Vy jste z Česka? To rád slyším, patříte mezi dva nebo tři nejvyspělejší státy v softwarovém výzkumu v Evropě. Máte to na ČVUT. Slova zazněla v hluku ozvěn středověké auly Koleje sv. Jana a kolem seděla smetánka, která se sešla k oslavám 10. výročí výzkumného centra Microsoftu v prostředí Cambridgské univerzity. Napřed mi tlumočil respekt k českým kolegům Rick Selliski z centrály v Redmondu, kde se zabývá vytvářením trojrozměrných modelů určitého objektu třeba ze souboru turistických fotografií. První takový model Staroměstského náměstí prý byl prezentován na kybernetickém kongresu v Praze roku 2005. Potom to potvrdil i jeho soused Andrew Fitzgibbon, který odpoledne na konferenci oslnil ukázkami softwarových řešení umožňujících rozpoznávat objekty snímané pohybující se kamerou.
Nemysleli to jako poklonu, pořadí je prý jasné. V Evropě vede Británie (ale Oxford je mnohem silnější než Cambridge), dále Francie (zejména Sophia Antipolis u Nice) a Česko. Je prý s nimi radost dělat.

SETKÁNÍ V CAMBRIDGI mělo zmapovat nové zlomové období ve světě počítačů, který se radikálně změnil v posledních šesti letech, jak to vysvětlil šéf tohoto výzkumného centra Andrew Herbert. Život technického centra zdejší univerzity, organizaci výzkumné práce a výhledy oboru popsal také v obsáhlém rozhovoru pro Ekonom, který uvádíme zvlášť. Další informace se daly nasbírat na konferenci i při setkáních, která ji provázely. Co nás čeká?

Jedním z perspektivních oborů je rozeznávání lidských gest a pohybových pokynů, nezbytné pro spolupráci s inteligentními povrchy. Sčítá se tu ovládání dotykem a povely vyhodnocenými ze záběrů z kamer nad a pod transparentní plochou sloužící i jako displej.
Pokud jde o displeje, ty by měly být integrální součástí různých povrchů, nejen stolu, kam už se propracovaly. Mohou mít podobu pružných filmů, připomínajících něco jako interaktivní papír, nebo velkorozměrových panelů na stěně. Další možností zobrazování je projekce na stěnu z mobilního telefonu.

I do telefonu už se brzo vejde paměť o rozsahu jednoho terabytu (tisíc gigabytů), která je s to zachovat veškerou komunikaci během života. Problém bude, jak se v těch obrovských objemech uložených dat vyznat. Bouřlivý rozvoj lze proto očekávat u vyhledávačů, sdílení dat, zpřístupnění sofistikovaného kontextového vyhledávání (data mining), a také neurálních sítí a umělé inteligence, které byly ještě před několika lety doménou sálových počítačů.

VELKÝ VÝKON se zlevňuje společným síťovým a skupinovým nasazením PC a vícejádrových systémů. Stejné služby tak lze získat za třetinu až desetinu ceny použití sálového počítače. Architekturu sítě internetových komunit nebo velkého počtu spolupracujících počítačů (grid computing) mohou tvořit skupiny se samostatnými uzly, protože je to bezpečnější. Uvnitř takových buněk lze sledovat historii mimořádných událostí, řídit audit účastníků a budovat pověst jejich důvěryhodnosti.

Novinkou začíná být úzké propojení kybernetiky s řadou vědních disciplín. V astronomii se podařilo vybudovat databázi SLOAN s takovým množstvím dat z Hubblova dalekohledu, že je možné pozorovat v běžném počítači oblohu se stejnými detaily jako na orbitu.
Sdílenou kapacitu zasíťovaných počítačů z celého světa, jaká dosud nikdy nebyla nasazena, bude potřebovat nejdražší a nejkomplikovanější experiment "hadronového" urychlovače a kolideru v CERN, který začne na jaře pronikat k tajemství "temné hmoty" ve vesmíru.

Cambridge hostila i zájemce o praktičtější věci, jak jsem se dozvídal od lidí, se kterými jsem se potkával při společenských akcích. Venture kapitalista Jay Patel z NewMediaSPARK, který přišel hledat příležitosti, má jasno - pokud chci na kybernetických novinkách vydělat, měl bych vložit peníze do služeb internetovým komunitám (P2P) nebo do modelování procesů, pokud možno biotechnologických.

PROFESOR PHILLIP TRELEAVEN z katedry počítačových věd na Univerzity College of London je představitelem výzkumníka se zájmem o podnikání v tvořivém průmyslu. Vysvětlil mi, jak by se dalo prorazit s databázemi modelů figur spotřebitelů pro individualizovanou konfekci. Speciálním prostorovým skenerem vám změří během pár minut 130 tělesných bodů a tyto údaje změní příslušným softwarem na virtuální vycpanou figurínu. Oděvní závod podle těchto dat dokáže ušít frak, který je vyroben sériově, nicméně na míru. Jak je to daleko? Jen projekt. Skenování je levné, skener je za 20 tisíc liber, ale jeho smysl by ukázal až průzkum počátečního stotisícového trhu, a ten by stál dvacetkrát tolik.

Treleavenovy potíže při financování pravděpodobně skvělé myšlenky zarážejí. Vytváření podniků na výsledcích výzkumu by měla být místní specialita, které se říká Cambridge phenomenon. Dokonce tu existuje MIT - Cambridge Institute, jehož jednou z funkcí je přispět americkými zkušenostmi, které se orientují na spolupráci s velkými podniky.

Mezi jeho pracovníky patří Peter Landshoff, špičkový představitel nejsilnějšího cambridgského oboru, matematiky. Stěžoval si na zkostnatělost Evropy, ale možná klade laťku moc vysoko. S detaily mě odkázal na web. Jedna z jeho prezentací tam vypočítává komunity pro integraci znalostí (knowledge integration communities - KICs), se kterými institut spolupracuje. Dosud se věnovaly tichým letadlům, systémové biologii, všudypřítomné výpočetní kapacitě, komunikacím, inovacím a konkurenceschopnosti a kvantové informační teorii. Nové návrhy takové spolupráce se soustřeďují na energetickou udržitelnost, modelování výroby, finanční inovace, personalizovanou zdravotní péči, tvořivé průmyslové obory, nanotrubky, chytrý prach a datovou obsluhu integrovaného transportu.

A NAKONEC TRHÁK, který novináře zaujal nejvíce - laboratoř v kuchyni. Skupina sociodigitálních systémů vedená Abigail Sellenovou se pokouší digitalizovat domácnost nikoliv tak, jak bylo dosud zvykem, že si nás i doma zotročují nástroje z kanceláře, ale tak, aby posílila možnosti lidí pro udržování domácího provozu i pro upevňování vztahů. A tak třeba vidíme vedle kávovaru kulatý displej s terčíky mámy (v práci), dětí (ve škole) a táty (v neurčitě definovaném pryč), jak jsou lokalizováni pomocí mobilních telefonů. Stačí letmé mrknutí a máme přehled. Jiné podobné zařízení ukazuje bubliny s textovkami, které přišly na adresu někoho z domácnosti. Bublina má podobu odesilatele. Když to pošle mámě malý Tom z druhé třídy, může si přečíst i starší Charles, že pro něj má dneska přijít dřív. Pro babičku jsou textovky automaticky posílány do tiskárny na samolepky, aby si je mohla nalepit na ledničku.
S inovacemi v počítačích je to tedy jako s tlakem plynu, šíří se všemi směry.

Zbyněk Fiala
Cambridge

Související