Kdo bude létat, kdo poletí

Cvičným letounem Zlín Z-142 pohazují vzdušné víry. Od Brd fouká studený vítr. Křídla se chvějí. Vrtule míří na jih, ale silné proudění zanáší stroj skoro na jihovýchod. Leden není nejvhodnější dobou na létání. Přistání na letišti Dlouhá Lhota přesto proběhlo ukázkově. Přihlížející si ani nevšimli, kdy se kola dotkla země.

Kromě fotografky vystupuje z kabiny Jarmil Kolmar (63). Nejzkušenější letec zdejšího Aeroklubu a vedoucí letového provozu firmy Sky Service, jež se zabývá padákovými seskoky a je provozovatelem letiště. Kolmar začínal v roce 1957 na kluzácích v Hořovicích. Když byla v roce 1966 po patnáctileté pauze obnovena činnost Aeroklubu Příbram na letišti Dlouhá Lhota, stala se tato základna jeho osudem.

MOTOROVÁ LETADLA pilotuje od roku 1969. Vedoucím letového provozu je od roku 1974. Funkci zastává nepřetržitě, bez ohledu na to, kdo zrovna letiště provozuje. Původním vzděláním technik, živil se jako ekonom a manažer. V nedalekých Uranových dolech působil třicet let, v Pekárně Příbram je dodnes členem představenstva. Vždy si přitom našel čas na letiště. Teď si spolu se stovkou ostatních členů Aeroklubu dělá starosti, zda má zdejší sportovní létání ještě nějakou budoucnost.

"Vyrůstal tu dorost a těšilo nás, jak se mladí kolem kluzáků rojili," líčí Kolmar svého koníčka. Letec musí být fit. Kdo pozná radost z létání, těžko podlehne drogám či vysedávání po hospodách. Plachtařský výcvik je i výbornou přípravou pro lidi, kteří chtějí létat profesionálně. Staří piloti poznají, zda kolega začínal na větroni. Chybí-li motor, musí se žák naučit ovládat letoun opravdu jemně. Celé generace amatérských adeptů létání vděčí Kolmarovi za to, že se mohli chopit řídicí páky. Sám absolvoval asi devět tisíc startů.

V letištní budově má skříň plnou předpisů, za jejichž dodržování odpovídá. Stará se, aby piloti měli kvalifikaci, letadla byla v pořádku, letiště v pořádku, vedla se evidence letů, každé letadlo prošlo prohlídkou, mělo funkční radiostanici atd. Brigádnické hodiny a členské příspěvky nespočítá. Léta trávil na letišti většinu víkendů i dovolených. Co bude příští rok, to ale neví.

Letiště zatím patří armádě. Jeho hlavní součástí je 2,5 km dlouhá vzletová a přistávací dráha. Šlo o záložní místo, kam by se v případě ohrožení přemístily bojové letouny. Armáda však využila Dlouhou Lhotu k nějakému většímu cvičení naposledy skoro před dvaceti lety. Od té doby se počet stíhaček prudce snížil a poklesla i potřeba letišť. V 90. letech se ještě objevil nápad, že by Dlouhá Lhota mohla sloužit i jiným státům NATO, k tomu však nedošlo.

AREÁL ZABÍRÁ 42 hektarů, armádě patří jen asi osm. Majiteli pozemků jsou hlavně občané nedalekých obcí Dlouhá Lhota a Suchodol. Mluvčí Ministerstva obrany Andrej Čírtek říká: "Uzavřeli jsme 32 nájemních smluv s těmito vlastníky. Na jejich základě jsme loni zaplatili asi půl milionu korun."

Vojsko by se chtělo letiště zbavit. O chystaném převodu se mluví od roku 2000. V roce 2002 zařadila armáda letiště na seznam nepotřebného majetku. Komplikací jsou složité vlastnické vztahy. Prodej letištní stavby bez souhlasu vlastníků pozemků by mohl vyvolat právní spory. "Nyní se připravuje znalecký posudek ceny. Výběrové řízení by mohlo být vyhlášeno ve druhé polovině roku," prohlásil Čírtek.

V Aeroklubu si stěžují, že vojáci už čtyři roky říkají, že za pár měsíců rozhodnou. Šanci cítí několik firem. Lidé v okolních obcích však mají strach, že by na tyto plány mohli doplatit.

OBYVATELÉ hlavně nechtějí, aby jim za humny přistávaly tryskové Boeingy. Tato obava je snad zbytečná, protože podle předpisů lze pro civilní letectví využít jen část dráhy (asi kilometrový úsek leží příliš blízko obydleného území). V rámci mírového provozu mohou letiště používat jen stroje do šesti tun celkové hmotnosti. Nicméně i o záměru využít letiště pro velká letadla se občas mluví. Vyžadoval by maličkost: zbourat pár desítek domů.

Dlouhá Lhota a Suchodol vytvořily Svazek obcí letiště Dlouhá Lhota a snaží se je získat pro sebe. Argumentují tím, že celé letiště leží v jejich katastru. Starosta Suchodolu Emil Tabaček říká, že cílem obce je, aby měla možnost ovlivnit, co se na letišti děje. "Máme zájem, abychom tu mohli důstojně žít," zdůraznil Tabaček.

