Korejci staví jádro o sto šest. Proti Francouzům si v tendru věří

Moderní kavárna Greetvi Coffee v Sinam‑ri na okraji milionového jihokorejského města Ulsan nabízí úchvatné výhledy. Domácí tu u stolečku nebo na lehátku relaxují u ledové kávy a hledí na kamenité pobřeží i neklidnou hladinu Východního moře. Je to příjemný způsob, jak alespoň na chvilku uniknout betonové džungli pulzující metropole. Toto místo může vyhledávat i jedna zvláštní sociální skupina – fanoušci jaderné energetiky.

Vystoupá‑li člověk na střechu architektonicky zajímavé budovy a stočí‑li svůj pohled od moře vpravo, jihozápadním směrem, rozprostře se před jeho zrakem elektrárna Seul, jejíž bloky donedávna nesly název Šinkori. V mnoha ohledech se jedná o budoucnost tohoto druhu výroby energie a Češi sem jezdí zkoumat, co by našlo uplatnění doma.

Však je to také zčásti stále ještě staveniště. Nad kopulí jednoho z kontejnmentů, tedy ochranné budovy jaderného reaktoru, ční dva obří jeřáby. Ze čtyř bloků, z nichž se elektrárna Seul skládá, dodávají do sítě zatím pouze dva. První spustili v komerčním provozu na konci roku 2016 a druhý v létě 2019. Od roku 2016 jsou pak ve výstavbě i třetí a čtvrtý blok. „Je hotovo z 93 procent. Plánujeme, že komerční provoz ve třetím bloku zahájíme letos v říjnu a ve čtvrtém o rok později,“ říká manažer elektrárny Kim Jin‑Yong.

Zejména kolem čtvrtého bloku stále panuje čilý stavební ruch. Kim říká, že na stavbě se pohybuje kolem čtyř tisíc pracovníků denně. Vedle kontejnmentu pracují na hale pro turbíny a dalších pomocných budovách. Co tu proti českým elektrárnám chybí, jsou chladicí věže. K chlazení tu totiž využívají mořskou vodu, kterou k pobřežní elektrárně přivádí důmyslný systém potrubí o délce přes 700 metrů.

Jihokorejská chlouba

Se starší sousední elektrárnou Kori, kde je šest reaktorů včetně jednoho už odstaveného, je Seul (v anglické transkripci Saeul) největším fungujícím jaderným komplexem na světě. Zároveň je elektrárna prvním místem, kde Korejci uvedli do provozu nový reaktor APR1400 s výkonem 1400 megawattů. Oproti dříve využívaným reaktorům OPR1000 má vyšší výkon a počítá se s životností 60 let místo dřívějších 40.

Včas a v rámci rozpočtu. Šéf KHNP Whang Joo‑Ho opakuje, že zdržení při výstavbě Korejci nepřipustí. Jejich konkurenti z Francie tvrdí, že čím více se bude stavět, tím rychleji to půjde.

Foto: KHNP

Do probíhajícího českého tendru na výstavbu nových jaderných zdrojů nicméně společnost KHNP, která korejské elektrárny provozuje, nabízí kvůli místním podmínkám menší, upravenou verzi reaktoru APR1000 s výkonem 1050 megawattů.

Jaderné elektrárny v Koreji nemají – na rozdíl od těch tuzemských – chladicí věže. K chlazení tu využívají mořskou vodu.

Manažer Kim na vyhlídkové plošině v areálu elektrárny, odkud jsou dobře vidět oba dokončované bloky, popisuje všechna vylepšení. Za většinou z nich je vyšší bezpečnost. Nově bude mít každý z bloků výkonnější dieselový generátor jako zálohu; dříve postačoval jeden pro dvojici bloků. Tloušťka zdí kontejnmentu se u nových reaktorů zvýšila ze 122 cm na 137 cm, vylepšené jsou i základy.

Díky těmto opatřením mají jaderné bloky lépe obstát v extrémních situacích, jako je zemětřesení či pád letadla. A silnější zeď účinněji zabrání úniku radioaktivního materiálu. „Poučili jsme se z havárie Fukušimy v Japonsku i ze zemětřesení v Kjongdžu v roce 2016,“ říká manažer.

