Kandidáti na evropskou daň



V současnosti představují hlavní pilíře příjmové strany rozpočtu Evropské unie tzv. vlastní zdroje. Tyto se skládají jednak ze zemědělských dávek uvalovaných v rámci společné zemědělské politiky na zemědělské produkty dovážené do Evropské unie ze třetích zemí a dávky vybírané od výrobců cukru. Dalším vlastním zdrojem rozpočtu Evropské unie jsou cla vybíraná podle společného celního sazebníku za zboží, jež vstupuje na území Evropské unie. Od roku 1988 byl zaveden jako další vlastní zdroj rozpočtu příspěvek z hrubého národního produktu. V současné době slouží jako poslední ze zdrojů rozpočtu Evropské unie odvod pouze z jediné daně vybírané na národní úrovni - daně z přidané hodnoty. Členské státy mají povinnost odvádět platby do rozpočtu Evropské unie podle vyměřovacího základu počítaného jako podíl čistých příjmů z DPH a váženého průměru sazeb v daném členském státě. Od roku 2007 je odvod členských států do rozpočtu Evropské unie ve formě procenta DPH omezen maximální sazbou 0,3 % harmonizovaného vyměřovacího základu (zohledňuje výjimky a osvobození uplatňované v jednotlivých členských státech tak, aby vyměřovací základ pro odvod byl co nejvíce standardizovaný), jehož strop představuje 50 % HND každého členského státu.

Kromě výše uvedených vlastních zdrojů rozpočtu ovšem plynou do rozpočtu EU i další příjmy. Jedná se především o poplatky za činnost institucí, daně z příjmu "evropských zaměstnanců", pokuty, úroky atd. Ve srovnání s výše uvedenými ovšem představují pouze velmi malou část.

Vzhledem k nedostatečnosti tradičních vlastních zdrojů započala na evropském poli odborná diskuse o případných nových (především daňových) vlastních zdrojích rozpočtu EU. Podívejme se blíže na jednotlivé adepty a kritéria, jež by měli splňovat.

EFEKTIVNOST, spravedlnost a dostatečnost. Základními rozpočtovými kritérii kladenými na případné "daňové" vlastní zdroje jsou dostatečnost a stabilita. Kritérium dostatečnosti je velmi důležité, neboť v případě, že by došlo k nahrazení podílu z jednotného základu DPH či příspěvku z HNP, by příjmy z "evropské daně" musely činit zhruba 1 % HNP EU. Evropská komise přitom netrvá pouze na jediném zdroji, nýbrž zvažuje i kombinaci několika menších daní. Kritérium stability by mělo zaručit, že příjem rozpočtu EU pocházející z "evropské daně" by v dlouhém období měl být stabilní, tak aby byla zajištěna finanční autonomie EU. I v tomto případě Evropská komise připouští kombinaci několika menších daňových zdrojů, jež by stabilitu příjmů rozpočtu EU zajistily. Při posuzování ekonomické efektivnosti Evropská komise zvolila tři základní kritéria - viditelnost, nízké provozní náklady a efektivní alokaci zdrojů. Poplatníci by měli mít přehled o výši daně, kterou odvádějí do rozpočtu EU, což by mělo vytvářet tlak na evropské instituce při hospodaření s těmito prostředky. Zavedení "evropské daně" by mělo být provázeno jak snížením vyvolaných nákladů zdanění pro poplatníky, tak snížením administrativních nákladů daňové správy. Základním atributem daňového systému by měla být daňová spravedlnost. Nerovné zacházení s daňovými subjekty by proto v rámci EU mohlo být považováno za jednání diskriminačního charakteru.

MODIFIKOVANÁ DPH. Evropská komise navrhuje, aby se sazba daně v jednotlivých členských státech skládala ze dvou složek, a to z národní daňové sazby a z daňové sazby "evropské". Evropská daňová sazba by se měla pohybovat v rozmezí 1,5 % až 3 %. V zájmu zachování daňové spravedlnosti by základní životní potřeby měly podléhat nižší daňové sazbě, a to 1,5 %. Sazba u ostatního zboží a služeb by měla činit 3 %. Evropská komise počítá s tím, že zavedení "evropských" daňových sazeb DPH by nemělo nijak zvýšit stávající sazby DPH, neboť národní daňové sazby by se v odpovídajícím poměru snížily. Prostor pro snížení národních daňových sazeb otvírá možnost, aby došlo k výraznému snížení, či úplné eliminaci dosavadních příspěvků do rozpočtu EU ve formě procenta z DPH.

