Rodinné finance: Existuje zdravá zadluženost?

Představte si krásné jarní sobotní ráno. Někdo zazvoní, a když otevřete, tak za vašimi dveřmi stojí exekutor. Strčí vám pod nos nařízení exekuce a už se žene dovnitř. Než se stačíte vzpamatovat, už vám z bytu odnášejí počítač i skoro nové kolo. A důvod? Vaše studující ratolest, která nemá žádné pravidelné příjmy, dostala kdesi jakýsi úvěr a nezaplatila ho.
 V tuhle chvíli vám nejspíš všechny řeči o zdravé zadluženosti českých domácností budou připadat jako hloupost a nejraději byste jejich šiřitele viděli na mřížemi. Proklínáte toho, kdo vaší dceři nezodpovědně půjčil peníze. I s penalizací a náklady na exekuci zaplatíte pětinásobek dluhu.

JEN 600 MILIARD KORUN. Právě tolik dluží údajně české domácnosti podle statistiky České národní banky. Ovšem jde jen o úvěry u bank, stavebních spořitelen, splátkových a leasingových společností. Od nejrůznějších analytiků stále slyšíme, že takové zadlužení je normální a zdravé. Podporuje spotřebu, stimuluje výrobu a obchod, o stavebnictví ani nemluvě. Banky na úvěrech vydělávají, ale odvádějí státu vyšší daně.
 V porovnání s ostatními vyspělými evropskými státy si prý dokonce půjčujeme málo, vedou si svou ekonomové. Zatímco v Česku dluhy domácností dosahují 40 % ročního HDP, v Evropské unii je to v průměru 100 % a šampionem Evropy je Portugalsko, kde jsou dluhy domácností na úrovni 310 % HDP.
 Jenže kdo z analytiků vůbec ví, kolik české domácnosti ve skutečnosti dluží? Do evidence ČNB se nedostávají takzvané rychlé půjčky od více, ale i méně důvěryhodných společností. Nikdo nespočítá, kolik lidé dluží lichvářům, kteří nepůjčují, ale přímo vysávají celé regiony, a speciálně ty se silnými rómskými komunitami. Žádná kompletní statistika nebyla zpracována o "druhotné zadluženosti" obyvatel. Města a obce vymáhají desítky milionů korun dlužných na nájemném v obecních bytech a na místních poplatcích. Česká televize například žaluje své klienty o 35 milionů korun, které dluží na koncesionářských poplatcích. ČEZ odpojuje měsíčně 6000 domácností od odběru energie kvůli dluhům. Přitom všichni svorně přiznávají, že tato zadluženost rychle roste.

BANKÁM NIC NEHROZÍ. Jan Frait, vedoucí referátu finanční stability České národní banky (ČNB), nedávno o problému zadluženosti českých domácností referoval na semináři Ochrana dlužníka a vymáhání pohledávek, uspořádaném občanským sdružením SPES pod záštitou předsedy Poslanecké sněmovny. Prohlásil, že z hlediska zdraví finančního sektoru se nemáme čeho bát. Banky nemají žádné problémy. Díky vysokým úrokovým sazbám, zejména u spotřebitelských úvěrů, mají dostatečně velký polštář. Tři čtvrtiny půjčených peněz jsou úvěry na bydlení, které jsou považovány za bezpečné, protože jsou jištěny nemovitostmi či jinými zárukami.
 Problémových úvěrů je u těch spotřebitelských 8 procent, u hypoték 4 procenta. Frait však připouští, že vypovídací hodnota tohoto údaje je relativní. Jde sice o nízké procento, ovšem z rychle rostoucího objemu. Nezmiňuje už, že banky se snaží problémové úvěry rychle prodávat inkasním společnostem, a tak si vylepšovat bilanci.

CO ZJISTÍ ANALÝZA. ČNB však přece jen rostoucí zadluženost domácností začíná znepokojovat. Jde jí hlavně o ty nízkopříjmové, z nich třetina má už půjčeno 17 % celkového objemu úvěrů. Potenciální nebezpečí spatřuje také u mladých rodin, kde je jen jeden nositel příjmu. Proto v letošním roce chystá centrální banka podrobnou analýzu struktury zadluženosti, aby mohla udělat přesnější závěry.
 Frait však pochybuje, že by se podařilo eskalaci zadlužování nějak zabrzdit. Nejlepší ochranu vidí ve zlepšení finančního vzdělávání a dopracování legislativy, zejména spuštění osobních bankrotů.
 Od června letošního roku měl začít platit zákon o insolvenci, který zavádí institut osobního bankrotu. Kdo zjistí, že se už se svými dluhy nemůže vyrovnat, mohl by si zvolit jeden ze dvou způsobů oddlužení. Buď se jednorázově vypořádá s věřiteli tak, že rozprodá veškerý svůj majetek a výtěžek jim odevzdá. To je ovšem možné jen v případě, že tento výtěžek bude stačit alespoň na 30 % dluhů. Nebo si majetek ponechá a zaváže se posílat po dobu 5 let na umoření svého dluhu část příjmu, kterou mu určí soud.
 Aby zákon v praxi omezoval možnost podvodů, má fungovat elektronický informační systém veřejné správy, evidující úkony insolvence. Podle poslance Miloslava Vlčka však problémy s jeho spuštěním byly hlavním důvodem, proč se zákonodárci rozhodli posunout platnost zákona až na 1. leden 2008.

