Dopravní problematice se věnoval článek Privatizace na železnici (Ekonom č. 47/2008).

Posledních několik dekád se v Evropě rozšiřuje módní řešení přetrvávající neefektivnosti železniční dopravy. Tím řešením je takzvaný unbundling - rozdělení provozu a infrastruktury.
Výsledkem tohoto řešení má být efektivita provozu na železnicích, protože z provozovatelů se mají stát ziskové firmy. Česká republika se k tomuto řešení připojila, má to ale jeden háček. Efektivita provozu se nedostavila.
České dráhy se snažily nakupovat služby od externích ziskových společností, přitom náklady na tyto externě dodávané služby vzrostly například z roku 2005 na rok 2006 o 26 procent. Obecně od roku 2004 do roku 2007 byly ceny externě dodávaných služeb větší než ceny stejných služeb realizovaných Českými dráhami. To ale není vše.
Hlavním problémem železniční dopravy je chronická závislost na státních dotacích. Nákladná železniční doprava není schopna realizovat svůj provoz bez státních dotací téměř sto let. Proto má unbundling pomoci. Bohužel jsou to právě státní dotace, které činí ze železnic neefektivní podnik.
Reálné dotace do české železniční dopravy, které v sobě zahrnují kapitálové investice, dotace na správu a management a státní podporu osobní dopravy, činily v roce 2000 něco přes deset miliard, v roce 2007 to bylo osmnáct miliard korun.
V roce 2003 se státní dotace podílely na výnosech železniční dopravy ze čtyřiceti osmi procent, v roce 2007 to bylo něco přes padesát tři procent. A k tomu je ještě nutno připočítat hodnotu dvaceti devíti miliard státních záruk nahromaděných od roku 2000 do roku 2006.
Tento stručný výčet dat jasně dokazuje, že železnice se bez státu, ať jsou rozděleny jakkoliv, neobejdou. Ona totiž strategie unbundlingu se bude vždy míjet účinkem, pokud budou železnice dotovány státem.
Na druhé straně kdyby železnice nebyly dotovány státem, s největší pravděpodobností by zanikly. Jsou tvrdě poráženy konkurencí v podobě automobilové dopravy přinejmenším od třicátých let dvacátého století.
Ať je tedy česká nebo evropská dopravní politika jakákoliv, finanční analýza a zdravý rozum nás nutí k jednoduchému závěru. Není jednoduché řešení, protože známe pouze dvě možnosti. Buď neefektivní železnice, nebo nic. To je realita, které je třeba čelit a se kterou je třeba se vyrovnat. Ekonomové vědí, že zánik neefektivních výrob předchází novým, dosud neobjeveným inovacím a ekonomickému pokroku, třeba v automobilové dopravě. Proto v tomto zjištění tragédii nevidím.

Tomáš Otáhal
Autor vyučuje na Newton College

Související