Zákon o daních z příjmů ukládá poplatníkům povinnost používat v transakcích se spřízněnými subjekty tržní ceny, tj. takové ceny, které by byly ochotny si mezi sebou sjednat nespřízněné subjekty.
Ačkoli toto pravidlo existuje v české daňové legislativě odpradávna, teprve v několika posledních letech se problematika převodních cen setkává se stále větším zájmem ze strany české daňové správy. Důvod je nasnadě - zatímco stravné a služební automobily poskytnuté též k soukromým účelům již většina poplatníků zvládá ve svém daňovém přiznání správně ošetřit, oblast převodních cen je i z mezinárodního pohledu pole natolik neorané, že skýtá pro obě strany - daňové poplatníky i daňovou správu - možnost značných dodatečných zisků či příjmů pro státní pokladnu. První doměrky daně kvůli chybně nastaveným převodním cenám se již objevují i v České republice a pro postiženou společnost jsou často dosti bolestné.

DOSAVADNÍ ZKUŠENOSTI. V souladu s mezinárodní praxí zavedla Česká republika od 1. ledna 2006 pro daňové poplatníky možnost vyžádat si po svém správci daně závazné posouzení, zda jím používaný způsob stanovení ceny v transakcích se spřízněnými subjekty odpovídá tržním principům. Drobným nedostatkem této novinky je skutečnost, že institut byl zaveden do české daňové legislativy v podobě jednostranného rozhodnutí správce daně, zatímco v zahraničí je obvyklejší uzavírat se správcem daně tzv. předběžné cenové dohody (Advanced Pricing Agreements), v rámci nichž se daňová správa snaží dojít k nastavení převodních cen přijatelnému pro obě strany v úzké spolupráci s daňovým poplatníkem (například Velká Británie, USA, Belgie, SRN apod.). I tak však zavedení závazného posouzení převodních cen znamená pro české daňové poplatníky významný posun. V případě vydání kladného rozhodnutí totiž získávají až na tři roky jistotu, že jejich ceny sjednávané se spřízněnými společnostmi byly stanoveny správným způsobem.

Závazné posouzení lze navíc získat nejen pro domácí transakce, ale i pro transakce přeshraniční, pro které primárně byl tento institut určen. V případě přeshraničních transakcí lze pak získat nejen jednostranné posouzení české daňové správy, ale do řízení může být zapojena i příslušná zahraniční daňová správa. Je zřejmé, že v takovém případě je jistota, kterou nadnárodní skupina závazným posouzení získává, významně vyšší. Na druhou stranu je ale nutné počítat s vysokou časovou náročností takového posouzení - podle současných zahraničních zkušeností může vícestranné vyjednávání daňových správ trvat tři i více let.

Přestože patnáct měsíců není doba dostatečně dlouhá pro jednoznačné závěry, lze vysledovat, že institut závazného posouzení pomalu proniká do běžného povědomí daňových poplatníků. Do dnešního dne bylo podáno patnáct žádostí o závazné posouzení a česká daňová správa již vydala několik kladných rozhodnutí. Daňová správa ale není vázána žádným časovým limitem pro vydání závazného posouzení - lhůta pro vydání jednostranného kladného rozhodnutí českou daňovou správou v roce 2006 činila i 11 měsíců.

Řada daňových poplatníků, kteří již využili možnosti požádat o závazné posouzení způsobu stanovení převodních cen, se však setkala s negativním rozhodnutím správce daně. Velmi často bylo na vině nedostatečné zpracování žádosti, kdy přiložená dokumentace neuspokojila správce daně natolik, aby uvěřil metodice stanovení převodních cen používané těmito daňovými subjekty a schválil ji vydáním kladného rozhodnutí. Vezmeme-li v úvahu administrativní poplatek ve výši 50 tis. Kč, který tito poplatníci museli zaplatit za zpracování žádosti, je zřejmé, že řádná příprava žádosti a průvodní dokumentace je stěžejním pilířem pro úspěšné řízení ve věci závazného posouzení způsobu stanovení převodních cen. Jak tedy mají společnosti postupovat, rozhodnou-li se požádat správce daně o závazné posouzení v této oblasti a co naopak mohou očekávat ze strany správce daně v průběhu řízení o tomto rozhodnutí?

POSTUP DAŇOVÉHO SUBJEKTU. Společnost by se nejprve měla rozhodnout, pro které transakce se spřízněnými subjekty požaduje posouzení správce daně. Důležité je také vzít v úvahu, že v rámci řízení o závazném posouzení bude třeba předložit správci daně řadu interních informací, a to nejen o společnosti samotné, ale též o skupině, do které společnost patří, a samozřejmě o spřízněném subjektu, se kterým se posuzovaná transakce uskutečňuje.