Starosta Dlouhé Lhoty Vladimír Rozšafný je pro zachování leteckého provozu v současném rozsahu. Upozorňuje, že nikdo z ostatních zájemců o letiště ani nekontaktoval zastupitelstva obcí, na jejichž katastrálním území se nachází.

S NÁPADEM na vznik Svazku obcí přišel Aeroklub, který má i jasnou vizi budoucnosti letiště. Podle jeho předsedy Petra Šefra se pro majitele pozemků nic nezmění, obce vydělají (i proto, že si rozdělí pozemky, které dosud vlastní armáda), provoz a výcvik zůstane zachován. V části letiště, která se nedá používat pro civilní letectví, vznikne areál technických sportů: škola smyků, cyklokrosová a motokrosová dráha, krytá střelnice, trenažér pro potápěče, zázemí pro výcvik hasičů apod. Vyrostla by tam i restaurace a ubytovací zařízení.

"Napřed jsme obešli lidi, zda tady sportovní letiště vůbec chtějí," líčí Šefr. Pak zástupci Aeroklubu navštívili oba starosty a zastupitelstva. Zastupitelé svolali veřejnou schůzi. "Většina občanů náš záměr podpořila. Asi 80 % majitelů podepsalo žádost o převedení letiště Svazku obcí. Vědí, že ozbrojené síly mají právo vrátit jim pozemky k užívání i s asfaltem a nechat je, ať si s tím poradí, jak umějí. My se zavazujeme, že po převodu budou všichni majitelé dostávat stejné nájmy jako dosud. A to je víc, než co by jim vyneslo zemědělské využití," vysvětluje Šefr.

Podle starostů a Aeroklubu by vznikla servisní organizace, jejímž úkolem by bylo na nájmy vydělat. Akcie by vlastnily firmy vyvíjející na letišti činnost, vlastníci pozemků a podnikatelé mající k letišti přímý vztah. V kontrolních orgánech by zasedli zástupci obcí a Aeroklubu. Příjmy by plynuly hlavně z centra technických sportů, částečně i z vyhlídkových letů, komerčních seskoků apod.

PŘÍBRAM CHCE však prosadit vlastní projekt. "K žádosti o převod nás vedly spekulace šířící se po městě, že zprivatizované letiště se změní na logistické centrum a přistávací dráha na zásobovací silnici," vysvětluje starosta Ivan Fuksa. Radnice počítá s investicemi, které by umožnily noční přistávání.

Místostarosta Ivan Šedivý soudí, že s letištěm by bylo město lákavější pro investory. Dráhu by mohli využívat nízkorozpočtoví přepravci. Vznikla by i opravna malých letadel (v této souvislosti se hovoří o firmě Veo Tech Management). Představitelé města si od svého plánu slibují snížení nezaměstnanosti. A prohlašují, že pokud Příbram vyhraje, subjekty, které dnes na letišti působí, budou moci pokračovat ve své činnosti.

Někteří členové Aeroklubu však neskrývají výhrady. Podle nich je nebezpečím napětí mezi městem a obcemi: "Když se někdo z Dlouhé Lhoty nepohodne s Příbramí a rozhodne se na svém pozemku sázet brambory, bude s létáním konec," obává se Vladimír Labuda, jeden z pilotů. Nízkorozpočtové aerolinky a hluk i v noci - právě tato představa lidi z vesnic děsí; mají dojem, že Příbram chce využít práva silnějšího. A mohou se bránit. "Předností plánu Svazku obcí je, že s ním souhlasí většina vlastníků pozemků pod letištěm," dodává Labuda.

DALŠÍM ZÁJEMCEM je podnikatel Evžen Sosna, instruktor, inspektor a zkušební pilot Letecké amatérské asociace, jež sdružuje zejména milovníky ultralehkých letadel. Na letišti vybudoval dvě budovy. Je jediný, kdo žádá nikoli o bezúplatný převod, nýbrž o přímý prodej. "Pokud letiště koupím, samozřejmě umožním činnost organizacím, jako je Aeroklub," sdělil. "Svůj zájem chápu hlavně jako ochranu podobných subjektů," doplnil s tím, že provoz by zachoval aspoň v současném rozsahu. V Příbrami se někteří lidé přesto domnívají, že když letiště získá soukromník, budou tam nakonec sklady.

Členové Aeroklubu usuzují, že i Sosnův plán by mohl znamenat spory s částí majitelů. Podnikatel se zajímá o ultralehká letadla, a tak by mu možná nevadilo, kdyby se vzletová dráha zkrátila na 700 metrů. "Pořád by se tu létalo, ale nejspíš by to nakonec bylo jen létání pro nejbohatší, kteří mají na vlastní ultralehké letadlo," domnívá se Šefr. Například start větroňů tažených motorovým letounem vyžaduje mnohem delší dráhu.

Letiště představuje velký majetek, o který se povede boj. Z oblohy ale vypadá svět jinak. Stačí pár minut stoupání a člověk těžko pozná, který hangár patří Aeroklubu a který je Sosnův. Z ptačí perspektivy se zdá, že Dlouhá Lhota, Suchodol a Příbram mají k sobě velice blízko. I když je rozděluje letitá řevnivost, nejlepší by asi bylo, kdyby se představitelé zainteresovaných subjektů dokázali dohodnout. Vždyť všichni tvrdí, že jim jde v prvé řadě o létání.