Najímají profesory s omezenou zkušeností z praxe a absolventi takových škol jsou potom špatně vybaveni pro praktický život, zejména pro řídící funkce v podnicích.

Tvrdí to autoři následujícího článku - učitelé managementu, kteří v prestižním manažerském časopisu Harvard Business Review nešetří ani kritikou studia MBA.

Ekonomické školy jsou na špatné cestě - už mnoho let. Studijní programy MBA mívaly v podnikatelském prostředí vysokou prestiž. Ke studiu byli přijímáni jen ti nejlepší a platy absolventů byly závratné. Dnes se však na programy MBA snáší kritika za to, že neumí naučit potřebné dovednosti, nedokážou vychovat vůdce ani vštípit normy etického chování. Tato kritika přichází nejen od studentů a zaměstnavatelů, ale také z médií, a dokonce i od děkanů některých amerických nejprestižnějších ekonomických škol. Profesor Henry Mintzberg z McGillovy univerzity říká, že hlavním viníkem jsou málo relevantní studijní osnovy programů MBA. Zdá se, že mnoho děkanů v zásadě s tímto názorem souhlasí, jenže žádná zásadní reforma programu MBA se zatím nekoná. Autoři článku věří, že to je tím, že studijní program je důsledkem, nikoli příčinou toho, čím trpí moderní ekonomické školy. Skutečná příčina dnešní krize ve vzdělávání řídících pracovníků je podle nich daleko hlub-ší; dá se však vystopovat až ke svým prvopočátkům.

AKADEMICKÝ MODEL NEFUNGUJE

V průběhu několika posledních desetiletí mnoho vůdčích ekonomických škol tiše přijalo nevhodný model akademického pojetí. Místo toho, aby tyto školy hodnotily vlastní výkon na základě výsledků svých absolventů, posuzovaly vlastní výkon výhradně na základě výsledků svého vědeckého výzkumu. Přijaly model vědy, který se zabývá abstraktní finanční a ekonomickou analýzou, statistickými rozbory a laboratorní psychologií. Některé z výzkumů jsou vynikající, ale jen málo z nich vychází z každodenní podnikové praxe. Vzdělávání ztratilo půdu pod nohama.

Tento vědecký model vychází z falešného předpokladu, že podnikání je akademickou disciplínou jako je chemie nebo geologie. Ve skutečnosti je však vedoucí práce v podnikatelském sektoru profesí, která se podobá medicíně či právu a ekonomické školy jsou školami pro lidi praktického zaměření. Nebo by měly být.

Dříve než se budeme ptát, jak by se ekonomické školství mělo změnit, je třeba zkoumat jeho evoluci. Většina vysokých ekonomických škol se hlásí k duálnímu poslání: vzdělávat lidi pro praxi a vytvářet znalosti prostřednictvím výzkumu. Historicky ekonomické školy zdůrazňovaly to první na úkor toho druhého. Ve skutečnosti byly ekonomické školy příbuznými obchodních škol. Většina profesorů byla praktického ražení a vůči akademickému prostředí projevovala skeptický postoj.

V roce 1959 vydaly dvě nadace - Fordova a Carnegieho - kritické zprávy o stavu ekonomického školství v USA. Doporučení znělo: dát těmto školám respektovaný akademický ráz a získávat peníze prostřednictvím vědecké činnosti. Univerzity začaly své ekonomické fakulty brát stejně vážně jako právnické. Na konci dvacátého století skoro všechny školy nabízely akademické pojetí. Časem však došlo k významnému posunu: školy začaly upřednostňovat vlastní vědecký výzkum.

CO SE UČÍ A KDO TO UČÍ

To, co profesoři studují, a způsob jakým to studují, přímo ovlivňuje vzdělávání kandidátů MBA. Profesoři orientovaní na výzkum dominují fakultám a proto také rozhodují o náplni studia. Není divu, že mají tendenci učit to, co znají. V praxi to pak často dopadne jako prvotřídní výuka metodologie a vědecky orientovaného výzkumu. Tito profesoři jsou vynikajícími sběrateli faktů, ale neradi se zabývají multidisciplinárními problémy. Nejsou rádi, když mají analyzovat subjektivně mnohočetné otázky podnikové politiky a strategie, nebo zkoumat případy, které vyžadují úsudek založený na moudrosti a zkušenosti. Výsledkem je to, že těmto smíšeným problémům se věnuje menší pozornost než by bylo třeba. Trend nezabývat se případovými studiemi akceleruje větší důraz na matematické a kvantitativní dovednosti už u přijímacích testů.

