Odstupné, dovolená a nemocenská

Evropská unie se rozrostla o dva nové státy. Zároveň se objevilo mnoho spekulací ohledně přílivu investic do těchto zemí a naopak odlivu místních zaměstnanců směrem na západ EU. Pro zaměstnavatele plánující rozšířit své podnikání do jedné z nových zemí Unie i zaměstnance vysílané svými zaměstnavateli do zahraničí bude určitě přínosným porovnání práva nových členských zemí nejen s Českou republikou, ale i s ostatními zeměmi Visegrádské čtyřky, tedy Maďarskem, Polskem a Slovenskem.

Pracovní právo se příliš neliší. Nejpodstatnějším rozdílem mezi zeměmi, které vstoupily do Evropské unie v roce 2004 a 2007, je výše minimální mzdy. V Rumunsku i Bulharsku je tato částka zhruba poloviční než v ostatních státech, kolem 3000 korun. Nejvyšší minimální mzdu máme v České republice, kde v letošním roce dosahuje 8000 Kč, tedy dokonce více, než je v Rumunsku a Bulharsku průměrná mzda (zhruba 6000 Kč). Pracovní síla je tedy v nejvýchodnějších státech EU oproti zemím Visegrádské čtyřky (zbylé země EU ani netřeba zmiňovat) skutečně levná. Tento faktor může mít samozřejmě vliv na příliv investic do této části Evropy.

PRACOVNÍ KODEXY A SMLOUVY. Ve všech sledovaných zemích je největší část matérie pracovněprávních vztahů upravena stejně jako v České republice jedním kodexem - zákoníkem práce. Časté novelizace, kterými český zákoník práce prochází, nejsou při pohledu na ostatní země bohužel ničím výjimečným. Zajímavým údajem jistě je i doba vzniku pracovněprávních kodexů v jednotlivých zemích. Nejnovější zákoník práce máme sice v České republice, nové kodexy však rovněž přijalo Slovensko (2001), Rumunsko (2003) a Maďarsko (1992). Kodexy z doby minulého režimu, i když novelizované, stále platí v Bulharsku a Polsku. V Polsku zákoník práce pochází dokonce z roku 1974, nový se však již připravuje.

Země Visegrádské čtyřky i nejnovější členové rodiny států EU shodně vyžadují uzavření pracovní smlouvy v písemné podobě. Rozsah povinných údajů se obrazně řečeno zvyšuje směrem ze západní Evropy do východní. V zemích střední Evropy je však menší rozsah povinných údajů v pracovní smlouvě kompenzován informační povinností zaměstnavatele vůči zaměstnancům. Tuto informační povinnost musí zaměstnavatelé plnit v písemné formě v zákonem stanovené lhůtě.

PRACOVNÍ PODMÍNKY A VÝPOVĚDI. Již zmiňovaná podobnost právní úpravy pracovních vztahů se rovněž projevuje v konkrétních pracovních podmínkách. Například maximální délka pracovní doby činí 40 hodin týdně a limit pro práci přesčas je stanoven na 8 hodin týdně ve všech zemích. I základní výměra dovolené je identická, tedy 20 dní či 4 týdny za rok. Odlišnost lze nalézt u zvyšování této základní výměry - v České republice nedochází ke zvyšování základní výměry dovolené na základě zákonem stanovených kritérií. V Maďarsku, Polsku i na Slovensku se však výměra dovolené zvyšuje spolu s věkem či počtem odpracovaných let zaměstnanců. V Bulharsku i Rumunsku mají delší dovolenou některé specifické skupiny zaměstnanců. Dalším společným rysem právní úpravy všech jmenovaných zemí je nemožnost odchýlit se od zákonných výpovědních důvodů. Výpovědní doba v Polsku, Rumunsku a Maďarsku závisí na délce pracovního poměru. V Česku, Bulharsku ani Rumunsku takováto úprava zatím nebyla zavedena. Dostane-li zaměstnanec výpověď z důvodů, které spočívají na straně zaměstnavatele (většinou organizační důvody), či z některých dalších důvodů lišících se stát od státu, má nárok na odstupné ve výši 1 až 3 měsíčních mezd.

NEMOCENSKÁ A MATEŘSKÁ. Velmi diskutovanou otázkou v Česku byla v poslední době nemocenská a její vyplácení zaměstnavatelem. Z tohoto hlediska by se inspirací pro případné změny zatím neúčinného nového českého systému mohla stát například úprava Rumunska, která počet dnů nemoci, za které vyplácí nemocenskou zaměstnavatel, navazuje na počet jeho zaměstnanců. Vyplácení nemocenské pouze ze strany správy sociálního zabezpečení je realitou v Česku (pravděpodobně do konce letošního roku) a v Bulharsku. Na Slovensku zaměstnavatel vyplácí nemocenskou prvních 10 dnů, v Polsku dokonce 33 dnů. Obrácenou úpravu mají v Maďarsku, kde prvních 15 dnů vyplácí nemocenskou pouze správa sociálního zabezpečení a poté se zaměstnavatel podílí na výplatě jednou třetinou.

Státem nejštědřejším k matkám je jednoznačně Bulharsko. Mateřská dovolená zde trvá celých 45 týdnů při výplatě 90 % mzdy se stropem přesahujícím 20 000 Kč. Nejkratší mateřskou dovolenou mají zaměstnankyně v Polsku a Rumunsku, pouze 18 týdnů.

Nataša Randlová
Barbora Suchá
Procházka/Randl/Kubr, člen aliance ius laboris

Srovnání pracovněprávních předpisů v zemích střední a východní Evropy I.
Srovnání pracovněprávních předpisů v zemích střední a východní Evropy II.