Analýza: Portrét finančního podvodníka

Podvodník se od běžného zaměstnance samozřejmě příliš neliší. Obvykle jde o osoby, které se naopak těší důvěře svých šéfů. Polovina pachatelů ve společnosti pracuje déle než šest let a pravděpodobně již dosáhla na určité vyšší posty. "Skoro dvě třetiny pachatelů jsou členy nejvyššího vedení. Senior manažeři mají přístup k důvěrným informacím a vzhledem k jejich postavení je pro ně snadné obejít vnitřní kontroly a způsobit celé společnosti větší škodu," upozorňuje Jimmy Helm, partner a vedoucí oddělení Forenzního šetření v KPMG ve střední a východní Evropě. Jeho tvrzení se opírá o zjištění studie Profile of a Fraudster Survey 2007, založené na analýze několika set skutečných případů, které vyšetřovalo forenzní oddělení KPMG v Evropě, na Blízkém východě a v Africe. I v další třetině případů podváděly osoby na manažerských pozicích. Celkový počet zpronevěr, na kterých se podíleli členové vedení společností, tak dosáhl alarmujících osmdesáti šesti procent. Většina pachatelů v šetřených případech byli pracovníci finančního oddělení a dále pak provozního oddělení a oddělení prodeje. Pouze v pětině případů spolupracoval podvádějící zaměstnanec s dalšími nezávislými osobami.

DŮVĚRA V PERSONÁL? RIZIKOVÝ FAKTOR. Uvedená zjištění jasně potvrzují závažnost rizik, kterým každá společnost čelí: Vedoucím pracovníkům jsou svěřeny citlivé informace o společnosti a zároveň jim jejich postavení umožňuje překonat vnitřní kontroly či se odchýlit od standardních postupů. Pachatelé finančních podvodů zjevně požívali důvěry svého zaměstnavatele a spolupracovníků. Důvěru je proto třeba chápat jako hlavní rizikový faktor, což by ovšem nemělo vést k automatickému závěru, že každý důvěru požívající zaměstnanec je potenciální zločinec. Pro vedení společnosti je proto velmi důležité, aby byla rovnováha mezi důvěrou a kontrolou správně nastavená. Zachovávat vyváženou míru ostražitosti se vyplatí i ve vztahu k obchodním partnerům. Přílišná důvěra totiž hraje klíčovou úlohu i v případech, kdy se pachateli podvodů staly osoby mimo společnost, například z řad dodavatelů, zákazníků či smluvních partnerů.
Ačkoliv se podvodů většinou dopouštějí muži, ženy figurují jako spolupachatelky - jsou zapleteny v každém čtvrtém případu, kde se objevuje nějaký komplic. "Je asi na místě se ptát, jsou-li ženy čestnější, anebo jsou chytřejší než muži a nenechají se chytit. To se dá těžko odhadnout. Ale jedním z klíčových důvodů je, že žen je prostě na řídících pozicích mnohem méně, a není tudíž překvapující, že se ve statistikách podvodnic objevuje mnohem méně," říká J. Helm.

JAK DLOUHO? JAK ČASTO? Mezi důležité informace nezbytné pro vyhodnocování podvodného jednání a následnou volbu preventivních opatření patří časové údaje o tom, jak dlouho zaměstnanec pracoval ve společnosti, než se začal obohacovat na její úkor, jak dlouho pak prováděl svoji činnost a kolikrát své podvodné jednání zopakoval. Ve třetině případů pracoval podvodník pro společnost dva až pět roků, než se odhodlal spáchat svůj první zločin, v pětině případů byl zaměstnán v poškozené společnosti déle než deset let. Většina šetřených případů také dokládá, že zaměstnanci spáchají před svým odhalením několik trestných činů. Například každý třetí pachatel svůj čin provedl nejméně 50krát, než byl odhalen. Obvykle se tak děje během delšího časového období - u tří čtvrtin případů trvá trestná činnost více než šest měsíců a u třetiny šetřených zpronevěr tři a více let. Zjištěné údaje vypovídají mnohé o účinnosti a kvalitě vnitřních kontrol v postižených firmách. Proč běžné pravidelné kontroly ve více než dvou třetinách případů podvodné jednání neodhalily a nezabránily mu?

