Co všechno je práce přesčas?

Práce přesčas

Může firma určit zaměstnanci jako počátek i konec pracovní cesty také místo jeho bydliště? Kdy máte podle zákoníku práce nárok na náhradu mzdy? Je doba strávená na pracovní cestě, pokud přesahuje pracovní směnu, vždycky prací přesčas?

Pracovní cestou se podle ustanovení paragrafu 42 odst. 1 zákoníku práce rozumí časově omezené vyslání zaměstnance zaměstnavatelem k výkonu práce mimo sjednané místo výkonu práce. Ovšem ne každý čas (během) pracovní cesty, jež přesahuje pracovní směnu, je prací přesčas, jak se mnozí zaměstnanci mylně domnívají.

V této souvislosti musíme rozlišovat mezi tím, co je "plněním pracovních úkolů" a co je pouze tzv. úkon učiněný "v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů". Plněním pracovních úkolů je výkon pracovních povinností vyplývajících z pracovního poměru nebo z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, jiná činnost vykonávaná na příkaz zaměstnavatele a činnost, která je předmětem pracovní cesty.

V přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů jsou pak zejména úkony potřebné k výkonu práce a úkony během práce obvyklé nebo nutné před počátkem práce nebo po jejím skončení apod.

Za jakých okolností má zaměstnanec nárok na náhradu mzdy a kdy mu náleží pouze stravné?

Doba strávená na pracovní cestě nebo na cestě mimo pravidelné pracoviště jinak než plněním pracovních úkolů, která spadá do pracovní doby, se považuje za překážku v práci na straně zaměstnavatele, při které se zaměstnanci mzda nekrátí. Jestliže však zaměstnanci v důsledku způsobu odměňování mzda (například hodinová, úkolová, podílová, mzda závislá na jeho výkonu, tržbách a podobně) ušla, poskytne mu zaměstnavatel náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku.

Konkrétně jde například o dobu, která je potřebná k překonávání vzdálenosti (tedy dobu cestování) mezi východiskem (místem startu) pracovní cesty a místem přechodného pracoviště a čas cestování nazpět do místa ukončení pracovní cesty. Pokud tato doba bude spadat do pracovní směny zaměstnance, jedná se o překážku v práci na straně zaměstnavatele. Pokud bude tento čas probíhat před nebo po pracovní směně zaměstnance, jedná se pouze o dobu cestování (tj. úkon v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů), za kterou náleží zaměstnanci pouze cestovní náhrady, (například stravné), nikoliv mzda nebo náhrada mzdy. Nejedná se o práci přesčas. (Prací přesčas je podle ust. § 78 odst. 1 písm. i) zákoníku práce práce konaná zaměstnancem na příkaz zaměstnavatele nebo s jeho souhlasem nad stanovenou týdenní pracovní dobu vyplývající z předem stanoveného rozvržení pracovní doby a konaná mimo rámec rozvrhu pracovních směn.) Prací přesčas je na pracovní cestě doba strávená plněním pracovních úkolů, která nespadá do doby pracovní směny.

Ilustrujte popsaná ustanovení zákoníku práce prostřednictvím konkrétního příkladu.

Zaměstnanec má pravidelnou týdenní pracovní dobu rozvrženou do pětidenního pracovního týdne o délce 40 hodin, přičemž začátek směn určil zaměstnavatel na 7.00 hod. a konec na 15.30 hod.

Byl vyslán na pracovní cestu s tím, že vyjel z výchozího místa na pracovní cestu v 6.00 hod. a do místa přechodného výkonu práce dorazil v 9.00 hod. a v tuto dobu také začal plnit pracovní úkoly spojené s pracovní cestou. Nazpět se vydal ve 14.00 hod., kdy ukončil práci, a vrátil se v 17.00 hod.

Doba od 6.00 do 7.00 hod. a od 15.30 do 17.00 hod. se posuzuje jako doba překonávání vzdálenosti mezi východiskem (nebo koncem) pracovní cesty a místem přechodného pracoviště. Jedná se o dobu cestování, za kterou náležejí náhrady cestovních výdajů. (Cestovní náhrady samozřejmě náležejí i za dobu od 7.00 do 15.30 hod.) Doba od 7.00 hod. do 9.00 hod. a od 14.00 hod. do 15.30 hod. je překážkou v práci na straně zaměstnavatele, neboť zaměstnanec během ní plnil jiné úkoly než pracovní úkoly vyplývající ze sjednaného druhu práce (ledaže by šlo o situaci, kdy zaměstnanec cestoval např. osobním automobilem a řízení tohoto vozidla by měl sjednáno jako druh práce v pracovní smlouvě). Šlo tedy o jinou činnost v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů. Za tuto dobu náleží zaměstnanci mzda (resp. se mu mzda nekrátí) nebo náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku. Za dobu od 9.00 do 14.00 hod. (s výjimkou doby pracovní přestávky na jídlo a oddech) náleží zaměstnanci mzda.

Jestliže by však zaměstnanec na pracovní cestě vykonával práci ne pouze do 14.00 hod., ale až do 17.00 hod., přičemž zpět by cestoval v době od 17.00 do 20.00 hod., pak doba od 15.30 do 17.00 hod. je prací přesčas. Za dobu od 14.00 do 17.00 hod. náleží zaměstnanci mzda a za dobu od 15.30 do 17.00 hod. mzda navíc i s příplatkem za přesčasovou práci (nebo namísto příplatku náhradní volno v rozsahu vykonané práce přesčas, pokud se na tom zaměstnavatel se zaměstnancem dohodnou). Za dobu od 17.00 do 20.00 náležejí zaměstnanci (jen) cestovní náhrady; cestovní náhrady přitom samozřejmě náležejí za celou dobu trvání pracovní cesty, tedy za dobu od 6.00 do 20.00 hod.

Může pracovní cesta začínat už v bydlišti? Existuje rozdíl mezi pracovní cestou a cestou do zaměstnání?

Zaměstnavatel může určit zaměstnanci jako počátek i konec pracovní cesty také místo jeho bydliště. Skutečnost, že zaměstnanec má pak část pracovní cesty shodnou s obvyklou cestou do zaměstnání (tj. na místo výkonu práce nebo pravidelného pracoviště), není s ničím v kolizi, nemá vliv na výši cestovních náhrad, zaměstnanec se však nesmí na tomto pracovišti (pravidelném pracovišti nebo místu výkonu práce) přímo zastavit, poněvadž pak by už cesta z bydliště na pracoviště nebyla pracovní cestou, ale jen cestou do zaměstnání. Počátek nebo konec pracovní cesty by pak musel být stanoven na pracovišti.

Richard W. Fetter

R. W. Fetter se zabývá především problematikou pracovního práva.

Připomíná: Doba pracovní cesty strávená jinak než plněním pracovních úkolů, byť nespadá do pracovní směny, není prací přesčas.