Vedení z pohledu moderní filozofie

Věk globalizace resp. širší mezinárodní propojování nás staví před další a další výzvy. Postiženi tím jsou zejména vedoucí pracovníci. Aby zajistili přežití svého podniku, musí se osvědčit nejen v personální politice a v řízení podniku, ale stále častěji musí hodnotit své produkty a služby v globálním kontextu a do strategie domácího podniku zahrnovat i hospodářskou situaci vzdálených zemí.

S rostoucí rychlostí a složitostí přibývá i typických manažerských nemocí jako jsou deprese a syndrom burn-out. To, co zprvu slibovalo možnost větší svobody a rozvoje, přináší v našich zeměpisných šířkách stále více stinných stránek. Pomoc z tohoto dilematu nabízí integrální vedení. Jde nejen o nový styl vedení a řízení, ale i o nové formy vnímání, myšlení, cítění a jednání vedoucích pracovníků.

Jean Gebser a Ken Wilber přinesli koncem minulého století do této oblasti výzkumu cenné příspěvky.

JEAN GEBSER: PĚT STRUKTUR VĚDOMÍ

Jean Gebser se pokusil nahlížet na dnešní dobu a porozumět jí z hlediska historie. Ve své výzkumné práci systemizoval kulturní svědectví - od prvního člověka až po dnešek - jako výraz určitého sebeuvědomování a tomu odpovídajícího pohledu na svět. Lze při tom rozlišovat pět struktur vědomí (viz tab. č. 1).

1. Archaické vědomí

Toto vědomí známe nejméně, protože neexistují svědectví doby. "Je to doba, kdy duše ještě spí beze snů, doba celkové odlišenosti člověka a vesmíru." (Gebser 1978). Člověk té doby žil mimo prostor a čas a nevnímal sám sebe. Vědomí celosti, jednoty a prázdnoty bylo pro archaického člověka samozřejmostí. Dnes lze tento druh vědomí prožít mimo jiného pomocí východní filozofie Zen.

2. Magické vědomí

V magické struktuře se člověk svou identitou vymaňuje z celku. Svět se mu stává přeludem a proto jej vnímá především jako nebezpečí. Člověk se pokouší očarovat a ovládnout přírodu, prostředí i vše ostatní tak, aby tyto neovládaly jeho samého. Vyvíjí k tomu rituály a umí si to magicky "zařídit". Společensky žije v klanech, v příbuzenských společenstvích nebo v kmenech. Mágové, šamani a medicinmani mají v těchto skupinách význačné postavení.

3. Mýtické vědomí

V mýtické struktuře vědomí si člověk uvědomuje svou duši resp. svůj vnitřní svět. Nežije již jen ve světě přírody, ale rozvíjí kulturu, jejímž nositelem je řeč. Nebe je obydleno bohy a Země lidmi. Zatímco lidé v magické struktuře byli lovci, nyní se usazují. Plánovatelné činnosti - a tím i čas - začínají určovat život lidí, Úspěšné polní hospodářství vede k výměně zboží a k nezbytnému vynálezu peněz. Nadbytek umožňuje lidem osvobodit se od zvláštních úkolů. Vznikají specializované profese jako kněží, správci, učitelé, řemeslníci aj. Organizačními formami této epochy jsou dynastie a theokracie kolem kněžských a válečnických vůdců. Městské státy se vzdělanými občany v centru se stávají kolébkou dnešních demokracií.

4. Mentální vědomí

Přírodní síly nebo bohové již neurčují dění v lidské struktuře a člověk získává stále větší svobodu. Svému jednání dává nyní kauzální, logický a proveditelný průběh zaměřený na daný cíl. Izolace a odcizení jsou stínovou stránkou této epochy.

Jedním z potěšitelných zisků je demokracie jakožto všeobecně určující struktura a organizační forma lidské společnosti. Lidská práva se tak prohlašují za všeobecně platná.

