Termín přijetí eura se v nových členských zemích obvykle posuzuje podle schopnosti splnit maastrichtská konvergenční kritéria zajišťující stabilitu společné měny. Málo pozornosti je věnováno otázce, kdy dozrál čas a vstup do eurozóny je pro danou zemi nejvhodnější. Předpokládá se, že nesporné výhody, spočívající v odstranění kurzových rizik a snížení transakčních nákladů, vždy automaticky převáží nad nevýhodami. K těm patří hlavně ztráta samostatné měnové politiky a kurzového adaptačního mechanismu. Zvážení celkových přínosů a nákladů je obtížné, neboť mnohá rizika jsou nepředvídatelná. Přesto se lze na základě zkušeností z fungování společné měny a existujících teoretických poznatků pokusit o rozlišení konkrétních podmínek a specifik v jednotlivých zemích. Provedená analýza ukazuje, že společný recept neexistuje. Termín přijetí eura patří k základním ekonomickým otázkám, k jejichž zodpovězení je nutno vážit nejen maastrichtská, ale i vlastní kritéria v každé zemi.

VE STRATEGII PŘISTOUPENÍ k eurozóně z roku 2003 je k přijetí eura v České republice uváděn rok 2009 nebo 2010. Tento termín byl v současnosti odložen vzhledem k problémům s deficity veřejných rozpočtů, které se po uvolnění rozpočtové disciplíny v předvolebním období již zřejmě nepodaří snížit pod 3 % do roku 2008, jak bylo původně předpokládáno. V dokumentu vlády Vyhodnocení plnění maastrichtských konvergenčních kritérií a stupně ekonomické sladěnosti s eurozónou z listopadu 2006 se předpokládá překročení kriteriálního deficitu nejen v roce 2007, ale i v roce 2008, kdy měl deficit již klesnout těsně pod 3 %.

Další maastrichtská kritéria byla až dosud v České republice plněna s výjimkou stability měnového kurzu, kterou lze hodnotit až po vstupu do mechanismu měnových kurzů ERM 2. Kritéria úrokové míry a míry inflace byla dokonce "přeplňována" (u míry inflace s výjimkou roku 2004, viz tabulku 1). Jak však ukazuje zkušenost Litvy, ani předchozí dlouhodobé plnění inflačního kritéria není v zemích s nízkou inflací bez rizika, pokud nejsou před vyhodnocovacím obdobím v rámci pobytu v ERM 2 dořešeny deregulace a přizpůsobování nepřímých daní.

K rozpočtovým kritériím patří též míra veřejného dluhu. V tomto směru má ČR velké rezervy, neboť kriteriální hodnotu 60 % HDP naplňuje pouze z poloviny. Díky rychlým tempům růstu HDP v současné dekádě se vládní dluh v relaci k HDP udržuje na stabilní výši mezi 30 až 31 %. Tvrzení o údajně katastrofální zadluženosti české ekonomiky neodpovídají skutečnosti. Nižší míra zadluženosti je pouze v malých zemích - v Lucembursku, Irsku, ve Slovinsku a v zemích Pobaltí. Pouze 3 % obyvatelstva EU-25 je zadluženo méně, naopak 95 % je zadluženo více než v ČR (viz graf 1).

ROZPOČTOVÝ DEFICIT zůstává úzkým místem z hlediska plnění maastrichtských kritérií. Česká ekonomika promarňuje příležitost napravit své veřejné finance v období rychlého ekonomického růstu a zakládá tak rizika obtížně financovatelných výdajů v delší perspektivě. Udržitelné trvalejší snížení vládního deficitu lze docílit během několika let kombinací krátkodobých cílených opatření se zahájením prací na dlouhodobějších reformách penzijního systému a systému zdravotní péče. Dosavadní poměrně nízká míra veřejné zadluženosti přitom poskytuje prostor k všestranně uváženému řešení, které si vyžaduje zejména penzijní reforma.