EVROPSKÁ KORPORATIVNÍ DAŇ Z PŘÍJMŮ. Diskuse o zavedení "evropské" korporativní daně se na poli EU vedou již celou řadu let. Jedná se o proces velmi náročný, neboť před zavedením sazby, jež by se vybírala na úrovni EU, musí dojít k jednotné definici (harmonizaci) konsolidovaných základů daně, což vyžaduje zavedení jednotných pojmů i v oblasti účetní legislativy. Společný konsolidovaný základ daně by se měl vztahovat povinně na společnosti s veřejně obchodovatelnými cennými papíry, dále na nadnárodní společnosti, jež přesáhnou určitý obrat, a v neposlední řadě na Societas Europaea (Evropskou společnost). Výše vyjmenované společnosti by nepodléhaly národním daňovým sazbám, nýbrž "evropské" sazbě daně z příjmů. Evropská komise se domnívá, že zavedení evropské daně z příjmů korporací v podobě přirážky k národní daňové sazbě by v praxi výrazně zvýšilo náklady na administrativu daně a mohlo by způsobit i problémy politického charakteru.

ENERGETICKÁ DAŇ. Za jednoho z nejžhavějších kandidátů na "evropskou daň" je považována energetická daň. Komise staví její budoucí možnou podobu na směrnici Rady 2003/96/ES, kterou se mění struktura rámcových předpisů Společenství o zdanění energetických produktů a elektřiny. Česká republika výše zmíněnou směrnici dosud neimplementovala, nicméně měla by tak učinit nejpozději od 1. ledna 2008. Evropská energetická daň by mohla mít dvě podoby:

vycházela by z energetických produktů zahrnutých ve výše uvedené směrnici - tzn. základ daně by zahrnoval minerální oleje, elektřinu, uhlí a zemní plyn; diferenciace zdaňování podle účelu užití produktu, výjimky ze zdanění a další by byly taktéž přejaty z výše uvedené směrnice;

základ daně by zahrnoval pouze pohonné hmoty užívané k přepravě (tzn. pouze část produktů z výše uvedené směrnice); jako pohonné hmoty k přepravě by byly definovány olovnatý a bezolovnatý benzin, nafta, kerosin, LPG a zemní plyn užívaný v dopravě; energetické produkty užívané jako palivo pro průmyslové a komerční účely a užívané k topným účelům by nebyly předmětem "evropské" daně.

V rámci obou výše uvedených podob by evropské sazby daně byly stanoveny na úrovni minimálních sazeb daní definovaných směrnicí Rady 2003/96/ES. Otázka, zda by členské státy mohly uvalovat národní daňové sazby nad rámec "evropské daňové sazby", zůstává nadále otevřena.

Spotřební daň z tabáku a alkoholických výrobků. Případné zavedení "evropské" spotřební daně z tabáku a alkoholických výrobků by bylo velmi složité. Důvodem je skutečnost, že ačkoliv došlo k vysokému stupni harmonizace daňových základů a stanovení minimálních daňových sazeb, existuje celá řada výjimek. Evropská komise stanovila velmi nízké minimální daňové sazby tak, aby byly akceptovatelné pro všechny členské státy. Budoucí daň z tabáku a alkoholických výrobků by měla vypadat následovně: daňové sazby by byly stanoveny na úrovni minimálních daňových sazeb podle dosavadních směrnic. Členským státům by mělo být umožněno uvalit národní daňové sazby nad rámec "evropských". Tyto by byly placeny EU prostřednictvím národních daňových správců.

Výnosy z ražebného. Myšlenka převodu výnosů z ražebného centrálních bank do rozpočtu EU vznikla v souvislosti se zavedením jednotné měny. V rámci měnové unie totiž kolují bankovky a mince zcela volně mezi členskými státy, takže by bylo velmi těžké alokovat příjmy na národní úrovni. Z tohoto důvodu Evropská komise zastává názor, že převod výnosů z ražebného do rozpočtu EU je ospravedlnitelný (ražebné lze totiž považovat za společný prospěch všech členských států měnové unie). V případě, že by byl odvod výnosů z ražebného zaveden, bude muset Evropská komise vyřešit dva základní problémy. Prvním z nich je to, že výnosy z ražebného představují relativně stabilní příjmovou složku národních centrálních bank, zatímco struktura nákladů je u každé banky jiná. Z tohoto důvodu může mít převod výnosů z ražebného velmi vážný dopad na Evropskou centrální banku. Druhý problém je politického charakteru. Zdanění příjmů z evropské měny by mohlo být vnímáno jako ztráta nezávislosti.

