Riziko ztráty příležitostí

Riziko ztráty příležitostí

K čemu je dobrý výzkum, když je tak drahý, tak zranitelný neúspěchem a tak obtížně proveditelný? Proč by měl podnikatel přicházet o peníze zkoumáním neznámého, když má dost starostí i s tím, co zná velice dobře? Inu, protože musí. Výzkum je jednou z možností, jak vyhledávat nové růstové příležitosti a udržet své postavení na trhu. Podnik je ohrožován v dvojím směru: když nemá peníze a když je má a neví, co s nimi. Začne tím lákat k převzetí těmi, kdo by dokázali nevyužitý potenciál lépe zhodnotit. Jistě, volné prostředky lze využít také na akvizice, ale to je často také cesta do neznáma. Stojí proto za to umět oceňovat podnikatelské příležitosti postavené na výsledcích výzkumu, protože při správném postupu lze riziko snížit na přijatelnou úroveň.

Takové je základní východisko knihy, která se pokouší o pionýrský průnik bariérou mezi dvěma světy, světem výzkumu, jehož logika se odvíjí od racionality vědecké obce, a světem manažerů a finančního trhu se zcela jiným vztahem k číslům, pravděpodobnostem, úspěchům a neúspěchům.

PETER BOER, který ji napsal, je americký autor s kariérou výzkumníka. Začínal v americké Dow Chemical jako chemik ve výzkumu na molekulární úrovni. Potom prožil řadu let v manažerských funkcích v různých výzkumných organizacích, ale postupem času zjišťoval, že se mu obtížně argumentuje při vyjednávání o rozpočtech na jednotlivé projekty, protože nemluví jazykem finanční komunity. Podnikl tedy pokus o proniknutí do tohoto oboru a výsledek je překvapivě zajímavý. Vznikla kniha pro vědce a techniky s podobnými problémy, ale také pro podnikové manažery, finanční profesionály, investory a investiční analytiky, kteří dostávají do ruky nástroj pro to, jak technologické projekty realističtěji oceňovat a nabízet.

Pozoruhodná je i cesta, jak se k nám kniha dostala. Prvotní pokus výzkumníka o únik z obklíčení zaujal Petra Holce, pracovníka útvaru pro transfer technologií na Vysokém učení technickém v Brně během stáže ve Spojených státech. Hned mu bylo jasné, jak je podobný výklad u nás zapotřebí, a tak se automaticky pustil do překladu, který pak grantem podpořilo také velvyslanectví Spojených států v Praze. Všechno, co se týká výzkumu, je tak přeloženo s mimořádnou znalostí věci. Finanční terminologie (a přehlédnutí chyb v některých tabulkách) však trochu trpí tím, že knížka nevyšla ve finančním nakladatelství. To jsou však drobnosti. Důležité je, že byl pro české čtenáře objeven autor, který po této prvotině vydal dvě další práce a navázal s českým prostředím docela srdečný vztah.

Tak napřed k tomu průniku kultur. Čím se liší věda, technologie, podnikání? Kde by mohlo dojít k nedorozumění?

VĚDA A TECHNOLOGIE není totéž. Vědecký objev platí jednou provždy, zatímco technologie zastarává. Motivací vědce je prvenství, a když ho dosáhne, má vystaráno, z učebnic ho už nikdo nevymaže. Pro podnikatele a manažera je prvenství cílem a zároveň noční můrou, protože snáze se útočí a dosahuje, než obhajuje a odráží koncentrovaný nápor konkurence. Vědecká metoda je postavena na kombinaci nekonečné vynalézavosti a skepse. Žádný poznatek není konečný, hranice poznání se posunují, ale každý nový úspěch musí obstát v kritickém hodnocení oponentních posudků ("peer review"). Zpochybňování, a z toho nejméně čekaného směru, je samozřejmostí. Vedle toho kvalita teorie se testuje předpovědí a slouží jako východisko k pronikání do dalších směrů neznáma. Ve firmě se obvykle takové věci netrpí. Podnikání je postaveno na rozhodnutí a loajálním následování šéfa. Jakmile je postaven plán a podařilo se přesvědčit investory, jsou další nápady a pochybnosti vlastních lidí vnímány se stejným nadšením jako kudla v zádech.

