motorem.
Minidráha na Madeiře
Do Amsterodamu často cestují i čeští manažeři. Tam se rozhodně nemusejí obávat nepříjemných situací. Na nebezpečná přistání je podle expertů možné narazit v úplně jiných destinacích.
Letecký byznys rozeznává v zásadě tři typy letišť, podle obtížnosti přistání - lehká, středně těžká a obtížná. Náročnost se stupňuje například tím, že je třeba nalétávat na ranvej z velké výšky vzhledem k vysokým okolním překážkám, či je krátká dráha nebo třeba vysoké a strmé hory v místě přistání. Ale kromě těchto překážek jsou letiště, která se do žádné kategorie "nevejdou".
V Evropě k nim patří například to na ostrově Madeira, které se také řadí mezi nejnebezpečnější na světě s ohledem na obtížnost přistání.
Na hornatém ostrově se původně uvažovalo, že se letiště postaví na jediné rovině - náhorní plošině zhruba uprostřed ostrova. Jenže v nadmořské výšce tisíce metrů a časté nepřízni počasí v těchto místech by zde přistání bylo velmi nebezpečné. A tak se přistává na pobřeží. Původní ranvej měřila pouhých 1400 metrů, později po leteckém neštěstí v roce 1977 byla prodloužena o 400 metrů.
Madeira je mezi "topnebezpečnými" letišti výjimkou. Přistávají na něm i běžné komerční lety. Žebříček letišť pro odvážné je jinak spíše zaplněn pidiletišti, kam smějí jen soukromá letadla či helikoptéry.
Bondovka na letišti
Ve francouzských Alpách je takovým "přistávacím areálem" letiště Courchevel. To se nachází v nadmořské výšce 1941 až 2006 metrů, díky čemuž má sklon ranveje více než osmnáct stupňů. A to při délce pouhých 535 metrů. Slávu si však již vysloužilo - zahrálo si v bondovce. Film Zítřek nikdy neumírá na něm totiž začíná.
Milovníkům "blízkých setkání" zase radost udělá letiště princezny Juliany na nizozemské polovině ostrova Svatý Martin ve východním Karibiku.
Táhne se bezmála od břehu ke břehu ostrova při délce necelých 2200 metrů. Dopravní letadla tu musejí nalétávat extrémně nízko nad hladinou, takže to dlouho vypadá, že sednou přímo do vody. Výjimkou nejsou fotografie zachycující přistávající letoun jen pár desítek metrů nad v klidu se opalujícími se turisty.
Kromě toho, že je na nich extrémně nebezpečný přistávací manévr, mají všechna tato miniletiště ještě něco společného. Ač jsou ohraničena mořem, či naopak vysokými horami, havárie je na nich raritou.
Jen tak někdo si na ně totiž netroufne. Pro rozličné kategorie letišť musejí mít piloti různé výcviky. Ta takzvaně extrémně nebezpečná vyžadují ještě mnohem větší prověrky pro piloty, než na nich smějí přistát.
Okénko zvyšuje riziko
Běžného cestujícího dopravního letounu však při haváriích spíše zajímá, kam si sednout, aby v případě neštěstí měl větší šanci vyváznout.
Kde jsou ta nejbezpečnější sedadla? Chtělo by se říci podle tradičního sdělení , že ta u únikového východu.
Co však říká studie, kterou v loňském roce zpracovala Univerzita v Greenwichi zadaná britským úřadem civilního letectví?
Sedíte-li do pěti řad od únikového východu, máte více než padesátiprocentní šanci uniknout, pokud v letadle vypukne požár. Naopak od šesté řady od únikového východu dál je pravděpodobnost, že zahynete při požáru, vyšší než ta, že přežijete.
Je pak skoro jedno, sedíte-li do uličky, nebo u okénka. Přesto ulička vyšla ze studie, která vycházela z údajů o 2000 přeživších při 105 leteckých neštěstí, jako mírně výhodnější. Ti ze sedadel do uličky měli šanci přežít ze 64 procent. Sedadlo u okénka snižuje při požáru šanci na 58 procent.
Dražší letenka může být i ta bezpečnější. Pasažéři z luxusnější přední části letadla mají podle studie 65procentní šanci uniknout, na rozdíl od těch "na ocase" s 53 procenty.
Všechna letadla procházejí zatěžkávací zkouškou, v níž musí posádka během 90 sekund evakuovat plně obsazenou palubu. Jenže při testu se pokusní cestující, kteří musejí být ve skvělé fyzické kondici, plně podřizují pokynům stevardek a nemají mezi sebou sociální vazby. V reálné situaci tak například rodiče se často pokoušejí pomoci svým dětem a komplikují evakuaci.
Adam Junek
Nejnebezpečnější letiště světa
- Princess Julianna International Airport, Svatý Martin (Karibik) - nálet nízko nad hladinou
- Courchevel Airport, Francie - převýšení přistávací dráhy
- Funchal Airport, Madeira - krátká dráha
- Barra International Airport, ostrov Barra (Skotsko) - přistání přímo na pláži
- Juancho E. Yrausquin Airport, ostrov Saba (Nizozemské Antily) - strmé útesy u dráhy
- Lukla Airport (Nepál) - vysoká nadmořská výška
Nejnebezpečnější letiště světa - obr. 1
Nejnebezpečnější letiště světa - obr. 2