Dudenův slovník definuje pohotovost (Schlagfertigkeit) jako rychlou reakci na něco výstižnými a vtipnými slovy. Americký spisovatel Elbert Hubbart konstatuje, že pohotová je každá odpověď, u které si posluchač přeje, aby ji byl dal on sám. Experti na rétoriku, jako Thomas Schirren z univerzity v Tübingenu, vidí toto umění jako určitý druh "verbálního ajkida": síla slovního útoku se účinně přenáší na protivníka.

Tak například: poslankyně britské dolní sněmovny Nancy Astorová, bojovnice za ženská práva, se netajila svou nechutí k Winstonu Churchillovi: "Kdybych byla Winstonovou ženou, nasypala bych mu jed do kávy," napadla jednou britského státníka ve sněmovně. Ten jí klidně odpověděl: "Nancy, kdybych byl tvým mužem, vypil bych to". Churchill nebyl jen jedním z nejznámějších premiérů, byl též jedním z nejpohotovějších lidí minulého století.

Většinu z nás by taková odpověď buď nenapadla vůbec, nebo až za pár hodin či dní. Zatímco vedoucí pracovníci a mladí manažeři již po leta do sebe vtloukají všeobecné rétorické schopnosti, pohotovost odedávna platí za vrozenou vlastnost, která se nedá naučit. Smůla pro všechny, kterým nebyla dána do kolébky. Experti na komunikativnost však analyzovali vzory chování pohotových lidí a přes obecný odpor jsou přesvědčeni, že pohotovost je duševní postoj, který se dá naučit jako gramatika.

Dobře se teď prodávají knihy jako "Non-plus-ultra pohotovosti", "Bystře kontrovat vražedným otázkám" nebo "Magie pohotovosti". Neuplyne ani měsíc, aby se v regálech knihkupců neobjevil nový titul na toto téma. Každý, kdo věří, že má co říci ostatním, sedí na seminářích a oddává se péči trenérů pohotovosti. Je to dost drahé: skupinový trénink stojí několik set euro, trénink jednotlivce až 5000 euro denně.

Pohotovost se dá trénovat např. tak, že si při návratu vytváříme v mysli asociace nebo se odlehčíme nějakou slovní hříčkou. Švýcarský malíř a vášnivý kuřák cigaret Arnold Böcklin prý má ve své zahradě jámu, do které pravidelně odhazuje cigaretové oharky. Návštěvník, který ho při tom pozoroval, poznamenal: "To, co děláte, nemá smysl! Pěstujte tu raději rovnou tabák!" Böcklin na to: "To by mi tu ale rostl čerstvý tabák, ale já potřebuji už hotový tabák na kouření!"

Je však třeba rozlišovat pohotové řečníky od agresivních, mrzutých mluvků. Ti první nenapadají protivníky hulvátskými slovy, ale vypínají se nad ně lehce a elegantně, jakoby pod závojem. Budí tak sympatie u publika. K jejich zbraním patří elegantní zesměšňování, trefné přirovnávání a slovní hříčky. Zkrátka: Pohotoví lidé jsou velmi tvůrčí.

ZÁKLADNÍ PRAVIDLA A TECHNIKY

Předpokladem pohotovosti je velká a aktivní slovní zásoba. Bez ní se člověku nepodaří vyrůst v rétorika. První pravidlo všech trenérů rétoriky pak zní: hodně číst, hodně mluvit a cvičit, cvičit, cvičit.

I Churchill hodně četl a piloval své rétorické schopnosti v debatních klubech. Můžeme se však takto skutečně přiblížit Churchillovi? Že dost blízko, doufá Michael von Metzger, ředitel marketingu společnosti Westin Hotels od té doby, co kdysi stál s krvácejícími koleny před 80 pozvanými hosty. Byla to reklamní akce, kterou chtěl zahájit poněkud sportovně. Vyrazil hbitě na scénu, nedocenil však nepříznivou kluzkost čerstvě napastované podlahy. Upadl a letěl několik metrů sálem, až se zastavil pod stolem v první řadě. Publikum zatajilo dech a jeden z hostů u stolu hlesl: "No, to to krásně začíná!" Metzger vstal, otřepal si prach ze žaketu a tomu pochybovači vysvětlil: "Máte pravdu. Tenhle výstup jsem musel trénovat celé dva dny." Aplaus. Svá natlučená kolena však raději schoval za řečnickým pultem.

