Rychlé prachy, velké strachy

Žít na dluh už dávno není považováno za něco zavrženíhodného. Podobný přístup ovšem přináší řadu rizik, a to i pro movitějšího občana. Důležité je nebrat si spotřebitelský úvěr v časové tísni, nepodlehnout reklamě, vybrat si proto společnost, která nenabízí příliš drahé půjčky, a zejména vědět, k čemu jsme se podpisem úvěrové smlouvy zavázali.

POZOR NA EUFORII! Nejvíc si samozřejmě půjčují bohatí, pro které by ovšem neměla být úhrada úvěru problémem. "V zahraničí patří často k dlužníkům občané, kteří si chtějí v euforii pořídit televizi, automobil, drahý mobil nebo třeba elektroniku. V ČR to může být podobné," řekl Ekonomu šéf Sdružení obrany spotřebitelů (SOS) David Šmejkal.
Nic proti tomu. Jen je třeba získání podobné půjčky neuspěchat. Pokud není občan, což se dá díky chystané koupi předpokládat, předlužen, měl by bez problémů sehnat úvěr v bance a ručit za něj třeba tím, co si hodlá koupit.

I banky si za úvěry účtují nemalý obnos. Určitě je to však méně než v případě, kdy někdo podlehne reklamě a nechá si za daleko vyšší částku donést peníze do 48 hodin přímo do domu.
Zní to nejspíš jako císařská rada, pokud si ale může dlužník vybírat, neměl by navzdory případné časové tísni podepisovat úvěrovou smlouvu u první společnosti, na kterou narazí. Automobil si přece také málokdy koupíte u prvního prodejce.

Klient by si tedy měl na internetových vyhledávačích najít co nejvíc firem nabízejících peníze a hledat půjčku s nejvýhodnějšími podmínkami. Určitou šanci získat takto peníze má i v případech, kdy mu již banka kvůli předlužení nebo špatnému splácení úvěrů odmítá půjčovat a je tedy odkázán na nebankovní poskytovatele úvěrů. Řada těchto společností se holedbá, že půjčí každému, jistí se ovšem dlužníkovým majetkem, někým, kdo za něj bude v případě jeho finančních problémů platit splátky či nějakým podobným způsobem.

Čím víc konkrétních informací včetně případných referencí najdeme na internetu, tím roste šance získat úvěr za rozumnějších podmínek. Vedle typů úvěru, délky splatnosti, na co je vlastně úvěr určen a dalších úvěrových podmínek je třeba věnovat pozornost hlavně roční procentní sazbě nákladů - RPSN (vypovídá o tom, jaké výdaje za úvěr by měl klient uhradit za rok).

Některé firmy mají na svých webových stránkách kalkulačky, z nichž je možné vypočítat výši částky, kterou bude třeba při získání úvěru splatit. Všechny by měly uvádět zmiňované RPSN. Je tu i další nezávislý zdroj. "Každý zájemce o úvěr si může výhodnost úvěrů od různých firem porovnat zadáním povinných údajů do kalkulačky, umístěné na stránkách www.coi-cz - Spotřebitelské úvěry," upozornila Ekonom mluvčí České obchodní inspekce (ČOI) Miloslava Fléglová. ČOI totiž (viz dále) spotřebitelské úvěry kontroluje. Nikoliv ovšem výši úroků, k jejichž platbě se klient zavázal.

PŘES INTERNET můžeme alespoň orientačně posoudit i pověst společnosti nabízející úvěry. I když nelze vyloučit, že si na ni v případné diskusi stěžují samí notoričtí neplatiči, od nichž právem požaduje půjčené peníze, velký počet negativních příspěvků v různých diskusích by měl být jasným varováním, že by se měl občan obrátit na někoho jiného.

Působí to jako banalita, pokud ale nenajdete na internetu veškeré smluvní podmínky nebo vám je firma neumožní prostudovat předem doma s odůvodněním, že všechny dotazy zodpoví poradce, je to důvod k odchodu ke konkurenci. Může se totiž stát, že poradce na řadu důležitých věcí "zapomene" a občan se ve smlouvě zaváže k plnění podmínek, které pro něj nejsou příliš výhodné.