Bylo-li v mytické fázi rovnoprávné hodnocení duše a života, od této doby platí totéž i pro myšlení a existenci. Abstrakce a kvalifikace se stávají spolu s výsledky přesného myšlení skutečným základem pro rozhodování. Technický pokrok otevírá nebývalé možnosti a blahobyt, avšak současně zakládá i věk světových válek (alespoň v evropském kulturním prostoru).

5. Integrální vědomí

Podle Gebsera začíná v polovině 20. století období přechodu k nové fázi. Doby přechodu se dosud vyznačovaly strašlivými boji mezi starým a novým obrazem světa. Nakonec zvítězilo nové vědomí a to staré bylo prohlášeno za nehodnotné a konečné i za tabu. Dnes lze rozeznat všechny typické znaky boje mezi mentální a integrální strukturou vědomí. Nově se však ukazuje konečná fáze, protože integrální struktura vědomí bude do sebe integrovat všechny předcházející struktury - tedy i mentální.

Integrální vědomí se bude samo rozvíjet návratně k počátku: v archaickém vědomí se člověk cítil součástí vesmíru, v magickém vědomí poznává moc vitálních energií a sil, snaží se zacházet se svým vlastním "já"; člověk v éře mentálního vědomí nakonec přejímá odpovědnost jako důsledek získané osobní autonomie.

Rysy vedoucí osobnosti lze však popsat až v éře integrálního vědomí. Díky veškerým předchozím epochám:

- lidé dnes dokážou zacházet s potížemi i s radostí ze života - přes všechny nesnáze,

- lidé pracují bez ohledu na čas a dokážou nepředpojatě reagovat na všechno nové a neznámé,

- životním principem lidí je přítomnost, což se mj. projevuje obezřetností a bezprostředním hodnocením spolupracovníků,

- lidé nesou spoluodpovědnost za minulost a budoucnost, ale i za sebe samé, za ostatní lidi, za zem a kosmos. Zažívají při tom pocity štěstí ze svobody.

Vedoucí pracovníci, kteří se zacvičují v těchto kvalitách, pociťují zprvu hluboko sahající vývoj osobnosti, což vede k odpovídající změně podnikové kultury. Sami si však dostatečně neobjasňují velké otázky dnešní doby. Beze změny struktur a systémů manažeři nenacházejí cestu z existujících problémů.

KEN WILBER: ČTYŘI KVADRANTY KOSMU

Ken Wilber se pokusil o další krok. Vyvinul obsáhlou teorii skutečnosti, přičemž systematizoval pojem světa a rozdělil jej do čtyř kvadrantů kosmu. Ty představují vnitřní a vnější stranu, ale i individuální a kolektivní skutečnost. Horní polovina představuje individuální stránku skutečnosti, spodní její sociální stránku, pravá polovina vnější, levá vnitřní formu skutečnosti.

Chtěji-li vedoucí pracovníci myslet a jednat systémově a integrálně, musí podle Wilbera respektovat všechny čtyři kvadranty: vnitřní, individuální dimenze klade těžiště na sebepoznání, sebezodpovědnost a styl řízení. Vnitřní kolektivní dimenze se zaměřuje na podnikovou kulturu a její další rozvoj. Vnější individuální dimenze sází na odbornou kompetenci a odpovídající chování, zatím co vnější kolektivní dimenze na optimalizaci struktur a procesů.

Otázkou tu je, zda vedoucí pracovníci mohou respektovat všechny dimenze, aniž by přetěžovali sami sebe a neztroskotali na svých vlastních nárocích. Zdá se, že Ken Wilber nenakreslil do rozdělení kvadrantů kříž jen tak náhodou. V tomto průsečíku spočívá vlastně největší intenzita poznání, cítění a jednání. Není totiž náhodou, že nejsilnější orgán člověka - srdce, svým rozdělením do čtyř komor vykazuje rovněž průsečík kříže. Teprve rozvinutá inteligence srdce dává možnost poznávat jak struktury vědomí, propojit tak všechny čtyři kvadranty a žít na základě tohoto "poznání".