Telekomunikační daň. Prvotní úvahy o zavedení "evropské" telekomunikační daně předpokládaly zdanění silniční a letecké přepravy, telekomunikací a případně rádiového a televizního vysílání. Telekomunikační daň se z ekologických důvodů neměla týkat železniční a námořní dopravy. V oblasti telekomunikačních služeb měla daň mít podobu pevné částky za každou účastnickou telefonní linku a měla být placena konečným spotřebitelem. Daň ze silniční přepravy měla mít podobu daně z aut, jež by byla v rámci EU harmonizována (snahou je v rámci EU postupně eliminovat registrační daň a tuto nahradit silniční daní či daní z motorových paliv; sazba daně by zůstala zachována, nicméně daň by měla být vztahována k užití auta a jeho emisím, nikoliv k nabytí vozidla). Členským státům by bylo ponecháno právo uvalit případné "národní" sazby daně nad rámec evropské daně. V případě daně z letecké přepravy by se jednalo o daň, která by se uvalovala na každého cestujícího v letecké přepravě. Evropskou leteckou daň by spravovaly národní daňové správy.

Daň z příjmů fyzických osob. Vzhledem ke skutečnosti, že daň z osobních příjmů představuje pro poplatníka nejviditelnější vazbu na státní rozpočet, a tudíž případně i na rozpočet EU, zvažuje Evropská komise tři základní podoby. První z nich spočívá v zavedení celoevropské daně, jež by měla činit 260 eur na osobu (návrh byl kalkulován pouze pro EU-15, nikoliv i pro nové členské státy). Výhodou by byla vysoká viditelnost a efektivita systému. Systém ovšem není akceptovatelný z důvodu neschopnosti naplnit kritérium daňové spravedlnosti, proto ho Evropská komise nakonec z diskusí vyřadila. Ve druhé variantě Evropská komise zvažuje zavedení "evropské" daňové sazby nad rámec daňových sazeb stanovených členskými státy. Výhodou této varianty by bylo, že by dovolila zachovat progresivitu ve státech, kde je zakotven tento typ osobního zdaňování. Výše "evropské" daně by musela vzít v úvahu jednotlivé národní odlišnosti daňových systémů. V rámci třetí varianty Evropská komise zvažuje zavedení oddělené evropské daně z osobních příjmů po vzoru např. Kanady. Daňoví poplatníci by museli podávat dvě daňová přiznání - přiznání k národní dani z příjmů a k evropské dani z příjmů. Základ daně by měl být definován co nejšířeji, neměla by být umožněna žádná osvobození a výjimky, tak aby bylo možno dosáhnout co největší jednoduchosti systému.

Daň z finančních transakcí. Evropská komise zvažuje zavedení daně z finančních transakcí na burzách cenných papírů již delší dobu. Daň z finančních transakcí by byla uvalena na každou operaci s cennými papíry či dluhopisy. Základ daně by činila hodnota transakcí, daň by byla placena provozovatelem burzy. Zavedení daně z finančních transakcí by mohlo způsobit přesun obchodů na jiné trhy, proto Evropská komise uvažuje pouze o velmi nízké daňové sazbě.

Klimatický poplatek v letectví. Letecká přeprava přispívá velmi silně ke změnám klimatických podmínek, a to především kvůli emisím. Podle výzkumu provedeného Komisí by se klimatický poplatek v letectví mohl vztahovat jak na emise CO2, tak na emise NOx. Důvodem je skutečnost, že mezi emisemi CO2 a NOx může existovat u určitých typů technologií negativní závislost. V případě, že klimatickému poplatku by podléhaly pouze emise CO2, mohlo by v letecké dopravě dojít k příklonu k motorům, jež produkují více NOx než CO2. Evropská komise navrhla možnost ex ante a ex post kalkulace poplatku. Ex ante kalkulace by probíhala podle standardního letového řádu. V případě, že by se skutečné emise během letu podařilo snížit, bylo by možno užít i ex post kalkulace poplatku. Výše uvedené by vytvářelo tlak na letecké dopravce používat letadla s nízkými emisemi a provozovat je efektivně.

Danuše Nerudová

Provozně ekonomická fakulta, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně

Související