Navrhujete reformu financování vysokého školství. V čem se liší od modelu, který prosazuje současná vládní koalice?

Máme podobné názory na financování vysokých škol u té části zdrojů, kterou dostávají z veřejných prostředků. Větší důraz bychom však chtěli klást na to, aby peníze šly skutečně za studentem a dosáhly výše odpovídající finanční náročnosti daného oboru. Stát by měl mnohem přesněji definovat, co je pro konkrétní obor veřejný zájem a vyčíslit ho konkrétní částkou pro každý rok. Dnes to tak funguje jen zčásti. Zcela zásadně se však rozcházíme s vládou v otázce zavedení školného jako doplňkového zdroje financování vysokých škol.

V jaké výši by se měli studenti na financování svého studia podílet?

Při spuštění reformy bychom stanovili maximální školné ve výši kolem 15 tisíc korun za rok. Výše školného by závisela přímo na rozhodnutí dané vysoké školy, takže mohou být i takové školy, které je vůbec nebudou vybírat. Několik let po rozjezdu reformy by tak školné mohlo být založeno na tržních parametrech.

Nebude na některých vysokých školách příliš vysoké?

Nebojím se, že by školy výši školného nadsazovaly. Zájemci o studium by přešli tam, kde jim nabídnou totéž, ale za méně peněz. Když se však student rozhodne pro jinou školu, nepřichází škola jen o peníze od studenta, ale také o dotaci od státu. Školy si budou konkurovat.

Co když pak školy raději nasadí školné nulové?

To se může stát. Školné však není cílem, ale jen prostředkem, jak vysokoškolský sektor otevřít většímu počtu studentů než dnes. Uvedu příklad. Spousta lidí by chtěla studovat stomatologii, ale protože jednotkové náklady na jednoho studenta jsou vysoké, více studentů není možné přijmout. Určitě jsou tací, kteří by si studium rádi zaplatili, ale nemohou. Souvisí to s problémem přerozdělovacích procesů uvnitř školy. Ostatní fakulty si chtějí peníze rozdělit podle jiného klíče a nechtějí doplácet na drahé stomatology. Proto je tak důležité, aby dotace od státu šly přímo za studentem na konkrétní obor.

Jakou formou by se školné vybíralo?

Student by si mohl vybrat ze dvou základních variant. Buď zaplatí předem, nebo formou odložených splátek po ukončení studia. Školné také bude jen doplňkovým zdrojem financování. Dotace vysokým školám ze státního rozpočtu na studenta se nesmí zkrátit. To navrhoval někdejší ministr školství Ivan Pilip, když chtěl o vybrané školné snížit příspěvky ze státního rozpočtu. Tak to nejde, protože peněz je v našem vysokém školství pořád málo. A proto u nás studuje tak málo lidí.

Pokud by se student rozhodl pro odložené školné, kdy ho začne splácet?

Navrhujeme, aby absolvent začal splácet až jeho příjem překročí určitou hranici, například průměrný příjem každoročně vyhlašovaný Českým statistickým úřadem. Splátky závazků vůči škole navíc nebudou stanoveny pevně jako třeba u hypoték, ale zásadně jako poměrná část příjmu absolventa, nanejvýš 10 %. To eliminuje nebezpečí vzniku sociální bariéry, kterou by i relativně nízké školné mohlo pro některé zájemce o studium představovat.

Pokud jde o úroky, počítáme se dvěma možnostmi. Nesplacený závazek vůči škole by byl úročen sazbou určenou státem, nebo by se připočítalo k celkovému závazku vůči škole 50 % a dále už se to neúročilo. Jinými slovy, kdyby bylo školné 20 tisíc ročně, dluh by byl 30 tisíc násobeno počtem roků studia. Podle našich propočtů vychází tato varianta pro studenty příznivěji.

Co budou školy dělat v mezidobí, než dorazí první platby od studentů? Bude přece nějakou dobu trvat, než dostudují a začnou splácet.