Co není úplně ideální, jsou věci kolem paliva. Korejci si ho vyrábějí sami v závodě KEPCO Nuclear Fuel ve městě Tedžon, které se nachází 160 kilometrů jižně od Soulu. Musí však nakupovat ze zahraničí již „připravený“ uran – jeho obohacování doma jim zapovídá smlouva s USA.

Podobně jako v Česku, ani v Koreji zatím nemají trvalé úložiště vyhořelého paliva, a tak použité palivové soubory zůstávají uložené ve speciálních bazénech uvnitř jaderných elektráren. Vodní „lázeň“ má průzračně modrou vodu, je v ní přídavek kyseliny borité, která absorbuje neutrony a tlumí štěpnou reakci. V nově budovaných blocích bude kapacita na 60 let, tedy na celou dobu jejich provozu, zatímco ve starých se původně počítalo pouze s 20 lety.

Budování trvalého hlubinného úložiště vázne, byť se o něm jedná i na parlamentní úrovni. Potrvá ještě více než tři desítky let, než nějaké vznikne. Korejci zatím pouze před deseti lety zprovoznili zhruba 50 kilometrů severně od elektrárny Seul hlubinné úložiště pro nízko‑ a středněaktivní odpad. Pod zemí, 80 až 130 metrů pod úrovní mořské hladiny, vybudovali šest betonových sil. Postupně do nich ukládají ve žlutých sudech radioaktivní odpad z výzkumných institucí, nemocnic či nářadí, případně některé náhradní díly z jaderných elektráren.

Jaderný impulz pro ekonomiku

Jižní Korea se rozhodla pro využívání jaderné energie několik let po skončení kruté války, která rozdělila poloostrov na dva nesmiřitelné státy. Na konci 50. let minulého století kvůli tomu vyslala jihokorejská vláda přes dvě stovky mladých lidí na studia do zámoří, zejména do USA či Velké Británie. S pomocí americké společnosti Westinghouse pak v 70. letech začala jaderné elektrárny stavět. Bylo to v době, kdy ve Francii – tedy zemi, odkud pochází EDF, druhý účastník českého tendru – jela štěpná reakce již naplno.

Vůbec první korejský blok, Kori 1, byl uveden do komerčního provozu v roce 1978. Dnes je jako jeden ze dvou nejstarších již odstavený. Na jeho výstavbu padla čtvrtina tehdejšího státního rozpočtu. Postupem času se korejský jaderný průmysl začal osamostatňovat. Inženýři navrhli vlastní design reaktoru a začali plánovali, že budou poskytovat technologii i dalším zemím. Nyní je v komerčním provozu v Koreji 26 reaktorů, dva výše popsané jsou ve výstavbě a další dva se začnou stavět letos.

Jižní Korea funguje jako energetický „ostrov“. Se severním sousedem ji nepojí žádné dráty, jinak je obklopena mořem, a tak musí spoléhat jen na vlastní výrobu elektřiny. Takřka ze dvou třetin je postavena na fosilních palivech, jenže uhlí i zemní plyn se musí dovážet. Jádro se nyní na produkci elektřiny v zemi podílí podle údajů Světové jaderné asociace 28 procenty. Obnovitelné zdroje tvoří jen několikaprocentní podíl.

Budoucí jaderný inženýr. Rodák z Dukovan Marek Kopeček již druhým rokem studuje na korejské škole KINGS. Zabývá se jadernou bezpečností.

Foto: Martin Petříček

S podporou jádra je to všelijaké – na rozdíl od Česka, kde jsou dlouhodobě pro všechny relevantní politické síly, se to od vlády ke vládě liší. Prezident I Mjong‑bak v roce 2009 rozjel plán zvýšit podíl jádra na 59 procent do roku 2030 a stavět i za hranicemi. Expanze však pokročila zatím pouze na Arabský poloostrov – u pobřeží Perského zálivu stojí v poušti nějakých 250 kilometrů západně od Abú Dhabí čtyři jaderné bloky APR1400.