Není nutné důkladně se vyznat ve finančních otázkách, je ale třeba zejména vědět, kdy a jakým způsobem se hradí splátky dluhu, jaké jsou sankce za to, že se s platbou opozdíte a jakým způsobem firma řeší spory. A samozřejmě, za jakých podmínek je možné odstoupit od smlouvy. Některé společnosti se vůči neplatičům jistí tím, že místo civilních soudů řeší případné spory kolem úvěrových smluv rozhodci v rozhodčích řízeních, což je rychlejší. Spotřebitel ovšem často přesně neví, co rozhodčí řízení znamená, a tak to pro něj není výhodné. Mj. i proto, že pokud to není výslovně uvedeno ve smlouvě, není možné se proti rozhodnutí rozhodce odvolat.

CO JE (PODE)PSÁNO, TO JE DÁNO? Někteří experti se diví, jak může vůbec někdo přistoupit na RPSN, které se u některých firem blíží nebo dokonce výrazně překračuje sto procent. Skutečně neměl jinou možnost? Podobně vysoký úrok zavání samozřejmě při současných úrokových sazbách v ČR (základní úrok ČNB činí 3 %) lichvou. K dispozici jsou některá rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR včetně jednoho případu z roku 2003, podle něhož byl za lichvářský označen roční úrok dosahující 66 procent. Dokázat někomu podobný úmysl je přesto vinou stávající české legislativy komplikované. Lichva je totiž definována jako trestný čin, jehož se dopustí ten, kdo zneužije něčí tísně, nezkušenosti nebo rozumové slabosti či rozrušení a výrazně toho využije ve svůj prospěch. Když ovšem někdo dobrovolně podepíše, že bude splácet úvěr s vysokým úrokem, je těžké s tím ex post něco dělat.

Policie nyní například šetří trestní oznámení Sdružení obrany spotřebitelů na firmu Finpomoc.cz, v němž jde kromě lichvy také o podvod a možná rovněž o zločinné spolčení. Těžko předjímat, jak vše nakonec dopadne. Mezitím ale mohou některé dlužníky této firmy (část z nich se nárokům společnosti brání) atakovat rozhodci.

PROKÁZAT, ŽE JDE O LICHVU, je tedy podle expertů obtížné. Klienti firem nabízejících úvěry s vysokým úrokem nejsou navzdory tomu zcela bez šance - mohou se totiž obrátit na Českou obchodní inspekci. Ta nemá právo rozhodovat o tom, co je či není lichva nebo kontrolovat výši úroku. Může ovšem posoudit, zda smlouvy sjednávající spotřebitelský úvěr obsahují veškeré náležitosti, které stanovil zákon o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. Kdo nabízí podobné úvěry, měl by mít logicky tyto smlouvy v pořádku. Třeba se ale najde ku prospěchu klientů podobných firem nějaké pochybení.

Za porušení zákona může obchodní inspekce podle mluvčí Fléglové poskytovateli úvěru uložit sankci až do výše milionu korun a za její opakování dokonce dvojnásobnou. Klienty podobných firem však nepochybně zajímá spíše situace, kdy úvěrová smlouva nesplňuje veškeré náležitosti dané legislativou. Pokud se spotřebitel (dlužník) rozhodne uplatnit tuto skutečnost u věřitele, bude spotřebitelský úvěr ode dne, kdy tak dlužník učiní, považován za úvěr úročený diskontní sazbou ČNB platnou v době uzavření smlouvy (aktuálně činí 2 %). To ovšem v praxi znamená výrazné snížení velikosti úvěrových splátek.
Podle Fléglové také ode dne uplatnění nároku spotřebitelem u věřitele neplatí ujednání o jiných platbách spotřebitelského úvěru, jiným slovy o platbách nad rámec jistiny a úroku.