Není důvod, aby si vysoké školy na toto období nevypůjčily, buď od státu nebo jinde. Pokud vím, Evropská investiční banka by v takovém případě byla ochotna levně vysokým školám půjčit.

Přímo studentům mohou nabídnout speciální půjčky i komerční ústavy. Vysokoškolští studenti jsou pro ně zajímavými klienty. Stát by garantoval určitou výši úroků.

Skutečně si myslíte, že zavedení školného zvýší podíl studující populace?

V mezinárodním srovnání se ukazuje, že modely se školným jsou právě ty, které umějí přiblížit vysokoškolské studium i studentům z nízkopříjmových rodin. Hlavně proto, že jsou doprovázeny promyšleným systémem půjček a podpor.

Shodneme se se současnou vládou v tom, že je třeba zvyšovat počty studentů. Odlišujeme se v tom, jak na to. Existují v zásadě dvě možnosti. Buď půjdeme skandinávským modelem bez školného, ale to by znamenalo minimálně zdvojnásobit finanční prostředky, které jsou na vysoké školy vynakládány. Jenže současná vláda tento model snad ani nechce, protože nemá tendenci do škol sypat více. Takže nezbývá než vytvořit takový model financování, aby se do něj přispívalo i ze soukromých zdrojů. A tak ho otevřít více studentům.

Může rozšíření kapacity vysokých škol zhoršit jejich kvalitu?

K tomu může dojít. Ale přeci už dnes má diplom z některé vysoké školy vyšší hodnotu než z jiné. Student z jedné školy je brán ke špičkovým firmám, zatímco druhý student se stejným diplomem z jiné vysoké školy si ho může maximálně tak zarámovat.

Dnes je na vysokých školách 276 tisíc studentů. Kolik jich bude v roce 2010, pokud se realizuje vaše reforma?

Není mým úkolem odhadovat počty studentů, ale nastavit parametry tak, aby vysoké školy doširoka otevřely dveře. S devětadvaceti procenty přijatých studentů z odpovídající věkové skupiny jsme dnes na úrovni Turecka a Mexika.

Není důležité dospět ke konkrétním číslům, ale k optimálnímu stavu, kdy by každý člověk s maturitou mohl na vysoké škole studovat. A zvlášť, když si to zaplatí. Školné však samo o sobě není řešením, pokud současně nezavedeme účinnou sociální podporu a systém půjček a stipendií.

S jakými druhy podpor počítáte?

Chtěli bychom podporovat studijní spoření, které by bylo analogické stavebnímu spoření. Je třeba přesvědčit lidi, že se vyplatí investovat do svého vzdělání nebo do vzdělání svých potomků. Počítáme i se systémem studijních půjček na pokrytí potřeb a nákladů spojených se studiem, které by byly garantovány státem.

Jak hodnotíte letošní krok vlády, kdy je příspěvek na kolejné vyplácen přímo studentovi, nikoliv jako dotace na lůžko?

Podezírám paní ministryni, že to opsala od nás. I když jsem původně zastával názor, že by to mělo být rozdělováno plošně, dnes se kloním spíše k adresnosti příspěvků podle sociální situace studenta. Pokud to rozdáte všem, tak celý koláč zbytečně rozmělníte.

Abych však vládu pouze nekritizoval, některé návrhy jdou správným směrem. Ministryně Buzková jakousi práci pro financování vysokých škol odvedla. Co jí však vyčítám - spíše to vyčítám vládě - že nejdou rychleji. Jdeme sice dopředu, ale pěšky, zatímco ostatní naskočili do jedoucího vlaku. A protože jdeme pomalu, vlak nám ujíždí.



Walter Bartoš (44) absolvoval Filozofickou fakultu UJEP v Brně a na téže fakultě promoval jako doktor filozofie. Pracoval jako zástupce ředitele na gymnáziu ve Strážnici. Od poloviny 90. let se angažuje v komunální politice a od roku 1998 je poslancem Parlamentu ČR, kde dnes zastává funkci předsedy Výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu. Od roku 1992 je členem ODS. Je ženatý, má dva syny.
Související