Klastry ve znalostní ekonomice

Co je klastr (cluster)? V obecné řeči znamená tíhnutí k sobě, seskupení za účelem sdílení. Je to skupina, jež si navzájem pomáhá plnit poslání, dělit se o produktivní síly, pospolu tvořit a snášet rizika. Odtud pojem "cluster" přecházel do podnikatelské a manažerské mluvy, ale v polovině 20. století téměř zanikl. Ke konci století se znovu obrodil, tentokrát ve spojitosti se "znalostní" (knowledge) povahou moderní ekonomie.

Proč jsou takové místní rozdíly v produktivních silách a ve výkonnosti? Podobnou otázku položil kdysi Thomas R. Malthus Davidovi Ricardovi; odpovědí bylo, že národy, kraje, podniky mají přirozené přednosti, kterým se mají věnovat, a že pokud zajdou jinam, jsou "potrestány" nižším vlastním výkonem a tíživou konkurencí druhých.

Pro vznik dnešních klastrů svědčí dva důvody: malé a střední podniky zůstávají obecně pozadu za velkými ve výkonnosti. Aby na konkurenční aréně obstály, sbližují se a spojují, tvoří různé aliance - volná sdružení, sítě a řetězce a klastry . Druhým důvodem je těžení z místní znalosti vyplývající ze vzájemné blízkosti a společné práce.

SAMOVOLNĚ I STRATEGICKY VZNIKLÉ KLASTRY

Okolnosti "klastrování podniků" jsou všeobecně známé. Ovšem jejich pochopení pomáhají výrazné příklady. Pro klastry v některých zemích byly příznačné malé a střední podniky. Itálie je zemí, která má mimořádně mnoho středních podniků, takových, které dosáhly střední velikosti a dál nerostou. Patrně největší pozornost na čas k sobě připoutal textilní klastr ze středoitalského kraje Emilia Regia. Textilky v mezinárodním kontextu slábly, ztrácely tržní pozici a cítily potřebu rozhodnout o svém dalším osudu. Požádaly vládu o pomoc při zřizování výzkumné a designerské podpory a začaly si mezi sebou rozdělovat práci, aby dosáhly soustředění a vyššího výkonu a nesly společně rostoucí rizika. Průměrný začleněný podnik tehdy zaměstnával 30 lidí.

Ve Varese, na italských hranicích se Švýcarskem, vznikl obuvnický klastr: jedni dělali svršky, druzí podešve a podpadky, třetí pak obuvnickou bižutérii, jiní navrhovali nové vzory a vystavovali je, další se věnovali vývozu, měli společné výpočetní středisko. Klastr vydržel jen patnáct let, ale i to stačilo, aby se řada podniků mohla přizpůsobit novým poměrům.

Michael Porter, když se zabýval nejsoubornějším problémem konkurence (konkurenční schopnost národů, The Competitive Advantage of Nations, 1990), vyjmenoval několik desítek případů lokální znalosti ve Spojených státech amerických. Začalo se u Bostonu na dálnici 123 na podkladě spojování univerzit a průmyslu. Takových vědomě podporovaných klastrů bylo více než 150 a města se snažila vytvořit ovzduší inovativní aktivity. Nejznámější je Křemíkové údolí (Silicon Valley) v Kalifornii se 4000 podniky vysoké technologie a se stejným nebo o něco větším počtem ostatních.

Německo také mělo specifické průmyslové lokality jako Poruří, kde se dařilo těžkému průmyslu, Schweifurt proslulý výrobou valivých ložisek, nebo baltské přístavy se stavbou lodí. Dlouhá řada velkých měst jako Stuttgart, Mnichov, Magdeburg, Lipsko, Hannover, Saská Kamenice měla vyspělou průmyslovou výrobu. Goettingen a Heidelberg zase představují známé "území" vzdělanosti.

My jsme o tom měli a máme také povědomí. České sklářství bylo koncentrováno v pohraniční oblasti, Karlovarsko se vyznačovalo keramikou, Vamberecko krajkářstvím, Liberecko textilem, v Plzni se rozrůstalo těžké mechanické a elektrotechnické strojírenství. V okolí Brna se vytvořil vědeckotechnický rajon strojírenství, Zlín a okolí svědčily rozmachu podnikatelství hned v několika oborech atd.

TACITNÍ ZNALOST, DŮVĚRA A SOUČINNOST

Znalost se uvedeným způsobem lokalizovala jako "příslušná" k určité geografii. Odborníci pojednávají o "tacitní znalosti" (tiché, neartikulované, neformulované, nekodifikované). Stala se předmětem studia v řadě prací, neboť v ní mnozí právem spatřovali nepominutelný příspěvek k obohacení práce, výroby, obchodu další znalostí, inteligencí, profesionalitou.

Lokální tacitní znalost patří k tomu, čemu se říká "genius loci". Lidé ji nosí v hlavě, je začleněna do procesů, zabudována do strojů a nástrojů, jakoby lpí na všem.