"Také toto ustanovení nabízí spotřebiteli příležitost využít finanční výhodu, která vyplývá z toho, že věřitel nezajistil, aby smlouva o spotřebitelském úvěru obsahovala povinné náležitosti. Klient se může na Českou obchodní inspekci obrátit se žádostí o posouzení i v případech, kdy pochybuje o konkrétní reklamě spotřebitelského úvěru," upozorňuje Fléglová. Inspekce se, jak připomíná, nezabývá zkoumáním výše úroků. Neověřuje tak sice výši roční procentní sazby nákladů, má ovšem právo posoudit správnost jejího výpočtu, který je poměrně často chybný. I to pak může někdy klientovi pomoci.
ČOI aktuálně šetří některé smlouvy sjednávající spotřebitelský úvěr, v nichž figuruje jako věřitel již zmíněná společnost Finpomoc cz. Zatím ale nebylo šetření ukončeno. Proto nelze podle Fléglové sdělovat žádné další informace.

KROMĚ ČESKÉ OBCHODNÍ INSPEKCE má dlužník, jenž se cítí poškozen aktivitami některé ze společností, která poskytuje spotřebitelské úvěry, možnost obrátit se s žádostí o radu na Sdružení obrany spotřebitelů. Její představitelé tvrdí, že našli ve smlouvách Finpomoci ve vztahu k zákazníkům řadu pochybení a podali na ni proto trestní oznámení a minulý týden také žalobu. SOS sleduje i aktivity jiných firem, které nabízejí spotřebitelské úvěry, a prostřednictvím sítě poraden v ČR poskytuje ve sporných případech zájemcům rady. Podobnou problematikou se v daleko menším rozsahu snaží zabývat rovněž některá občanská sdružení.

Kdyby byla v ČR, podobně jako v některých zemích, stanovena horní hranice úroků u spotřebitelských úvěrů, většina naznačovaných problémů by odpadla. Tlak na stát, aby udělal takovýto krok, sílí, nezdá se ale, že by se k něčemu podobnému schylovalo. Spíše je třeba, jak uvedli někteří vládní představitelé, využívat stávající možnosti.
Se splácením úvěrů, zejména drahých, souvisí logicky způsob řešení sporů. Na jedné straně představuje rozhodčí řízení, které používají některé firmy poskytující úvěry, při pomalé práci českých soudů bič na neplatiče, na straně druhé není pro řešení sporů firem s fyzickými osobami nejvhodnější. SOS přitom tvrdí, že v případě Finpomoci rozhodčí doložka její klienty výrazně znevýhodňuje. Ta to ale odmítá.

Ulehčí situaci nový způsob řešení sporů, který připravuje Ministerstvo průmyslu a obchodu, popřípadě změna zákona o rozhodčím řízení? I kdyby došlo k těmto změnám v dohledné době, což se nezdá příliš pravděpodobné, klient by si měl krýt záda. Pokud si tedy chce půjčit peníze u nebankovní instituce, měl by vycházet z nabídky více firem a úročení nabízených úvěrů si porovnat na kalkulačce ČOI. A důkladně si přečíst smlouvu o půjčce. Heslo důvěřuj, ale prověřuj zní poněkud pejorativně, nejen v tomto případě ale má své opodstatnění.

FRANTIŠEK MAŠEK

Na co klást důraz při výběru spotřebitelského úvěru
- Nejednat pod časovým tlakem.
- Nepodlehnout lákavé reklamě.
- Vybírat z více firem nabízejících spotřebitelské úvěry.
- Hledat reference. Nejsou na internetu na vybranou firmu stížnosti?
- Prostudovat si podmínky smlouvy doma. S firmou, která nám ji odmítne vydat, již raději nejednat.
- Porovnat podmínky, za nichž firmy úvěr nabízejí, včetně roční procentní sazby nákladů (RPSN), na kalkulačce České obchodní inspekce ( www.coi-cz- Spotřebitelské úvěry).
- Pozornost věnovat hlavně způsobu zajištění úvěru, možnosti odstoupení od smlouvy, způsobu placení, sankcím za pozdní splácení úvěru a způsobu řešení sporů.
- Při nejasnostech nebo stížnostech na úvěrovou firmu kontaktovat Českou obchodní inspekci a Sdružení obrany spotřebitelů.

Pramen: Ekonom