ZPRONEVĚRA V ČELE. Mezi nejčastější typy ekonomické kriminality v Evropě patří korupce, krádež hotovosti, zfalšované finanční výkaznictví, krádež jiných aktiv, podvod, porušení obchodního tajemství, praní špinavých peněz a padělání. S přehledem ale vede zpronevěra peněžních prostředků. Každý druhý pachatel v Evropě, téměř každý třetí pachatel v Jižní Africe a každý čtvrtý pachatel v Indii a na Blízkém východě způsobil v jednotlivém případě škodu přesahující milion Euro. Kriminalita "bílých límečků" postihuje všechna odvětví stejným dílem. Překvapující je, že odhalené podvody nebývají předmětem trestního stíhání. Nezávislá šetření se většinou provádějí v rámci firmy, aniž by o nich byla informována policie nebo státní úřady. Zaměstnanci, úřady a média tak většinou nejsou informováni, a to kvůli obavám, že společnost bude vnímána negativně a utrpí její pověst a dobré jméno. Situaci zhoršuje i skutečnost, že náhrada škody se obvykle řeší několik let. Postižené společnosti tak ve většině případů nesou ztrátu samy.

JAK SE BRÁNIT? Z teoretického hlediska lze hovořit o třech důležitých faktorech, které se spácháním zločinu souvisejí: příležitost, motiv a racionalizace. Tyto faktory jsou známy také jako tzv. "trojúhelník podvodu". Příležitost se obvykle naskytne kvůli nedostatkům v mechanismu vnitřních kontrol. Vzniká tak atmosféra, v níž pachatelé uvěří, že mohou být úspěšní a nebudou odhaleni. Racionalizací rozumíme vnitřní dialog, kterým si pachatel zdůvodňuje své jednání. Sám sebe přesvědčí, že na danou "odměnu" od zaměstnavatele má nárok a spáchání podvodného jednání je pro něj tak snazší. Motivem bývá finanční tlak, který může pramenit z rozmařilého způsobu života pachatele, nebo z nesouladu mezi obdrženou finanční odměnou a odpovědností, kterou daný zaměstnanec nese. Svoji roli ale hraje i pocit nadřazenosti nebo obyčejná chamtivost. Firmy své úsilí logicky zaměřují především k prevenci právě tohoto prvku trojúhelníku. Jaká jsou proaktivní opatření, která zabrání nebo alespoň ztíží možnost ekonomické kriminality?

Kodex správného chování podle Oldřicha Šuláka, který se zabývá forenzním šetřením v rámci KPMG ČR, určuje celkový tón firemní kultury a zvyšuje povědomí o nebezpečích podvodného jednání. Vhodným preventivním krokem je také prověření zaměstnanců nebo třetích stran z hlediska rizik možného podvodného jednání. Společnosti se v poslední době také stále častěji spoléhají na výstražná varování ze strany vlastních zaměstnanců a zřizují anonymní informační linky. U nich je klíčové, aby byla zabezpečena anonymita - operátor musí dát volajícímu záruky o důvěrnosti celé komunikace a ujistit ho, že informaci získají jen osoby, které se budou bezprostředně podílet na šetření případu. Volající také musí získat praktický návod, jak má dál postupovat. Upozornění ze strany zaměstnanců nebo třetích osob je sice účinný způsob pro potírání podvodného jednání, ale zcela závisí na lidském faktoru a individuálních pohnutkách, a je proto nepředvídatelný a náhodný.

Forenzní specialisté proto používají řadu sofistikovaných technologických postupů, jak z firemních dat (finančních, operačních nebo transakčních) získat indicie, že dochází k podvodnému jednání. Tyto postupy, souhrnně označované jako proaktivní forenzní analýza dat, mohou odhalit skryté vztahy mezi lidmi, organizacemi a událostmi nebo přímo samotné podezřelé transakce. V rámci této analýzy se propojí dosud separátní soubory dat, které společnost pravidelně shromažďuje v rámci svých běžných aktivit. Z nich se pak pomocí srovnání, agregací a algoritmů vystopují odchylky nebo anomálie, které zpravidla indikují podvod nebo nesprávné chování. Takovou forenzní technikou je dolování z dat, s jehož pomocí lze vytvořit modely, které pomohou přesně identifikovat potenciální podvodné transakce. "Použití složitějších párovacích technik může odhalit pachatele podvodného jednání, který vystupuje pod různými jmény, a to na základě dříve nerozkrytých vazeb mezi zákazníky. To je zvláště přínosné v případech, kdy po fúzi několika subjektů dochází ke spojení jejich zákaznických databází," říká O. Šulák.

ML