Profesoři ekonomických škol až příliš často zapomínají, že manažeři nejsou sběratelé faktů, že to jsou především uživatelé faktů a integrující činitelé. Potřebují tudíž, aby jim učitelé pomohli pochopit, jak interpretovat fakta a aby je vedli při rozhodování ve složitých případech, kde jasná fakta chybí.

Konec konců, není problém přijmout dobré rozhodnutí v situaci, kdy jsou k dispozici všechna fakta; skutečný vůdce ale musí mít odvahu vystřelit skoro naslepo. Pokud je smyslem ekonomického vzdělávání vychovat vedoucí pracovníky, pak profesorský sbor musí předávat jiné znalosti než je sběr a třídění dat. Nejpřínosnější je škola ve chvíli, když profesoři s širokým rozhledem a praktickými znalostmi analyzují případy, které jsou na první pohled jednoduché, ale postupným zkoumáním se odhalí jejich skryté jádro v celé jeho strategické, ekonomické, lidské a politické složitosti. Profesoři, kteří tohle uměli, už však nejsou přijímáni na dnešní vysoké školy. I v tomto směru se totiž podmínky na vysokých ekonomických školách od osmdesátých let zhoršily. Před třiceti lety tam působili (a vzájemně se inspirovali) lidé znalí matematiky, antropologie, sociologie, inženýrství, řízení, ekonomie, psychologie a dalších oborů. Dnes jsou jako učitelé najímáni převážně absolventi jiných ekonomických škol.

Před několika lety se na jedné ekonomické fakultě stalo, že výbor pro zpracování nových školních osnov uvažoval o novém obsahu pro první semestr. Návrh vycházel ze současných problémů, s kterými se potýkají globální korporace. Výbor však návrh zamítl, ale ne kvůli tomu, že by byl pedagogicky vadný nebo špatně rozvržený, nýbrž kvůli tomu, že "nebyl nikdo, kdo by to mohl učit."

Dopad těchto ztrát sahá daleko za školní učebny. Lidé z podnikové sféry začínají cítit, že profesoři neznají profesi, kterou by měli vyučovat. Zaměstnavatelé si všímají, že absolventi MBA v některých případech postrádají dovednosti, které jejich organizace potřebuje. Zaměstnavatelé zjišťují, že lidé, kteří učili jejich nové zaměstnance, strávili málo času na manažerských pozicích v organizacích. Profesoři vědí více o problematice akademických publikací než o problémech na pracovišti.

JAK ZÍSKAT ZPÁTKY KOMPETENCI

V roce 1927 prohlásil filozof a matematik Alfred Whitehead prorocky: "Představivost by se neměla oddělovat od faktů: Je to způsob, jak fakta osvětlit. Tragédie světa je v tom, že ti, kdo mají představivost, mají jen malou zkušenost, a ti, kdo mají zkušenost, mají slabou imaginaci."

Dnes toto pozorování platí více než kdy jindy. Pokud mají ekonomické školy znovu začít plnit své poslání, musí se poprat s realitou a pochopit, že řízení podniků není vědecká disciplína, ale profese (viz též rozhovor na s. 6). Dále se musí vyrovnat s tím, co taková profese vyžaduje. Profese mají podle profesora Khurana přinejmenším čtyři klíčové aspekty: přijatou sumu znalostí, systém certifikace, který zaručí, že absolventi zvládli tuto sumu znalostí předtím, než vstoupili do praxe, veřejnou prospěšnost a vynutitelný kodex etiky. Profese jsou orientované směrem k praxi a zaměřené na klientovy potřeby; především integrují znalosti a praxi.

Před padesáti lety Edwin Land z Polaroidu navrhl, aby každá ekonomická škola měla svůj vlastní podnik. Proč by ekonomické školy neměly provozovat vlastní podniky? Mohl by to být ekvivalent fakultních nemocnic při lékařských školách. Je ovšem možno zvolit i jiné metody. V každém případě ekonomické školy jednoduše musí znovuobjevit praxi podnikání. Chirurg, který ve škole nikdy neviděl pacienta, přece také není možný.

