Břemeno je víc než zátěž

Před několika týdny byla ministrem financí Bohuslavem Sobotkou ustanovena expertní skupina složená z tuzemských odborníků na oblast zdanění příjmů a majetku, která podrobí současnou českou legislativu analýze, zváží možná zjednodušení a navrhne přechod na nový daňový systém. Jedním z požadavků bude i snížení související zátěže jak daňových poplatníků, tak i daňové správy. Na webových stránkách Ministerstva financí (www.mfcr.cz) jsou uvedeny okruhy otázek, ke kterým se může veřejnost do 15. března 2006 vyjádřit.

Daňová zátěž poplatníků je měřena různými ukazateli, kterými jsou například daňová kvóta či určení dne daňové svobody. Pojem "daňová zátěž" je však nutné odlišit od pojmu "celkové daňové břemeno", který nezahrnuje pouze příjmy veřejných rozpočtů. Představuje nejenom vlastní daň a obdobné poplatky hrazené jednotlivými subjekty přímo daňové a celní správě, ČSSZ či zdravotním pojišťovnám, nýbrž i další náklady poplatníka. Daňový systém přináší související ekonomické zátěže, které můžeme rozdělit do následujících skupin:

administrativní náklady vlády spojené s výběrem daní,

náklady daňových subjektů související s plněním jejich daňových povinností při placení daně (tzv. vyvolané náklady daňového systému),

ztráty efektivnosti vyvolané distorzními účinky zdanění.

ADMINISTRATIVNÍ NÁKLADY. Tyto přímé náklady vynakládané na správu daní není třeba obšírně představovat. Jedná se zejména o náklady státního rozpočtu na územní finanční orgány a celní správu. Výše nákladů daňové správy na rok 2006 představuje částku asi 7 mld. Kč. Je třeba však připomenout, že daňová správa nemá ve svém předmětu činnosti pouze správu daní, nýbrž i další agendu (např. kontrolu dotací), přestože správa daní představuje určitě nejdůležitější část náplně její činnosti. V relativních ukazatelích, ve kterých např. OECD vyjadřuje efektivitu daňové správy, vykazuje česká daňová správa postupné zlepšení. Na efektivní vynakládání zdrojů při správě daní se zaměřuje už spuštěný projekt modernizace daňové správy. Jedním ze základních bodů je zavedení elektronické komunikace daňové správy s veřejností prostřednictvím daňového portálu. Plátce bude moci získávat informace o svých platbách a daňových povinnostech bez nutnosti osobně kontaktovat správce daně. Portál bude k dispozici od poloviny roku 2006.

PROSTŘEDKY A ČAS POPLATNÍKŮ. Náklady daňových subjektů lze definovat jako objem času, prostředků a jiných zdrojů jimi vynaložených na plnění povinností uložených daňovým systémem. Zahrnují tak náklady na čas strávený a prostředky vynaložené na nastudování daňových zákonů, nákup softwaru a vedení účetnictví a daňové evidence, zpracování a podání daňových přiznání a dalších výkazů a hlášení, komunikace s orgány státní správy, účast na kontrolách prováděných úřady apod. Samozřejmě tyto náklady zahrnují i náklady na pořízení uvedených služeb dodavatelským způsobem od třetích stran, např. od daňových poradců. Objem nákladů vynakládaných daňovými subjekty je obtížné odhadnout. Mezinárodní zdroje uvádějí odhady ve výši několikanásobků (někdy i desetinásobku) administrativních nákladů daňové správy, což by v českých podmínkách odpovídalo desítkám miliard korun. Poplatník bude muset vždy vynakládat určitý objem nákladů na plnění svých daňových povinností. Je však zřejmé, že zákony nabízející jednoduché, srozumitelné a jednoznačné znění daňových předpisů mohou významným způsobem přispět k jejich snižování.

MEZI ROVNOVÁHOU A SPRAVEDLNOSTÍ. Ztráty ale vznikají i v situaci, kdy daňový systém nepobízí k práci, úsporám, investicím nebo jinak mění racionální ekonomická rozhodnutí daňových subjektů, a tím zabraňuje efektivnímu a produktivnímu využití zdrojů v ekonomice. Daňový systém ovlivňuje téměř všechna podnikatelská rozhodnutí (např. kam investovat, kdy investovat, do čeho investovat, jaká aktiva použít při své ekonomické činnosti, jak financovat podnikatelský záměr atd.). Pokud poplatníci upravují své chování kvůli minimalizaci daňové zátěže, jedná se často o neefektivní rozhodnutí, která by zřejmě nebyla učiněna a realizována bez záměru daňové optimalizace. Chování daňových subjektů, které je ovlivněno více daňovými než jinými podnikatelskými záměry, snižuje produktivitu české ekonomiky a podvazuje ekonomický růst. Tato individuální daňově ovlivněná rozhodnutí mohou znamenat ztrátu času a mrhání prostředky u jednotlivých subjektů v relativně malém měřítku. Pokud je však vynásobíme počtem daňových subjektů, ve svém objemu představují ohromnou zátěž, kterou ekonomové nazývají "nadměrným břemenem" souvisejícím s existencí daňového systému. Toto břemeno roste více než proporcionálně při růstu daňových sazeb, nicméně ho však nelze úplně eliminovat. Daňová politika každé země složitě hledá správnou rovnováhu mezi spravedlností a efektivitou daňového systému. Uvedené tři formy daňové zátěže představují obrovský objem nákladů, které každoročně daňové subjekty vynakládají nebo jejichž tíži přímo či nepřímo nesou.

Dana Trezziová
náměstkyně ministra financí