Dozor v ČNB čeká maturita

Dozor v ČNB čeká maturita

Banky tvrdí muziku. Tak lze s nadsázkou označit dosavadní činnost jediného regulátora finančního trhu v ČR, jímž se po sloučení čtyř dozorových institucí od loňského dubna stala ČNB. Majetek bank tvoří asi tři čtvrtiny aktiv finančního sektoru. Zmíněný přístup má tedy logiku. Šéf jedné z nejvýznamnějších investičních společností působících v Česku dal ostatně centrální bance na konferenci Vysoké školy finanční a správní o vývoji finančních trhů, jejich regulaci a dozoru za integraci dohledů známku jedna minus.

Snad to není jen postoj diplomata. Sám guvernér centrální banky Zdeněk Tůma přitom hovoří o tom, že je integrace dozorů v rámci ČNB někde v poločase. Ten druhý bude náročnější a logicky vyvolává otázku, kam až dohled a regulace v ČR půjdou. Příliš tvrdý přístup dlážděný dobrými úmysly vyčistit trh po účetních i dalších skandálech totiž může, jak ukazuje příklad USA, přimět řadu emitentů k přesunu do jiných zemí. Vymstít se ale může i příliš měkká regulace či některé vůbec neregulované oblasti.

Je tu i problém transparentní komunikace, který zmínil na uvedené konferenci viceguvernér ČNB Miroslav Singer. Z porovnání aktuálních informací o kapitálovém trhu s těmi, které poskytovala investorům bývalá Komise pro cenné papíry, nevychází přitom ČNB nejlépe. Těžko říci nakolik kvůli "bankovní kultuře", kterou přejímají i jiní bývalí regulátoři trhů. V řadě případů působí jako obezlička bankovní tajemství, tedy pojem, o němž se při diskusích o výhodách či nevýhodách integrace dozorů v ČNB pohříchu vůbec nediskutovalo. Nejde někdy o výmluvu a není alespoň někdy možné toto tajemství omezit?

V souvislosti s chystaným sloučením dohledové, sankčně právní i dalších částí superdohledu v rámci banky, který rovněž zmínil Singer, nabývá tento problém na významu. Otevřeněji by jistě bylo možné komunikovat i o vyhláškách spojených s aplikaci Směrnice EU o trzích finančních nástrojů (MiFID).

Kritici varují i před hrozbou, kterou představují neregulované nebankovní instituce nabízející občanům úvěry někdy zavánějící lichvou. Zadlužení domácností zatím není podle čerstvé zprávy ČNB o finanční stabilitě vážný problém. Platí to ale i u těch nejméně movitých a nejvíc zadlužených, jimž už banky nepůjčí?

Pokud na jedné straně přísně regulujeme banky a kampeličky a nebankovní instituce nikoliv, občanovi to může připomínat strkání hlavy do písku. I na vyřešení tohoto problému přitom může záviset budoucí reputace ČNB. Zodpoví tedy úspěšně i tuto maturitní otázku?

FRANTIŠEK MAŠEK