Následně společnost zpracuje formální žádost o závazné posouzení, která musí obsahovat povinné údaje uvedené v zákoně o daních z příjmů. Jedná se především o identifikační údaje zúčastněných subjektů a detailní popis transakce, které se závazné posouzení týká.
K žádosti společnost přiloží dokumentaci k tvorbě převodních cen, která popisuje a vysvětluje vnitřní procesy ovlivňující zkoumanou transakci. Nedílnou součástí dokumentace musí být analýza převodních cen, která srovnává zkoumanou transakci s podobnými transakcemi nezávislých subjektů a prokazuje splnění principu tržního odstupu.

POSTUP SPRÁVCE DANĚ. Česká daňová legislativa obecně upravuje pro daňové poplatníky možná trochu nepřehledná pravidla, která složka české daňové správy (finanční úřad, finanční ředitelství, Ministerstvo financí) rozhoduje o žádosti o závazné posouzení v závislosti na jejím typu (jednostranné rozhodnutí české daňové správy versus bi- nebo multilaterální rozhodnutí vyžadující kooperaci též zahraničních daňových správ) a též v závislosti na sídle zúčastněných subjektů (spadají pod stejný finanční úřad či nikoli) apod.

Zjednodušeně však platí, že společnost podává žádost o závazné posouzení vždy u svého místně příslušného správce daně. Bez ohledu na to, kdo nakonec vydá rozhodnutí o závazném posouzení, česká daňová správa uplatňuje takové vnitřní postupy, aby žádosti o závazné posouzení byly vždy hodnoceny pracovníky, kteří byli pro řešení otázek převodních cen speciálně vyškoleni. V praxi tak místně příslušný správce daně žádost zpravidla pouze zkontroluje z hlediska její formální správnosti a úplnosti, a následně žádost předá specialistům pro oblast převodních cen. Vznikne-li v rámci řízení o závazném posouzení způsobu stanovení převodních cen potřeba, aby daňový subjekt blíže vysvětlil či přesněji doložil skutečnosti uvedené v žádosti, musí se společnost připravit na to, že bude jednat i s jinými pracovníky české daňové správy než se svým správcem daně.

Řádně zpracovaná a doložená žádost je základem úspěchu v řízení o závazné posouzení. Lze tedy očekávat, že čím nejasnější je např. evidence způsobu stanovení převodních cen doložená v žádosti, tím obsáhlejší budou následné požadavky ze strany správce daně na dodatečná vysvětlení či dodatečnou dokumentaci. V praxi jsme se již setkali s případem, kdy správce daně odpověděl na žádost poplatníka o závazné posouzení detailní třicetistránkovou výzvou k podrobnějšímu doložení údajů, které tento poplatník v žádosti uvedl. Je nasnadě, že v takovém případě se jednak potenciálně otevírá širší prostor pro správce daně "neschválit" metodiku používanou společností, jednak se významně prodlužuje doba, po kterou bude řízení o závazné posouzení probíhat.

PODAT ČI NEPODAT ŽÁDOST O ZÁVAZNÉ POSOUZENÍ? Uvážíme-li, že oblast převodních cen se definitivně dostala do zorného pole české daňové správy a postupně školení odborníci pro oblast převodních cen se budou snažit uplatnit své nabyté znalosti zvýšením četnosti kontrol zaměřených na převodní ceny u daňových poplatníků, nabízí kladné rozhodnutí správce daně o způsobu stanovení převodních cen daňovým subjektům jednoznačně významný komfort.

Přestože závazné posouzení lze získat pouze tzv. "dopředu", tj. pro ta zdaňovací období, která nebyla v době vydání rozhodnutí "uzavřena" podáním daňového přiznání, domníváme se, že správce daně nebude rozporovat shodnou metodiku, kterou schválil svým kladným rozhodnutím, pokud ji poplatník uplatňoval i v minulosti.
Nespornou výhodou žádosti o závazné posouzení je i skutečnost, že v rámci zpracování žádosti si společnost zároveň připraví dokumentaci tvorby převodních cen, kterou je možné využít při kontrolách správce daně i v případě, že se nakonec společnost rozhodne žádost nepodat.

PLÁNOVÁNÍ NOVÉ STRUKTURY. V současné praxi můžeme vysledovat, že řada nadnárodních společností již nechápe metodiku nastavení převodních cen pouze jako nástroj daňové správy k dodatečnému doměření daně, ale naučila se ji využívat rovněž ve svůj prospěch.

Vhodným nastavením dodavatelských řetězců a rozložením funkcí, majetku a rizik nesených jednotlivými členy skupiny lze dosáhnout optimalizace celkového daňového zatížení tak, aby byla dodržena všechna zákonná pravidla. Pokud se skupina rozhodne pro implementaci nové podnikatelské struktury, setká se kromě jiného také s potřebou vhodné metodiky pro nastavení převodních cen. Závazné posouzení vydané správcem daně pak může poskytnout společnostem záruku, že zamýšlená metodika nebude v budoucnu správcem daně rozporována.

Lenka Pól Brožková
Lucie Vojáčková
Deloitte

Související