S růstem obecné vzdělanosti se takový druh znalosti snáze rozvíjí. Vypozorovalo se, že tato znalost a její kolování se povzbuzuje za určitých poměrů. Vyzvedá se zejména sdílená "důvěra" (trust) a také otevřená "komunikace" a pospolitá akce, "součinnost". Podnikají se různá opatření, aby příspěvek všeobecné znalosti byl co možná podstatný.

Připomeňme si, jak se některé velké podniky snažily pozvedat firemní znalost tím, že nechávaly k volnému nahlížení "účetní knihy" (opening the books). Předpokládaly, že zaměstnanci, ale i lidé z veřejnosti, najdou podněty, s nimiž se přihlásí u vedení a posílí tak podnikové zlepšování, zdokonalování, novátorství. Světová banka podpořila výzkum této možnosti "dodatečného příkonu k ekonomickému rozvoji". Jen málo jich u toho zůstalo; kde není solidní důvěra, stalo se nahlížení do knih příležitosti k odkupování informací a zlovolného napadání firmy.

Ztráta důvěry se pociťuje všeobecně a odborníci se nad tím zamýšlejí. Proč uniká tak významná produktivní síla? Proč se vedoucí lidé v podnicích nechávají zatáhnout do podvádění? Herbert Simon z Carnegieho Mellonovy univerzity v Pittsburghu předložil dvojí důvod: jednak je moderní velký podnik příliš složitý a nedá se očekávat spolehlivé řešení jeho problémů, jednak vedoucí na stupních řízení mají zájem nejen na konečných výsledcích podniku, ale hájí i své vlastní zájmy. ("Bounded racionality", omezená racionalita, Nobelova cena 1978).

Nedávno se k tomu vyjádřil ředitel německého ústavu světové ekonomiky v Bonnu: "Mysleli jsme si, že dokážeme něco, co jiní neumějí, ale nyní na nás doléhá z Asie to, co jsme sami zapomněli: význam práce pro seberozvoj, píle, skromnost, šetrnost, vědomí celku, spolupráce, součinnost..."

Minulé klastry vyprodukovaly tacitní znalost, když jejich součásti byly blízké. Hodně se hovoří o městských, okresních a krajských klastrech. Avšak propojení v nové době umožňuje uvažovat o klastrech rozložených na dálku. Mezi britskými bankami nebo korporacemi a indickými zpracovateli jejich dat leží tisíce kilometrů, ale obě části již si zvykly uvažovat společně a sdílet i společný "rozum". V Itálii jednu dobu rozvažovali, zda by se nemohly propojit všechny motocyklové podniky, aby obstály v nelítostném tlaku japonské Hondy a Yamahy. Světové automobilky jsou propojeny tak složitě, že bez spolehlivého průvodce se v tom už nevyznáme. Tolik značek, a tak podobné vozy!

K UVÁŽENÍ

Jsou obecné kultury, které lze nazvat jako "asociativní", ale jiné naopak jako uzavřené. Odborníci k asociativním zařadili americkou, německou a francouzskou, japonskou a právem vysoko hodnotí skandinávskou. Obecně platí, že vyzrálost otevřené společnosti napomáhá zvedat lokální znalost.

Klastry, v době pokračující a stále důrazněji doléhající znalostní transformace, jsou vtahovány do tohoto procesu a očekává se proto od nich, že vybudí dodatečné síly rozumu, přemýšlivosti, vzdělání, vědy... Měly by od začátku být vybaveny k intelektuální tvořivosti, mít přiměřenou schopnost výzkumu a vývoje i přenosu technologie.

U nás to nebude snadné. Již skromné začátky klastrování v ČR jsou obtížné, a řada sotva založených klastrů se nemá k životu. Schází dobré příklady a aspoň skromná tradice, ale ještě více "důvěra": jeden sleduje druhého, aby ze společného díla snad netěžil nějakou výhodu.

Klastr a inovace jsou spíše politickým heslem než reálným ekonomickým potenciálem schopným rozvinout nové výrobky a služby a s nimi i vydatný peněžní výnos.

Kdo by se tím měl zabývat?

V západních zemích se s takovými problémy mohou obrátit na rostoucí masu "rizikového (odvážného) kapitálu", který se již ukázal jako potentní při urychlování "tvořivých destrukcí" (creative destruction), revolucí výrobního způsobu a nastolování inovací. U nás na to zatím spoléhat nelze; ale máme agenturu CzechInvest, jež se již ujala celé řady inovačních předsevzetí. Spoléháme, že i stát opatří ke svým orgánům sbory znalců, které dokážou orientovat státní podporu v žádoucím směru. Dostáváme dočasně finanční podporu od Evropské unie a je závažným mementem, aby se nerozmělnila jen do spousty malých akcí. Zatím naše veřejné počínání nijak neodpovídá znalostnímu diktátu doby.

Jaroslav A. Jirásek