Úvod do řízení rizik (2)

Úvod do řízení rizik (2)

Popsat a změřit jednotlivé druhy rizikových faktorů dokáže velmi přesně systém řízení rizik. V případě, že riziko přesáhne akceptovatelnou míru, leží na vedení společnosti zodpovědnost za rozhodnutí o zajištění. Snížení rizika může být dosaženo různými způsoby (např. pojištění, prevence, změna pracovních postupů), v případě finančních rizik je nejlogičtější použití zajišťovacích nástrojů.

ZAJIŠŤOVACÍ NÁSTROJE. Jedná se o instrumenty obchodované na finančních trzích, jejichž vývoj kompenzuje vývoj zisků a ztrát původní rizikové pozice. Společnost zajišťující riziko tak složením původního rizika a výsledku zajištění výrazně sníží volatilitu svého zisku. Tímto způsobem je možné ošetřit zejména rizika spojená s pohybem měnových kurzů, úrokových sazeb a komoditních cen.

Základní dělení nástrojů je podle typu závazku protistran transakce. Pevné instrumenty nedovolují odstoupení od obchodu, zatímco u podmíněných kontraktů může jedna z protistran upustit od realizace transakce.

Forwardy. Typickým zástupcem pevného závazku je forwardový obchod. Jedná se o termínový nákup či prodej podkladového aktiva za předem stanovenou cenu. Díky jednoduché konstrukci a snadnému uzavírání transakce jsou forwardové kontrakty nejpoužívanějším typem instrumentů na všech finančních trzích.

Opce. Vyznačují se možností jedné z protistran rozhodnout o uskutečnění obchodu, jedná se tedy o podmíněný závazek. Opční kontrakt je dohoda o budoucím nákupu či prodeji aktiva za předem stanovenou cenu, kdy vlastník opce má právo odstoupit od obchodu. Za to zaplatí prodejci opce (vypisovateli) sjednanou cenu (opční prémium). Majitel opce obchod uskuteční pouze v případě, že pro něj bude výhodný. Opční transakce umožňují individuální nastavení zajišťovací struktury přizpůsobené požadavkům společnosti, která se zajišťuje. Nevýhodou je nižší likvidita, spojená s menší transparentností trhu a vyššími transakčními náklady.

Burzovní nástroje. Jedná se o kontrakty oficiálně vypsané finanční burzou s pevně danou specifikací parametrů. Jednotná specifikace nástroje posiluje likviditu trhu, nicméně neumožňuje účastníkům trhu modifikaci podmínek kontraktu ani v takových parametrech, jako je splatnost či objem kontraktu. Obchodování s burzovními nástroji probíhá přes brokerské společnosti, jejichž odměnou je provize za zprostředkování obchodu. Vypořádání obchodu se uskutečňuje přes clearingové centrum burzy, což do značné míry snižuje kreditní riziko protistrany. V průběhu života transakce provádí clearingové centrum přeceňování kontraktu a eviduje zisky a ztráty na tzv. marginovém účtu klienta. Povinnost udržovat kladný minimální zůstatek na účtu znamená pro společnost nutnost alokace části finančních prostředků již v průběhu trvání obchodu. Burzovní nástroje se používají především při zajišťování komoditních rizik, v omezené míře je však možné jimi řídit i měnové a úrokové riziko. Mezi nejčastější druhy burzovních kontraktů patří futures kontrakty a opce na futures.

Mimoburzovní (OTC) nástroje. OTC (Over-The-Counter tzv. "přes přepážku") nástroje jsou uzavírány jako bilaterální dohoda dvou smluvních stran. Protistranou obchodu je většinou banka. Tyto operace nepodléhají žádné standardizaci a umožňují volnou modifikaci podle požadavků klienta. Vypořádání operací probíhá přímo mezi protistranami a přináší s sebou riziko neschopnosti protistrany dostát svým závazkům. Zejména na straně banky je toto riziko pečlivě posuzováno. Banka řídí kreditní riziko klientů pomocí vytvoření interního kreditního rámce, který limituje objem klientských obchodů. Bankovní marže je zahrnuta do sjednané ceny obchodu, klient tedy s výjimkou opčních operací neplatí při uzavření obchodu žádné poplatky. OTC nástroje se používají zejména při řízení měnového a úrokového rizika, poslední dobou se rozšířila nabídka instrumentů i na oblast komodit.

Vypořádání. Podstatou zajišťovacích nástrojů je nákup či prodej podkladového aktiva v budoucnosti. Avšak to, zda dojde opravdu k fyzické výměně nebo jen k vypořádání cenového rozdílu, závisí na potřebách klienta. Exportní společnost, která realizuje část tržeb v EUR, potřebuje spolu se zajištěním provést i konverzi EUR do CZK, proto uzavře operaci s fyzickým dodáním. Naopak autodopravce, který se chce zajistit proti výkyvům cen pohonných hmot (PHM), uskuteční transakci s finančním vypořádáním. Vzhledem k tomu, že fyzický nákup PHM má smluvně ošetřen s dodavatelem za pohyblivou cenu, očekává od zajištění pouze finanční kompenzaci vzniklého cenového rozdílu. V praxi se nejčastěji využívá finančního vypořádání obchodů na úrokových a komoditních trzích, naopak u měnových instrumentů dochází častěji k fyzické konverzi měn.

Radomír Daněk

Colosseum

(Příště: Měnové riziko)