Úvěry zdarma se mohou prodražit

Nechci slevu zadarmo. Nabídka firmy Raif Money Group (RMG), zveřejněná na serveru www.az-inzerce.cz, na první pohled připomíná slavnou větu z jedné z povídek Šimka a Grosmanna. Jde o úvěry zdarma, zprostředkovávané touto společností s ručením omezeným, tedy takové, z nichž by neměl klient platit úroky. Aktuálně je již na této internetové stránce nenajdete. Kvůli varování Asociace finančních zprostředkovatelů a finančních poradců (AFIZ) a člena jejího etického výboru Sdružení na ochranu spotřebitelů (SOS), kteří poukazují na řadu rizik?

Pro méně vzdělané a důvěřivé občany či lidi v tísni, jimž je nabídka určena, vypadá velmi zajímavě. Kdo by se bránil přijmout úvěr s tím, že RMG za něj bude hradit věřiteli měsíční splátky včetně úroku?
K tomu, aby získal zákazník této firmy požadovaný úvěr, si ovšem musí půjčit několikanásobek částky, kterou ve skutečnosti potřebuje. RMG ve svém inzerátu uvedla dva modelové příklady - při půjčce 30 tisíc korun na 48 měsíců by to znamenalo, že si bude muset její klient vypůjčit sto tisíc korun. Zbývajících 70 tisíc zůstane k dispozici RMG. Pokud by zákazník potřeboval sto tisíc korun, společnost mu zařídí úvěr dosahující 360 tisíc korun.

Je očividné, že se podobné zdánlivě zdarma získané finanční prostředky mohou velice prodražit. Stačí se zamyslet nad tím, kdo vlastně za podobný úvěr ručí. Jak varuje AFIZ, ve vztahu k věřiteli, tedy například bance, zůstává dlužníkem zmíněná fyzická osoba. Neručí přitom pouze za částku, kterou potřebuje, ale za celý úvěr, a to svým majetkem. Organizátor systému, tedy RMG nemá na druhé straně jako společnost s ručením omezeným vůči věřiteli žádný vztah, připomíná AFIZ.

Z toho tedy jasně vyplývá, že pokud by přestala tato společnost úvěr za svého klienta řádně splácet, nezbude mu nic jiného, než aby ho uhradil sám. Šance, že pak bude moci od Raif Money Group reálně vymoci půjčenou částku, kterou jí v rámci uzavřené smlouvy poskytl, by byla minimální, varuje rovněž AFIZ. Její členové, zabývající se finančním poradenstvím a zprostředkováním, proto tento "produkt" pro jistotu nenabízejí a ani v budoucnu se k tomu nechystají.

I když záležitost působí při troše přemýšlení od samého počátku podivně, těžko je možné - přinejmenším v této fázi - hovořit přímo o podvodu. Zadarmo ovšem ani kuře, natož společnost, nabízející obdobné výhodné úvěry, nehrabe. Na hodinky s vodotryskem již dnes asi nikdo nevěří, proč by tomu tedy mělo být v případě úvěrů jinak? Nebo někdo vymyslel finanční perpetuum mobile?

FRANTIŠEK MAŠEK