Čeká nové trhy ještě pět let růstu?

Rekordy řady akciových indexů, tzv. nové trhy nevyjímaje, a hlavně dlouhé období růstu staví investory stále více před dilema: nehrozí akciím, ale i jiným finančním trhům, další krize? Podobné spekulace umocňuje současné období, které často přináší korekce a řada investic pak ztrácí na ceně. Profesor Harvardské univerzity Jeffrey Frankel přišel nedávno se zajímavou teorií, která se týká právě rozvíjejících se ekonomik, nabízejících zpravidla nejvyšší zhodnocení. A také rizika.

Frankel soudí, že kapitál, který směřuje do rozvíjejících se zemí, respektive z nich, se pohybuje v patnáctiletých periodách. Pokud by měl pravdu, čeká tyto státy nejbližší finanční krize za čtyři až pět let, uvedla agentura Bloomberg.
Frankel upozornil na dva takovéto cykly. První vlna zájmu o rozvíjející se země začala v roce 1975 po prudkém růstu cen ropy v letech 1973-1974. Po sedmi letech silného přílivu petrodolarů do akcií firem z nových trhů přišel ale mexický kolaps v roce 1982.

Pak opět přišlo sedm slabých let, počátkem 90. let se investoři do rozvíjejících se zemí opět vrátili. Následovalo naopak sedm tučných let, která skončila asijskou krizí v roce 1997, tvrdí Frankel. Opomíjí však mexickou krizi v roce 1994.
Podle Frankelovy teorie by rozvíjející se trhy dostaly další silnou ránu v roce 2011 či 2012, vypočítává Bloomberg. Do té doby jim prý nic takového nehrozí. Frankel tvrdí, že je zatím příliš brzy a v živé paměti jsou dosud problémy zemí jako Argentina nebo Turecko.
Může přitom příští finanční krize začít znovu v Asii? ptá se Bloomberg. Při pohledu na enormní objem devizových rezerv těchto zemí a přebytek běžného účtu platební bilance většiny asijských zemí to působí bizarně. Nouriel Roubini, šéf stejnojmenné výzkumné instituce, se ale obává nového a odlišného typu finanční krize v Asii.

Riziko spatřuje v měnové politice zdejších zemí, jejichž export je založen na podhodnocených měnách. Jejich devizové rezervy jsou enormní, je ale možné donekonečna se řídit touto strategií? Rostoucí objem devizových rezerv asijských zemí je stále více financován růstem množství oběživa. V Číně loni vzrostlo o 21 %, což je dvojnásobek průměru předchozích dvou let. V Koreji o 20 %, což představuje šestinásobek průměru minulých dvou let. Asie zatím přispívá - spolu s petrodolary a japonskými carry trade (využívajícími nízkých úroků v jenech k investicím v jiných změnách) k růstu globální likvidity a snižování rizika. Bude tomu tak skutečně ještě další čtyři až pět let? Řada investorů přitom uvažuje v kratším časovém horizontu.

František Mašek