Havárie ve Fukušimě v roce 2011, která například v Německu vedla k definitivnímu rozhodnutí uzavřít předčasně všechny jaderné bloky, ještě nic nezměnila. Až o pár let později oznámil prezident Mun Če‑in, který byl u moci v letech 2017 až 2022, že se nebudou stavět nové elektrárny a že životnost těch provozovaných nebude po uplynutí jejich projektované životnosti prodloužena. Zhruba na půl roku byly dokonce zastaveny i práce na Seulu, po konzultacích s veřejností se však nakonec znovu rozběhly.

Nynější prezident Jun Sok‑jol zrušil předchozí zákaz prodloužení životnosti stávajících elektráren a výstavby nových. Loni zveřejněný vládní plán uvádí, že podíl elektřiny vyrobené z jádra vzroste do roku 2033 až ke 35 procentům. Cílem je také do konce desetiletí exportovat deset jaderných bloků. Vedle Česka to mají Korejci rozehrané v Polsku, nové bloky chtějí stavět i v Emirátech. Tam se však podle agentury Reuters chystá tendr, který bude otevřen všem potenciálním zájemcům, včetně amerických, čínských a ruských.

Lidé z francouzské konkurence v neformálních rozhovorech tvrdí, že u nich politické veletoče nehrozí a že mají z nejvyšších politických pater jasnou podporu. Stát se však může cokoliv. Přestože prezident Emmanuel Macron jádro všemožně tlačí a pod vedením Francie vznikla v EU jaderná aliance, jeho předchůdce v Elysejském paláci François Hollande uzákonil v roce 2015 požadavek snížit během deseti let podíl jádra ve francouzském energetickém mixu ze 70 procent na 50. Macron nyní naopak mluví o renesanci jádra a chce postavit až 16 nových reaktorů, ve Francii i jinde ve světě. EDF mluví o celoevropské flotile nových jaderných zdrojů.

Jádro je lokomotivou korejského průmyslu. HDP na hlavu je 25krát vyšší než v roce 1978 při spuštění prvního reaktoru.

Česká stopa na jaderné škole

Rektor mezinárodní školy jaderného inženýrství KINGS Yoo Ki‑Pung na přednášce pro české novináře uvedl, že rozvoj jaderné energetiky mohutně přispěl k industrializaci země. „Je to lokomotiva našeho průmyslu. HDP na hlavu vzrostl od spuštění prvního reaktoru před 46 lety ze 1400 dolarů na nynějších více než 35 tisíc. Nejde jen o světoznámé domácí spotřebiče, velká část peněz směřuje třeba i do výzkumu a vývoje v obranném průmyslu. A pochopitelně se investuje hodně také do jádra,“ říká.

Nové Dukovany. Takto by mohla vypadat jaderná elektrárna na Vysočině, pokud vláda přiklepne výstavbu EDF. Na vizualizaci jsou vedle původních bloků dva nové reaktory.

Foto: EDF

Vedle konvenčních bloků se Korejci snaží o průlom i s malými modulárními reaktory. Již od roku 2012 má v Koreji jeden licenci: SMART s výkonem 110 megawattů. Podle expertů z KINGS je připraven k okamžité výstavbě. Ale třeba projekt v Saúdské Arábii byl kvůli covidu a změně politiky pozastaven.

Korejci jednají i s dalšími zeměmi, jako je Kanada, Indonésie či Uzbekistán. A nyní pracují i na novém modulárním reaktoru i‑SMR s výkonem 170 megawattů, přičemž se počítá s nasazením sestavy čtyř v jednom místě. Plánují technologii odlicencovat do roku 2028. „Technologie malých modulárních reaktorů není nová, ale problémem je tržní cena. Musíme ukázat, že je přiměřená,“ říká Yoo.

V západním světě zatím žádný malý modulární reaktor ve výstavbě není, přestože již několik má licenci na základní design. „Jiný příběh je Čína. Tamní vláda prosadila první modulární blok ACP100,“ upozorňuje profesor.

Dodává, že jeho země je poměrně malá, ovšem s vysokým počtem obyvatel. Na rozloze jen o málo větší než Česko žije přes 50 milionů lidí. „Hustota poptávky po elektřině je vysoká. Prostor, kde je možné stavět, je omezený, a proto je pro nás lepší postavit na nich velké jaderné bloky. Pro modulární reaktory se snažíme najít partnery v zahraničí. Debata se však posouvá, některé místní samosprávy nyní uvažují o výstavbě komplexů na výrobu vodíku z malých modulárních reaktorů,“ říká Yoo.