Technologie se obejde i bez vědy, nebo ji dokonce může předbíhat. Knížka poukazuje na příklad technologie zpracování kovů, která vznikla před několika tisíci lety, ale vědecké teorie se dočkala až poměrně nedávno. Edison pracoval metodou pokusu a omylu, když hledal nejrůznější přírodní vlákna do stále lepší žárovky. Zpočátku se kovového vlákna bál, a tak vysílal své lidi vyhledávat rostliny potřebných extrémních vlastností do nejrůznější divočiny. Technologie často vznikají pouhým zlepšováním a kombinacemi známého, nečekaným použitím přehlíženého, nalezením nového užitku. Výsledek je tím lepší, čím méně toho od uživatele požaduje, zatímco věda je lidem bez vědecké průpravy nesrozumitelná a nepoužitelná.

MOTIVACE VĚDCŮ A PODNIKATELŮ se liší. Pár vědců dokázalo zbohatnout, ale většinou se závidí spíš Nobelova cena než bankovní konto. Příslušnost ke smetánce oboru, uznání vědecké komunity, to jsou cíle, pro které stojí za to žít - ale taky nejsou zadarmo. Podmínky může vytvořit univerzita či veřejný výzkumný ústav, nebo (obvykle bohatší) laboratoře velké firmy, kde se badatel nemusí tolik rozptylovat výukou studentů a sháněním grantů. Zato podnikatel je na peníze, jinak by dopodnikal. Víc peněz taky znamená větší moc nebo aspoň menší ohrožení od těch, kdo mají ještě víc peněz. Ale i podnikatelé, zejména ve chvíli největšího úspěchu, slyší na oslovení věčností a rádi by si postavili nějaký ten pomník, který může stát i na agresivním financování výzkumu.

Největší bariérou mezi oběma kulturami mohou být zdánlivě shodná čísla. Když si marketing udělá průzkum a controlling použije zprůměrovaná čísla k projekcím příštího vývoje, pak desetiprocentní očekávaný růst při stomilionovém obratu je deset milionů skoro na dřevo a toto číslo je v daném okamžiku důležitější než cesta, jakou se k němu došlo. Ve vědě je to naopak. Pro vědce jsou vztahy, jako například gravitační zákon, přesné, ale údaje ne, připomíná Boer. Každé číslo obsahuje chybu danou přesností měření. Standardizované měření dává standardní sadu chyb. Předpovědi v rámci chyby jsou tedy pro vědce stejné. Jakže stejné, rozčílí se finančník - když jsou to různá čísla??

KNIHA JE URČENA nejen výzkumníkům, kteří se rozhodli přenést myšlenku z laboratoří do světa podnikání, ale také velkým firmám s početnými výzkumnými odděleními, kde může být nejslabším článkem špatná komunikace na trase od myšlenky ke konceptu produktu a průmyslovému využití. Největší problém může vzniknout při posuzování rizika, nákladů a výnosnosti toho nového, ať už je to technologie, produkt nebo služba.

Autor si proto kladl dva cíle. Tím prvním je výše uvedené seznámení s kulturou protější strany. Tím druhým je pak vlastní koncept posuzování rizika a oceňování projektu výzkumu a vývoje, který znesnadňuje zaříznutí myšlenky "konzervativním" pohledem finančního ředitele. Boer se přitom opírá o metody rizikových kapitalistů a investičních bankéřů, když doporučuje snížit riziko individuálního projektu rozvíjením celého portfolia dostatečně diverzifikovaných akcí, takže ty úspěšnější pomohou zalepit nezdary. Vedle toho zároveň vnáší vlastní praktickou zkušenost výzkumníka, když celkové riziko projektu poskládá z rizika jednotlivých etap na cestě od nápadu, přes konceptualizaci projektu, zkoumání proveditelnosti, časnou komercializaci a nakonec i plné nasazení na trhu. Úspěšný průchod každou další fází snižuje riziko, že projekt budeme muset zastavit.

"Navíc můžeme zacházet s projektem jako s opcí," řekl Boer Ekonomu, když v Praze pomáhal knihu představit. "Můžeme s projektem počkat na příznivé okolnosti, to zvyšuje potenciální výnos a snižuje riziko ztráty." Tento prvek oceňování označil za klíčový.