Ke specifikám ČR, která by měla být zvažována při stanovení vlastních kritérií pro přijetí eura, patří především existence nižších úrokových měr než v eurozóně. Na počátku roku 2007 činila klíčová úroková sazba v ČR 2,5 %, zatímco v eurozóně byla o celý procentní bod vyšší. Dalším důvodem je průběh zhodnocování české koruny, který stále ještě vykazuje vzestupnou tendenci. CZK se zhodnocuje nejrychleji z měn nových členských zemí. Od roku 2000 do roku 2005 apreciovala k euru v průměru o 3,6 % ročně (v letech 2001-2006 dosáhla apreciace 3,8 % ročně). Ve Slovinsku a v Litvě docházelo naopak ke znehodnocování měnového kurzu. V reálném vyjádření (deflováno indexem jednotkových pracovních nákladů) bylo zhodnocování nejvýraznější v ČR a v Maďarsku, zatímco reálné znehodnocení se vyskytlo v Lotyšsku a Polsku (viz tabulku 2).

NOMINÁLNÍ ZHODNOCOVÁNÍ CZK je v posledních letech výraznější vůči dolaru, za který jsou převážně nakupovány suroviny (ropa a plyn), než vůči euru, za které probíhá většina vývozních operací (viz graf 2). Při zpevňování kurzu CZK, výrazně ztěžujícím podmínky vývozcům, se daří udržet aktivní obchodní bilanci. V letech 2005 a 2006 přešly obchodní i výkonová bilance z pasiva do aktiva. Kladné saldo bilance zboží a služeb v roce 2005 činilo 57 mld. Kč, tj. 1,9 % HDP, a za 1. až 3. čtvrtletí 2006 dosáhlo 50 mld. Kč, tj. 2,1 % HDP. Ostatní nové členské země EU mají v obchodní bilanci deficity. Díky tomuto obratu se zatím dařilo udržovat přiměřený deficit běžného účtu, i když narůstající schodky v bilanci výnosů (odplývající dividendy zahraničních vlastníků) představují do budoucna určité riziko.

Tendence ke zhodnocování nominálního kurzu CZK má dlouhodobější charakter. Byla založena již při přechodu ke konvertibilitě, kdy byl výchozí kurz koruny záměrně značně podhodnocen ve vztahu k vnitřní kupní síle koruny. Cílem bylo, aby tzv. měnový polštář pomohl zvýšit cenovou konkurenceschopnost při přesunu vývozu z trhů východních na trhy západní. V průběhu transformace se sice rozdíl mezi tržním kurzem a paritou kupní síly postupně zmenšoval, avšak zůstal stále nepřiměřeně velký. Koeficient ERDI (exchange rate deviation index), který odchylku tržního kurzu od parity kupní síly poměřuje, činil v roce 2005 v relaci k zemím EU-25 zhruba 1,8. Tak velký rozdíl kurzu a parity kupní síly měny je ve středně ekonomicky vyspělých zemích neobvyklý. V Maďarsku, které má nižší ekonomickou úroveň, činil ERDI pouze 1,6 a ve Slovinsku s poněkud vyšší ekonomickou úrovní jen 1,4. Regresní analýza, která empiricky poměřuje závislost cenové úrovně na ekonomické úrovni ukazuje, že v ČR je cenová hladina silně vychýlena směrem dolů od regresní křivky (viz graf 3).

V HOSPODÁŘSKÉ PRAXI se zhodnocování či znehodnocování měnového kurzu odvíjí především od stavu platební bilance a působí na ně různé mimořádné vlivy finančního trhu, jako například zvýšená poptávka po domácí měně spojená s přílivem kapitálu v souvislosti s privatizací, nárazové splácení vládních dluhopisů, ale i panika na finančních trzích apod. Parita je pouze "dlouhodobou vlastností" kurzu a v praxi se k ní kurz nemusí regulérně přibližovat. Předpovědět konkrétní výši kurzu v nastávajících letech nelze. Zhodnocování CZK se bude v příštích letech pravděpodobně zpomalovat a lze předpokládat určité výkyvy směrem nahoru i dolů. Založená tendence je však stále ještě vzestupná. Uváděná regresní analýza signalizuje, že CZK potřebuje ještě určitý čas k tomu, aby se její kurz tržním způsobem dostal na úroveň odpovídající ekonomické úrovni země. Rozdíly ve fundamentálních veličinách dokládají, že potenciál ke zhodnocování koruny nebyl ještě vyčerpán.