Univerzitní kampus KINGS, kde rektoruje, se rozkládá na dohled od elektráren Seul a Šinkori. Školu podporují firmy z jaderného průmyslu i korejská vláda a navštěvuje ji více než stovka studentů. Asi polovina jsou Korejci, zbytek tvoří mladí lidé z různých zemí světa. Mezi nimi druhým rokem i rodák z Dukovan Marek Kopeček. Může se stát teprve třetím Čechem, který tam studium dokončí. Prvním byl Jan Hruškovič, který nyní pracuje pro korejskou firmu FNC Technology, kde se věnuje bezpečnostním prvkům jaderných elektráren.

Navazující studium je dvouleté a podle rektora vyjde za rok zhruba na 60 tisíc dolarů (1,4 milionu korun). Studenti ho neplatí, zdarma mají i ubytování a jídlo třikrát denně. „Musel jsem si koupit jen letenky,“ říká Kopeček. Kampus univerzity je skutečně velkorysý, studenti tu mají k dispozici třeba posilovnu s výhledem na moře. O dobré úrovni vybavení svědčí věrný simulátor velína korejských reaktorů.

Studium je tady poměrně náročné. V přijímacím řízení se hodnotil prospěch, znalost angličtiny, bylo třeba doporučení od českých profesorů a interview s místními vyučujícími. Absolventi na rozdíl od českých vysokých škol neskládají zkoušky, ale píšou semestrální práce.

Kopeček se při studiu zaměřuje na jadernou bezpečnost, v diplomové práci simuluje dopad případné nehody při neúmyslném otevření ventilu v sekundárním okruhu elektrárny.

Kdo nabídne více za méně

Kdo v českém tendru na nové jaderné elektrárny uspěje, bude jasné už za pár měsíců (viz box na předchozí straně). Generální ředitel KHNP Whang Joo‑ho koncem dubna na konferenci o jaderné energetice v jihokorejském Pusanu před českými novináři zopakoval, že za hlavní přednost považuje schopnost postavit nové reaktory v termínu a v rámci slíbeného rozpočtu. „Nejobtížnější bude doprava jednotlivých zařízení a komponent do Dukovan. Již jsme provedli analýzu hlavních silnic, po kterých se bude náklad přepravovat, a žádné zpoždění to nezpůsobí,“ říká.

Jistý problém může představovat personální zajištění výstavby v zemi s nízkou nezaměstnaností, jako je Česko. Ale i to mají Korejci vymyšlené. V první řadě chtějí využít místní sílu. Pokud jí nebude dostatek, osloví pracovníky z okolních evropských zemí. „A pokud ani to nebude stačit, jako třetí možnost můžeme dodat až 15 tisíc pracovníků, se kterými máme zkušenosti ze stavebních projektů,“ říká Whang. Doplňuje, že v minulosti už stavěli až devět reaktorů najednou. Korejci, stejně jako Francouzi, slibují více než 60procentní zapojení českých firem. Například turbínu má dodat plzeňský závod Doosan Škoda Power.

Ředitel české pobočky EDF Roman Zdebor tvrdí, že francouzská firma má z uchazečů v tendru k českému průmyslu nejblíž. „Nejen historicky a geograficky, ale i díky tomu, že aktivně vytváří podmínky pro co největší podíl českých firem na projektu. Závazek podílu 65 procent není jen na papíře, je tu řada konkrétních projektů, které pomáhají tento slib naplnit,“ říká. V různé fázi předkvalifikace je podle něj nyní kolem stovky možných dodavatelů. Jednání stále probíhají, týdně je to kolem deseti firem, tvrdí Zdebor. Dohody o budoucí spolupráci už EDF podepsala s třicítkou podniků.

Francouzi shodně s Korejci tvrdí, že výstavba jaderných bloků může nakopnout celou českou ekonomiku. Zmiňují loňskou studii Centra ekonomických a tržních analýz, podle níž by každá koruna investovaná do výstavby nového reaktoru přinesla do české ekonomiky více než tři koruny. Tedy za předpokladu, že bude dodržen požadavek na 65procentní zapojení zdejších firem.