Atlantik versus ČNB

Čtyřmilionová pokuta, kterou od ČNB dostal čtvrtý největší obchodník s akciemi na pražské burze Atlantik Finanční trhy (AFT), patří k největším, jaké regulátor kapitálového trhu kdy udělil. Nezůstalo jen u pokuty. AFT, respektive někteří jeho pracovníci, nyní čelí podle bankou nepotvrzených zpráv v asi dva roky staré kauze i trestnímu oznámení ČNB kvůli možné zpronevěře, zkreslování údajů o hospodaření a porušení povinnosti při správě cizího majetku. Atlantik se cítí nevinen a kontroval vůči ČNB správní žalobou.
Spor se týká hlavně obchodů s akciemi Unipetrolu v březnu 2005, kdy titul po předchozím výrazném růstu prudce oslabil. Atlantik podle centrální banky neposkytl klientovi pravdivé a úplné informace o stavu jeho pozice. Navíc ji nuceně uzavřel za nižší než tržní cenu a neprovedl klientovy prodejní pokyny. Některé z těchto operací neodpovídaly záznamu v deníku obchodníka s cennými papíry, jiné tam chyběly.

AFT upozorňuje, že šlo o riskantní obchody na úvěr, které kvůli nedostatečnému zajištění pozice zavřít musel. Klienta prý navíc včas varoval. V té době ovšem realizoval nákupní pokyn jiného zákazníka - firmy Speedywhiz - nikoliv na trhu, ale křížovým obchodem, kdy akcie nakupoval proti prodejnímu pokynu zmíněného klienta. Za firmou, registrovanou v daňovém ráji, přitom stojí bývalý člen představenstva AFT Pavel Šaroch. Podle nynějšího šéfa vedení Jana Schiessera ale o tom nikdo nevěděl.
Kdyby Atlantik uskutečnil transakce přes trh, mohla být škoda menší, tvrdí ČNB: Schiesser se hájí tím, že v extrémní situaci na výrazně klesajícím trhu postupovala firma správně a postup navrhovaný ČNB nebyl a není technicky možný. A že AFT nikoho, ani Speedywhiz nezvýhodnila.

Atlantik přitom tvrdí, že za klientem, který se cítí poškozen, stojí silná finanční skupina a kauza má znaky vydírání. Žádné trestní oznámení ovšem kvůli tomu zatím nepodal. Případ teď má v rukou policie a soudy. Nebudou to mít lehké, protože je v něm řada nejasností. Proč klient AFT, který se cítí poškozen, podal ČNB podnět k přezkoumání kauzy až téměř po roce, těsně před promlčením záležitosti? Jak je možné, že Schiesser hájí nedostatky Atlantiku v evidenci obchodů a argumentuje tím, že nic reálně neovlivnily? Na místě je i otázka zejména pro tehdejší Komisi pro cenné papíry, zda jí nevadily riskantní obchody na úvěr, při nichž klient (nejen) AFT investoval jen 15 % vlastních peněz a když se mu dařilo, jejich podíl dál klesal. I pražská burza doporučila členům, aby klient při nákupu cenných papírů na úvěr uhradil aspoň 25 % hodnoty obchodu. Šetření v kauze Atlantik bude jistě poučné a symptomatické pro další vývoj obchodů na kapitálovém trhu.

FRANTIŠEK MAŠEK