Investujete úspěšně?

Téměř všude se uvádí, že je investice do akcií riziková. Pokládám to za mýtus, který vyvolávají obavy z dočasných poklesů trhu, a nikoliv z toho, že se lidé bojí nedostatečných výnosů, jimiž se mají zajistit na stáří.
To je ale teorie - byť pravdivá. Při tvorbě produktů musí však investiční společnost počítat i s emoční labilitou investorů. Většina z nich je totiž odvážná a "dynamická" a uvažuje dlouhodobě, jen pokud burzy rostou. Když oslabují, ochota investorů tolerovat dočasný pokles mizí a dlouhodobý investiční horizont se nebezpečně zkracuje na měsíce či týdny. Že by pohled na klesající akciovou investici urychlil proces stárnutí? Problém spočívá v tom, že investoři "úspěšně" kupují draze a naopak prodávají levně.

STUDIE SPOLEČNOSTI DALBAR vycházející z dat za léta 1984-2002 přinesla šokující pravdu. Průměrný akciový fond podle ní zhodnotil v průměru peníze klientů o 9,3 % ročně, reálně ovšem vydělali jen 2,6 % p. a. V absolutních číslech je tento rozdíl ještě depresivnější. Investovaných 10 tisíc dolarů mohlo vynést 49,6 tis. dolarů, zhodnotilo se ale jen na 15,9 tis. USD (viz graf).

Odpověď na otázku, čí je to chyba, je jednoduchá. Investoři mohli získat 9,3 % p. a., pokud ovšem průměrný fond koupili a drželi celou dobu. To ale zpravidla nedělají, protože mají pocit, že se musejí o své peníze aktivně starat. Podobný pocit je správný, výnos průměrného akciového investora však klesl díky jeho aktivní péči na uvedených 2,6 % p. a. Kam zmizelo zbývajících 6,7 %, tedy vlastně trojnásobek původní investice? Agentura DALBAR vysvětlila tento rozdíl emoční nestabilitou investorů, kteří "loví horké fondy". Vždy kupují fond na základě výsledků o jeho skvělém výkonu po jeho růstu, prodávají ho ale až po poklesu.

Obávají se totiž nepříjemných čísel a nechtějí proto dál snášet pokles. Obrovská cena za tuto chybu ještě více vynikne, pokud si uvědomíme, kolik by získal průměrný investor, kdyby nechal peníze ležet na účtu v bance? Za tuto periodu by dosáhl jeho průměrný roční výnos asi 5 %. Jeho 10 tisíc dolarů by se tak zvýšilo na 24 tisíc dolarů.
Těžko lze čekat, že investoři změní své přirozené chování. Existuje lepší rada než nedělat nic, což jim objektivně vynese více?

ODPOVĚDÍ JSOU zajištěné fondy, které zabrání emotivním transakcím a většinou překonají termínované vklady. Nemohou sice vynést tolik jako akciové, konečný efekt ale může být pro investora lepší. Zajištěný fond totiž bude většina investorů držet, zatímco mezi akciovými fondy mohou nesmyslně přeskakovat a hledat nejvýnosnější. Pokud tedy chce investiční společnost nabídnout úspěšný produkt, musí vyjít ze znalosti a respektování potřeb i slabin investora.

PRIMÁRNÍ JE OCHRANA KAPITÁLU, výnos je sekundární. K velké popularitě zajištěných fondů významně přispěl krach burz po roce 2000. Ty přesně odpovídají rizikovému profilu drtivé většiny Čechů. Klient ale očekává poradenství a individuální servis. Průzkum Evropské komise v roce 2005 odhalil pocity Čechů, kteří musejí řešit finance v bance. Jsou to deprese, nedůvěra a obava z komplikovanosti. Domnívám se, že podobné pocity zažívají při jednání s klienty také bankéři. I to je zřejmě jedna z příčin velké popularity zajištěných fondů. Poradenství a individuální servis jsou u nich snadné. Zejména proto, že většina klientů chce hlavně bezpečně vydělat víc než termínovaný vklad.

KLIENTI, BANKÉŘI A PORADCI chtějí přitom vybírat z omezeného počtu kvalitních produktů. V nabídce investičních společností jsou často stovky fondů. Jejich klientům by ale mělo být nabídnuto zúžené "menu", do něhož jasně patří zajištěné fondy. Jejich investiční myšlenka je totiž snadno pochopitelná i pro laiky. U jejich konstrukce to zpravidla neplatí, většinu investorů ale stejně nezajímá. Nevýhodou většiny zajištěných fondů jsou neprůhledné poplatky. Mnohé jsou skryté a klienti mylně soudí, že je získali zadarmo nebo levně. Je proto fér tyto poplatky rozkrýt a otevřené zajištěné fondy to zpravidla dělají.

ZAJIŠTĚNÉ FONDY jsou tak jakýsi kompromis při hledání dlouhodobých investic. Jejich konstrukce vyhovuje potřebám investorů - chrání je před jejich slabinami a emoční labilitou. Proto mohou paradoxně vynést víc než investice do rizikovějšího akciového fondu, byť to není jejich primární vlastnost. Na kratší dobu, např. 3-5 let, je totiž třeba najít optimální mix mezi bezpečnými dluhopisy a kolísavějšími akciemi. Což dokážou za investora udělat právě zajištěné fondy.

PETR ŠIMČÁK
CFA, Pioneer Investments