ZÁVĚRY, které vyplývají z analýzy odlišných podmínek české ekonomiky a měly by být brány v úvahu při rozhodování o termínu připojení k euru:

- V ČR jsou nižší úrokové míry než v eurozóně. Přechod ke společné měnové politice by znamenal zdražení poskytovaných úvěrů. To je opakem toho, co očekávají od eura ostatní nové členské země, kterým se vstupem do prostředí s nižší inflací sníží náklady na půjčování peněz s důsledky na zvýšení investic a hospodářského růstu. V ČR tento stimul odpadá a hospodářský růst by byl naopak brzděn.

- Předčasné zafixování kurzu CZK, jehož zhodnocování se stalo v současnosti při nízké míře inflace jediným kanálem konvergence cenové úrovně, by vyvolávalo nežádoucí tlaky na zvýšení inflace. Tento jev se vyskytl i v dynamicky se rozvíjejících ekonomikách současných členů eurozóny. (V Irsku, Portugalsku, Španělsku a Řecku se inflace v prvních několika letech po přijetí eura zvýšila na 3 až 5 %.) Později byla sice utlumena, avšak současně se zpomalil růst HDP. Přitom cenová hladina ČR je vzdálena od úrovně ve vyspělých zemích více, než by odpovídalo ekonomické úrovni. V roce 2005 činila v poměru k EU-25 jen 56 %, zatímco HDP na obyvatele v PPS dosahoval 74 %.V ostatních přistupujících zemích je relace obou ukazatelů víceméně shodná. Zakonzervování nízké cenové hladiny je v rozporu s působením tržních sil na propojených trzích.

- Ukotvení kurzu CZK na současné nízké úrovni by vedlo k podhodnocení domácích finančních aktiv (úspor obyvatelstva i "korunového" volného kapitálu podniků), tj. ke zbytečnému "zchudnutí". Je nutno vyčkat minimálně ještě 3-4 roky, aby se kurz tržním způsobem dostal na odpovídající úroveň.

- ČR má jako jediná z nových členských zemí aktivní obchodní bilanci a deficit běžného účtu zatím nedosahuje rizikových hodnot. Není zde proto tak naléhavá potřeba "eurového deštníku" jako ve státech Pobaltí nebo v Maďarsku, kde deficity běžného účtu dosahují 7 až 13 % HDP. Dlouhodobě ovšem i pro ČR představuje kurzová stabilita vůči hlavním obchodním partnerům nespornou výhodu.

- Jednostranné zaměření na nákladovou/cenovou konkurenceschopnost vyplývající z nízké cenové a mzdové hladiny v ČR podvazuje motivace k přechodu na kvalitativně založené výhody, ke kterým má česká ekonomika předpoklady. Nominální pracovní náklady na osobu činily v roce 2005 jen 32 % a jednotkové pracovní náklady 49 % v relaci k průměru EU-25. Pokud cenová úroveň nedosáhne alespoň tří čtvrtin v relaci k EU-25 (jako ve Slovinsku) a odpovídajícím způsobem se nepřizpůsobí i další makroekonomické parametry, měla by v zájmu plynulého vývoje pokračovat konvergence s využitím kurzového kanálu.

Kombinace vnějších (maastrichtských) i vnitřních (vlastních) kritérií navozuje odklad přijetí eura zhruba o 3 až 4 roky proti původním předpokladům. To znamená posunout vstup do ERM 2 někdy na rok 2010 až 2011 a přijetí eura po 2 letech pobytu a vyhodnocovacím procesu v průběhu roku 2013 nebo 2014. Snížení rozpočtového deficitu pod 3 % HDP je žádoucí stihnout dříve, rozhodně před rokem 2010, aby byla vyloučena hrozba sankcí podle Paktu stability a růstu, které platí i pro země mimo eurozónu. Současně se tak uvolní vyjednávací pozice pro přijímání eura podobně jako ve Švédsku, které oddaluje připojení k euru podle vlastních potřeb.

Růžena Vintrová
Centrum ekonomických studií,
Vysoká škola ekonomie a managementu

52koruna2.gif

Související