AUTOR NABÍZÍ jakýsi "itinerář" přístupu k oceňování technologií - nejprve je třeba charakterizovat vstupní data, a potom jsou nabízeny metody, jak těchto dat využít. Porovnáme tedy data o nákladech kapitálu (základ je z finančního trhu, i kdyby se jednalo o levnější vnitropodnikové zdroje), dále data o vývoji trhu produktů a služeb, do kterého chceme po nějakém čase vstoupit, a k tomu ještě pravděpodobnostní odhady úspěšnosti jednotlivých fází výzkumu a vývoje. Tato sada vstupních dat je pak zpracována způsobem umožňujícím rozhodování osob, které řeší běžné manažerské úkoly a ve vlastním výzkumu se nemusejí orientovat.

Vlastně se tu setkáváme se dvěma propojenými kurzy. První je zkrácený kurz MBA pro výzkumníky, kde se učí zacházet s výsledovkou a rozvahou, či výpočet hodnoty podle diskontovaných peněžních toků a dalších metod. Druhý kurz je pro investory do výzkumných projektů.

ZEJMÉNA INVESTORY může zajímat přístup formou reálných opcí, to znamená po vstupním poplatku, zahájení výzkumu, máme právo podílet se na dalším postupu, ale nikoliv povinnost. Stejně tak je to s odprodejem patentu nebo licence na určitou dobu, která je nutná k prozkoumání schůdnosti projektu. Pokud je projekt schůdný, technologie se využije za cenu, která vyplyne z ocenění současné hodnoty finančních toků projektu či jinou metodou. Pokud ne, přišli jsme o vstupní poplatek, podobně jako třeba v obchodech s opcemi na akcie.

Podrobně jsou zkoumány také vlastnosti technologického portfolia, které jsou důležitým nástrojem snižování celkového rizika. To je nástroj jak snížit vyhlídky ztráty, ale hlavně také finanční náklady, cenu peněz. Důležité je - jak už to s takovými bývá - aby bylo toto riziko správně diverzifikováno. Systémové riziko se diverzifikací snížit nedá, pokud zůstáváme v tomtéž "systému", v jednom oboru.

ČÍSLA, která popisují výzkum s mimořádně vysokým rizikem, jsou velice výmluvná. Knížka nabízí realistický příklad farmaceutického průmyslu, kde ve firmě, která syntetizuje 100 tisíc molekul, vzniká 9 nových léků ročně s výkyvem (rizikem) v rozsahu jedné třetiny (některý rok je léků až 12, jindy třeba jen 6). Statistika říká, že standardní odchylka se mění se čtvercem pokusů. Malá firma syntetizující jen 20 tisíc molekul musí počítat s rizikem neúspěchu téměř 75 procent, to znamená s vyhlídkou třeba několika neúspěšných let. To je úplně jiná situace. Když se však dvě velké firmy, každá s produkcí 100 tisíc nových molekul ročně, spojí, sníží se riziko ze 33,3 % na 23,6 %, tedy ze třetiny na čtvrtinu.

A pak je také důležitá diverzifikace výzkumu v čase. Pořád by mělo něco běžet, aby ve chvíli, kdy určitý projekt prožívá období tržní zralosti a slouží jako "dojná kráva", mohutný zdroj hotovosti, mohl financovat náročné a riskantní fáze nastupujících projektů.

"Trvalá inovace, diverzifikace a hodnota firmy jsou těsně propojeny," píše Boer. Ukazuje to na osudech zralých firem a průmyslových odvětví, které přestaly vytvářet příležitosti k investování, jež by vynesly více, než je cena kapitálu. Důsledkem je malý nebo nulový růst hodnoty firmy. Produktivita výzkumu v těchto firmách a odvětvích poklesla, často až k bodu, kdy výstupy z jejich útvarů nestojí za náklady na výzkum. Jak to vzniklo? Byl opuštěn počáteční výzkum. Před nejistotou ranných etap proudu výzkumně-vývojových projektů byla dána přednost tzv. výzkumu druhé a třetí generace, řízení jakosti, důkladnějšímu filtrování výzkumných námětů.

"V rozsahu, v němž se manažerské metody pokoušejí kontrolovat riziko a zvýšit jistoty, vytvářejí jiné riziko - riziko vysychání příležitostí," píše autor.

Do kamene tesat!

Zbyněk Fiala

F. Peter Boer: Oceňování technologií. Zoner Press, Brno 2007.

Zbyněk Fiala vystudoval Fakultu žurnalistiky Univerzity Karlovy v Praze roku 1970. Ekonomické žurnalistice se věnuje soustavně až po roce 1990, nejprve finančním trhům, od roku 1999 jako šéfredaktor Ekonoma.