OMBUDSMAN TO VIDÍ JINAK. Obhájce lidských práv Otakar Motejl není v posuzování zadluženosti českých domácností tak optimistický. I když tato oblast nepatří přímo do jeho kompetence, občané se k němu obracejí, když se kvůli dluhům dostávají do neřešitelných životních situací. Zadluženým rodinám jsou zabavovány na úhradu dluhů i sociální dávky - například rodičovské příspěvky. Enormně rostou náklady spojené s vymáháním dluhů, protože věřitelé (obce, dodavatelé energií, telekomunikace) se dávají zastupovat právníky a vymáhání svěřují soukromým exekutorům. Za všechno pak zaplatí dlužník. Z nezaplaceného 300korunového místního poplatku za odvoz odpadu se tak rychle může stát 13tisícový dluh. V souvislosti s vymáháním dluhů už ale začíná docházet k nejrůznějším excesům, v nichž hrají hlavní roli exekutoři.

EXEKUTOR NA TAPETĚ. Dalimil Míka z Exekutorské komory připouští, že při zabavování movitého majetku může dojít k různým přestupkům. Ale podle jeho názoru jich není tak mnoho, jak by se mohlo zdát podle prezentace v médiích. Je pochopitelné, že při tak rychle rostoucím počtu výkonů jsou exekutoři více na očích. V roce 2004 bylo 155 tisíc exekucí, o rok později 270 tisíc a v loňském roce jejich počet dosáhl 309 tisíc.
 Lidé jsou často postupem exekutora zaskočeni, protože o jeho činnosti nic nevědí. Překvapeni bývají, že se exekutor nejdříve snaží uspokojit takzvaně od stolu, tedy z nejsnáze dosažitelných prostředků. Těmi jsou zpravidla bankovní účty a jiné úspory, včetně například stavebního spoření. Na obstavení účtu dlužník není nikým upozorněn, a tak se může stát, že se ocitne ze dne na den bez peněz.
 Míka říká, že exekutor i při zabavování movitého majetku, pokud chce mít alespoň nějaký úspěch, jde nejkratší cestou. Nehledá, kde dlužník ve skutečnosti bydlí, ale kde je policejně hlášen. Tak se snadno může stát, že jsou zabaveny i věci, které jsou součástí společné domácnosti nebo dlužníkovi vůbec nepatří. Když k tomu dojde, radí Míka, aby poškozený podal vylučovací žalobu. Sám však vzápětí připouští, že to je soudní tahanice na roky.
 Pokud zabavování majetku provádí soukromý exekutor, je to podle Míky relativní výhoda. Dá se s ním prý jednat, i když už má v ruce příslušný výměr. Je totiž na něm, jaký způsob exekuce zvolí. Tam, kde o způsobu zabavení majetku rozhoduje soud, žádná dohoda možná není.

Světlana Rysková

Když omylem zazvoní exekutor
Nepřepokládáme, že by se čtenáři týdeníku Ekonom dostávali běžně do kontaktu s exekutorem. Kdo se bude snažit své problémy s dluhy nebo jinými pohledávkami či závazky aktivně řešit, tomu se to může stát jen omylem. I v takovém případě je dobré zachovat chladnou hlavu.
 Když přijde exekutor, měl by se především prokázat, doložit svou totožnost, oprávnění a předložit exekuční výměr. Nepustit ho do bytu je zbytečná obstrukce. Může si totiž zjednat vstup násilím za účasti policie. Nemá cenu ani z bytu utíkat, protože exekutor má právo vstoupit do bytu i ve vaší nepřítomnosti. Lepší je být u toho a spolupracovat.
 Pokud máte jakékoli pochybnosti o postupu exekutora nebo jeho totožnosti, zavolejte policii, svědky a nejlépe svého advokáta. Je-li to jen trochu možné, požádejte svědky, ať průběh exekuce fotografují nebo natáčejí na kameru. (Když to budete dělat sami, může vám exekutor fotoaparát zabavit).
 Z exekučního výměru se dozvíte, na koho se exekuce vztahuje a o kolik peněz jde. Pokud máte hotovost nebo ji rychle můžete opatřit, raději nabídněte, že dluh zaplatíte. Rozumný exekutor na to přistoupí, protože je to pro něj jednodušší řešení. A pro vás také, protože tím snížíte náklady za odvoz a prodej věcí a zachráníte svůj majetek. Peníze složte proti potvrzení, abyste je mohli vzápětí vymáhat zpět.
 Pokud exekutor začne sepisovat majetek, je zbytečné mu v tom bránit. Lepší je s ním spolupracovat a trvat na podrobném popisu zabavovaných věcí, abyste je pak mohli identifikovat, kdyby se vám podařilo uspět ve vylučovací žalobě. Pokud máte doklady o tom, že sepisovaný majetek patří výhradně vám, ukažte je exekutorovi, ale nedávejte je z ruky.
 Nakonec požádejte o sepsání protokolu, ve kterém uvedete, že s exekucí nesouhlasíte, že byly zabaveny vaše věci, a ne věci dlužníka, a vysvětlete, jak k omylu došlo.
 Pak nezbývá, než podat vylučovací žalobu. Na to je nejlepší sjednat si advokáta, protože žaloba musí být formálně správně podána a vám jde o čas. O žalobě okamžitě informujte exekutora, protože by měl zastavit prodej vašich věcí. Připravte se na to, že budete muset před soudem vlastnictví vašich zabavených věcí doložit.

RYS