Maskovaní otesánci


Počet bankovních kreditních karet kolujících v Česku překročil letos v pololetí milion kusů. Meziročně to znamená nárůst o více jak 40 %. Když k nim přičteme i kreditky, které vydávají splátkové společnosti, pak můžeme říci, že tento druh úvěrové karty má v průměru každý čtvrtý Čech. Co se skrývá za tak obrovskou popularitou? Odpověď není složitá. Banky a splátkové společnosti, případně i další subjekty, vnucují kreditní karty přímo na každém kroku. Mají z nich totiž velké zisky. Britská společnost Lafferty Group, zabývající se výzkumem a poradenstvím v oblasti platebních karet a bankovních služeb, nedávno zveřejnila odhad, podle kterého činil loni hrubý zisk jen u bankovních kreditních karet v Česku na 585 milionů korun.

Na druhé straně šíření kreditních karet nahrává velká poptávka spotřebitelů po půjčování všeho druhu. Kreditní karty mají bezúročné období, což svádí k iluzi, že jde o levné peníze. Zpravidla však za úvěr na kreditní kartu zaplatíme mnohem víc než za jakýkoli jiný. Většina Čechů totiž neumí využívat výhod kreditních karet. Používají je často k inkasu hotovosti z bankovních automatů a nedaří se jim dodržovat bezúročné období.

ZÍSKAT ÚVĚR NENÍ ŽÁDNÉ UMĚNÍ. Banky ji nabízejí každému na počkání, dokonce i v supermarketech. Nemusíte mít ani bankovní účet, ani předkládat potvrzení o příjmu. Někomu dokonce přijde kreditka bez vyžádání poštou, například od penzijního fondu, pojišťovny, splátkové společnosti nebo obchodní firmy. Stačí pak jen zavolat, aktivovat ji a už si můžete půjčovat, co hrdlo ráčí. Limity kreditních karet pro anonymní klienty (o kterých banka neví skoro nic) bývají nastaveny až na 20 tisíc korun. Tolik častokrát nedostanou na kontokorent k běžnému účtu ani její stálí klienti.

Banky také motivují klienty, aby karty využívali více k nákupům než k inkasu hotovosti. Jejich zisky jsou totiž pak ještě vyšší, protože obchodníci jim zpravidla odvádějí 2 až 3 % z objemu nákupů placených kartou.

I KARTY ZDARMA VĚTŠINOU NĚCO STOJÍ. Banky v poslední době lákají klienty na to, že dostanou kreditní kartu zdarma. Někdy jde o malý reklamní trik a poplatek za kartu se neplatí jen v prvním roce jejího používání. V dalších letech už ho držitel platit musí. V jiných případech zase banka osvobození od poplatku podmiňuje tím, že držitel na kartu nakoupí určitý objem zboží nebo služeb ročně. Pokud se mu to nepodaří, poplatek zaplatí dodatečně. Platí se však za některé další služby spojené s užíváním kreditní karty, a jak ukazuje tabulka, nebývá to málo. Kromě toho k hrazení úvěru čerpaného kartou je stejně nutné mít nějaký bankovní účet, jinak byste museli splátky posílat poštovní složenkou, a to by se prodražilo. Takže držitele karty čeká minimálně jednou měsíčně poplatek za převod z běžného účtu na úvěrový účet kreditní karty.

Dalším aktuálním lákadlem jsou takzvané coobrandové karty, které banky vydávají spolu s jinými subjekty. Někdy coobrand žádné výhody nepřináší a banka jen využívá prodejního potenciálu smluvní společnosti. Jindy je však coobrand spojen s určitými výhodami. Tak např. HVB Bank ve spolupráci s penzijním fondem AXA nabízí kreditku, ze které jde určité promile ze všech nákupů na penzijní připojištění držitele karty.

SLIBNÉ BEZÚROČNÉ OBDOBÍ. Ještě mnohem rafinovanější je "výhoda" bezúročného období kreditních karet. První háček je v tom, že u převážné většiny bank se nevztahuje bezúročné období na výběr hotovosti z bankomatu a na pobočce banky. Tyto peníze si banky úročí hned od chvíle, kdy je dostanete do ruky. Když máte například bezúročné období 45 dnů a hned první den si vyzvednete z bankomatu 10 tisíc korun, můžete za ně zaplatit po 45 dnech až 330 korun. K tomu si musíme přičíst ještě poplatek za výběr z bankomatu, který může přesáhnout i sto korun. To je velmi drahé využití kreditní karty, a přitom samy banky uvádějí, že velká část držitelů kreditek je používá právě jen k vybírání hotovosti.

V současné době banky zavádějí takzvaný cash back - tedy možnost inkasovat hotovost i na pokladnách obchodů. Ke službě cash back bude možné využívat jak debetní, tak i kreditní karty. Než začnete tuto službu využívat, měli byste si zjistit, zda vaše banka vztahuje na cash back realizovaný kreditkou bezúročné období.

Ale ani ti, kdo kreditkou platí za zboží a služby, se nevyhnou riziku drahého úvěru. Většinou totiž nejsou schopni uhlídat bezúročné období, a tak nakupují na velmi drahý úvěr třeba i tehdy, když mají peníze na běžném účtu. Jakmile totiž klient překročí bezúročné období a nezaplatí to, co na kartu čerpal, napočítají mu banky úrok ze všech nákupů zpětně, tedy od data jejich uskutečnění. Bude na tom tedy stejně, jako kdyby si vybíral hotovost.

S bezúročným obdobím bývá spojena představa, že čím je delší, tím je kreditní karta výhodnější. Banky této představy využívají a bezúročné období stále prodlužují. Původně bylo 45 dnů, dnes už nabízejí některé finanční ústavy 51 nebo až 55 dnů. Samozřejmě platí, že čím delší dobu má klient na splacení půjčených peněz, tím je pro něj výhodnější kreditní kartu využívat, ale jen pokud dokáže disciplinovaně peníze vrátit včas. Jinak to znamená, že čím delší bezúročné období, tím více za půjčené peníze zaplatí na úrocích.

JAK ZKROTIT OTESÁNKY. Pokud máte pocit, že i přes tato úskalí nemůžete bez kreditní karty žít a přitom vám není tak úplně lhostejné, kolik za finanční služby platíte, zkuste alespoň následující bezpečnostní opatření:

Nevybírejte kreditní kartou z bankovního automatu, pokud tento výběr banka zatěžuje nepřiměřeně vysokým poplatkem.

Nepoužívejte kartu k výběru hotovosti, ani cash back, pokud se na tuto službu nevztahuje bezúročné období.

Abyste nepropásli bezúročné období, dejte bance (od které máme kreditní kartu) povolení k inkasu z vašeho běžného účtu, aby si mohla přesně v termínu splatnosti umořit celou dlužnou částku.

Světlana Rysková

Související