MODEL LASSALLOVA INSTITUTU

Kromě modelů Gebsera a Wilbera existuje i třetí model užitečný pro vedoucí pracovníky - model od zakladatelů Lassallova institutu (založen r. 1995) Pia Gygera a Niklause Brantschena.

Ten se skládá z 3 x 3 prvků:

- tři formy inteligence: mentální, emocionální a spirituální,

- tři způsoby existence: dokonale rozvinutá inteligence pomáhá zajistit, že jednota, různost a jedinečnost patří ke struktuře člověka a světa,

- tři roviny jednání: perspektivní jednání obsahuje úroveň individuální (mikro-), institucionální (mezo-) a globální (makro-) úroveň.

Rovnoměrně rozvinutá mentální, emocionální a spirituální inteligence aktivuje a integruje archaickou, magickou, mystickou i mentální strukturu vědomí. Umožňuje rovněž vidět, cítit a vnímat svět jako celek, včetně různých forem jeho projevů, a podle toho i jednat. Různost vnímání jeho skutečnosti - znázorněná ve čtyřech kvadrantech na obr. č. 1, tj. zevnitř i zvenku, individuálně i kolektivně, se pak už nechápe jako konkurence, ale jako jejich celek.

INTELIGENCE SRDCE

Co mohou podnikatelé a manažeři využít z uvedeného modelu pro svou každodenní činnost?

Zkušenost ukazuje, že lidé, kteří se důsledně obracejí do svého nitra, přejímají odpovědnost vůči vnějšímu světu. Kromě zvýšené úrovně svého "racio" poznají i sílu ticha, rituálů a vyprávěných příběhů. Jsou schopni vnímat a podporovat ve svém podniku (podnikání) zcela rovnoměrně pracovní oblasti všech čtyř kvadrantů. Vedoucí pracovníci s integrálním vědomím získávají stále vyšší moc. Kdo navíc rozvíjí "inteligenci srdce", může sebe i druhé ochránit před zneužíváním.

Zaučování se v této inteligenci je celoživotní proces, který znamená:

- vidět očima i srdcem, tzn. poznávat a chápat svět a všechno, co v něm nalézáme, jako největší dar a být vděčen za toto poznání,

- slyšet uchem i srdcem - tím se otevírá hloubka zvuku i naše vlastní hloubka,

- myslet srdcem znamená procitnout a žít z moudrosti; znamená to žít okamžikem a současně se dotknout věčnosti; předpokladem k tomu je jednoduchost, pravdivost spojená s otevřeností pro vlastní hloubku,

- mluvit ústy i srdcem znamená nalézt řeč srdce, která nic neodsuzuje a je spojena i s bolestí; přináší však osvobození a vykoupení, může současně brát i dávat.

ZÁVĚR

Stále více vedoucích pracovníků se psychicky i fyzicky blíží svým hranicím. Stále tvrdší konkurence sebou nese enormní tlak, kterému mnozí manažeři nedokážou vzdorovat. Integrální vedení představuje nové způsoby v oblastech vnímání, myšlení, cítění a jednání vedoucího pracovníka. Kdo tyto vlivy vnímá a prožívá, vyvolává sám v sobě, ale i u svých spolupracovníků a v celém podniku odpovídající transformační proces.

Integrálně vede ten, v jehož osobnosti, tj. i v chování se slučují vlastnosti šamana, církevního hodnostáře a prezidenta. Nerozlišuje již mezi sebou, tebou a světem, protože sám je světem. Integrální vedení proto znamená i ucelenou transformaci procesů a organizačních kultur, jejichž cílem je blaho všech bytostí na Zemi.

Camma A: Führung bedeutet zu fühlen, zu denken und zu handeln, io new management 11/2006, s. 43 - 47; zkráceno

- bou -

^*) Autorka článku Anna Gamma je psycholožka a od r. 2003 obchodní ředitelka Lassallova Institutu ve švýcarském Bad Schönbrunu. Pracuje též jako lektorka manažerských kurzů.