Dlužníci mohou ušetřit na odměnách exekutorů

Sněm Exekutorské komory, který se sejde 17. dubna, bude kromě jiného jednat i o tom, zda podat stížnost k Evropskému soudu na Ústavní soud ČR za překročení pravomocí. Jde o to, že se Ústavní soud rozhodl zrušit část vyhlášky ministerstva spravedlnosti, která umožňovala, aby exekutor dostal odměnu za výkon exekuce i v případě, že k ní fakticky nedošlo.

Rozhodnutí padlo v souvislosti s případem jednoho pražského stavebního družstva, které bylo odsouzeno k exekuci, ale po obdržení soudního rozhodnutí celou dlužnou částku uhradilo, takže exekutor nemusel nic dělat. Požadoval však přesto po družstvu odměnu přes jeden milion korun.

Ministerstvo spravedlnosti by mělo nyní vypracovat novou vyhlášku a zohlednit v ní podobné případy. Ústavní soud se domnívá, že výše exekutorské odměny by neměla být stanovována jako procentní částka z vymáhaného dluhu, ale s ohledem na náročnost vlastního výkonu exekuce. V některých případech nebývá příliš velká. Exekutoři se snaží nejprve uspokojit pohledávky věřitele co nejjednodušším způsobem, a to tak, že zabavují finanční prostředky na bankovních účtech dlužníků. Teprve když zjistí, že dlužník nemá peníze v bance, přistoupí k sepsání, zabavení a prodeji movitých věcí, což je samozřejmě náročnější úkon.

Pro dlužníky je naopak výrok Ústavního soudu dobrou správou. Pokud seženou peníze a zaplatí, mohli by ušetřit peníze za odměnu exekutorovi, která není nikterak malá. U vymáhané částky do 3 milionů korun činí 15 %, minimálně však 3000 korun. V loňském roce bylo nařízeno 309 457 exekucí a podle statistik Exekutorské komory 80 % z nich byly dluhy do 50 tisíc korun, na které se vztahuje nejvyšší procentní sazba odměny. U vyšších částek se postupně procento snižuje.

Rozhodnutí Ústavního soudu však může mít paradoxně nepříjemný dopad na osoby, které se staly nezaviněně obětí exekucí. Podle evidence Exekutorské komory bylo v roce 2006 napadeno jen 517 exekucí, což je 0,17 % z počtu všech nařízených. Ale pro toho, komu exekutor omylem zazvoní u dveří, je to slabá útěcha. Někdy se stává, že začne zabavovat movitý majetek, který nepatří dlužníkovi, ale osobám žijícím v místě jeho trvalého bydliště. Nezřídka to bývají rodiče nebo i prarodiče. Proti tomu se dá podat vylučovací žaloba. Ale lidé, kteří se do takové situace dostanou, se raději někdy v exekutorem dohodnou a dluh zaplatí, než aby riskovali, že přijdou o majetek mnohem vyšší hodnoty. Pokud však exekutor nebude mít v takovém případě nárok na odměnu, asi také nebude příliš ochoten přistoupit na vyrovnání pohledávky bez exekuce majetku. I takovou možnost by měla nově připravovaná vyhláška zohlednit.

Světlana Rysková