Situace se nezmění, dokud profesoři neuvidí, že mají stejně velkou odpovědnost za profesní výchovu tak, aby lidé mohli dělat praktická rozhodnutí, stejně jako když posunují kupředu stav vědění. Nejsilnější potenciální silou, která by mohla působit ve směru změny, je podnikové společenství, ale bohužel, většina podnikových zaměstnavatelů není důsledná. Stěžují si, že absolventi nejsou potenciálními vůdci, ale najímají si absolventy s úzkou specializací. Navíc podnikoví šéfové podporují tyto školy finančně a taková podpora se dá vyložit i jako souhlas se zaměřením.

Autoři článku tvrdí, že nepožadují, aby se na ekonomických školách neučila žádná "čísla" a objektivní fakta. To ekonomické školy učit musí. Ale jde o to, znovu zavést vyváženost.

PROFESNÍ MODEL

Aby se vyvážily cíle členů profesorského sboru s potřebami jiných účastníků, ekonomické školy by se mohly poučit na sesterských profesních školách, například zubařských. Zubařské vzdělávání je dobře postaveno, neboť připravuje studenty na to, aby uměli poskytnout službu vyžadující sofistikované dovednosti. Výzkum je pro zubaře důležitý, ale hraje v jejich činnosti sekundární roli.

Možná ještě lepším vzorem by mohly být školy právnické. Právo je široce založená aktivita, která čerpá z mnoha stejných disciplín jako podnikání: ekonomie, psychologie, účetnictví, politiky, filozofie atd. Právnické školy však nepodlehly vědeckosti - naopak směřují k preferování úsilí o vynikající výsledky v profesní přípravě. Výzkum je důležitou složkou právní praxe a vzdělávání, ale většinou jde o aplikovaný výzkum a jeho hodnota neroste s rozsahem vědecké patiny. Právnické školy si uvědomují, že dobře napsaná kniha nebo dobře dokumentovaný článek, publikovaný v seriózním časopise je cenný, i když se věnuje spíše praktickým otázkám.

Samozřejmě ne všechny ekonomické školy trpí popsaným problémem. Děkanové a profesorský sbor v několika vrcholových institucích vědomě usilují najít cestu jak vést výzkum bez toho, aby utrpěla jejich profesní příprava. Například na Harvard Business School se i nadále klade velký důraz na případové studie.

POHLED DOPŘEDU

Vysoké ekonomické školy už tradičně trpí malou nabídkou v oblasti humanitních věd. To je závažný nedostatek. Jako učitelé managementu autoři pochybují, že se jejich téma dá správně pochopit bez pevného základu v humanitních vědách. Když behaviorální psycholog James March učil svůj slavný kurs na Stanfordově univerzitě s využitím různých románů, jako je Válka a mír, neučil literaturu. Čerpal z prací imaginativní literatury, aby ukázal a vysvětlil chování lidí v podnikových organizacích způsobem, který byl bohatší a realističtější než jakýkoli jiný. Podobně, když vedoucí pracovníci na seminářích v Aspen Institutu studují výňatky z klasické nebo politické ekonomie a filozofie, není záměrem udělat z nich experty na Platona a Lockeho, ale osvětlit skrytá místa managementu, kterými se vědecky orientované texty nezabývají.

Reforma ekonomického vzdělávání znamená více než jen doplnit kurzy o humanitní obory. Celá náplň studia MBA musí být prosycena multidisciplinaritou, praktičností, etickými otázkami a analýzami reflektujícími složité výzvy, které musí podnikoví vůdci zvládnout.

Podle autorů tedy problémem není fakt, že ekonomické školy přijaly příliš vědecké zaměření, ale to, že ztratily jiné formy znalosti. Nelze zde uplatnit přístup "buď anebo". Ne každý profesor musí nutně mít dlouhodobé zkušenosti z praxe. Ekonomické školy však potřebují různorodý profesorský sbor a profesory s různými dovednostmi a znalostmi, které pokrývají území tak široké a hluboké, jako je podnikání samotné.

Bennis, W. G., O#234#Toole, J.: How Business Schools Lost their Way. Harvard Business Review, 5/2005, s. 96 - 104; výtah

Související

Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!

Tento článek je odemčený. Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte předplatné.

Odkaz pro sdílení:
https://ekonom.cz/c1-22673555-jak-ekonomicke-skoly-z-cesty-sesly