Důležitou vlastností pro dobré kontrování je ofenzivní povaha. Kdo má strach, že řekne něco špatně, nemůže být dost pohotový. Tento duševní postoj se ovšem musí zrcadlit i ve vystupování. "Kdo odpovídá zlomeným hlasem a s ochablým tělem, tomu nikdo nevěří," říká Metzgerův učitel rétoriky Rolf Ruhleder.

Ruhleder nediskutuje o rétorice jen před stovkami diváků, na jeho křesla též stále znovu usedají topmanažeři velkých firem. Základni pravidla přesvědčivého vystupování podle něj jsou:

- nikdy neodvracet zrak ("Fixujte svůj protějšek!"),

- nikdy neklesat hlasem ("Pak vás nemůže nikdo přerušit!"),

- trvale dbát na pozitivní gesta a mimiku.

Aby se kontrovat naučila i šedá myška, potřebuje ještě něco navíc, totiž správné techniky. Cvičitel rétoriky Mathias Pöhm proto dlouhodobě pozoroval pohotové lidi a vypracoval dva tucty technik. Ty pak zapsal jako gramatická pravidla do svých učebnic.

Dříve než se začne nějaký návrh přežvykovat, je dobré s ním souhlasit! "Kdo se začne ospravedlňovat, už začal ztrácet," říká Pöhm. Hádavý žurnalista John Wilkes to mistrovsky dokázal, když mu lord Sandwich, patron pojmenování známého pokrmu, jednou řekl: "Vy jednou umřete na syfilis nebo na šibenici". Wilkes na to: "Záleží na tom, zda přijmu metresu nebo životní principy vašeho lordstva."

Ale vraťme se k Nancy Astorové, která Churchilla urazila výrokem: "Ty jsi ale opilý!". "Máš pravdu, ale ráno budu zase střízlivý, ale ty odporná zůstaneš." Sice hrubě nezdvořilé, ale sedělo to. Jiná strategie, jak kategoricky odrážet slovní útoky, je zřetelně jemnější. Trik, kterým politici nebo podnikoví tiskoví mluvčí často reagují na kritické otázky žurnalistů: "To je vaše verze. Skutečnost však je, že...".

Účinek se zesílí, když je antiteze plná humoru. Když si říšskému kancléři Ottovi von Bismarckovi jedna manželka diplomata stěžovala, že je němčina plná synonym jako "senden" a "schicken" nebo "sicher" a "gewiss", Bismarck jí odpověděl: "Vážená dámo, to ale nejsou synonyma. Váš manžel je nepochybně "Gesandter (vyslanec)", ale není "Geschickter (šikula)", a kdyby najednou vypukl požár, dal bych Vás poslat na "sicheren (bezpečné)" místo, ne na "gewissen (nějaké)".

Pohotové může však být i ptát se vědomě na zcela absurdní řešení a útočníka tak zesměšnit. Např. známý italský houslový virtuos Niccolo Paganini když jel domů kočárem ze svého koncertu, kočí si mu za krátkou jízdu řekl o deset zlatých. "To je neslýchané," huboval virtuos. "Ale tolik dnes platili posluchači za jeden lístek," bránil se kočí. "Máte pravdu," na to Paganini, "ale já jim hrál celý koncert na jedné jediné struně. Dovezl jste mne sem snad na jednom jediném kole?"

Důležitá je především rychlost odpovědi. Německo slovo "Schlagfertigkeit" odvozuje od "schlagen" (udeřit, tlouci) a "fertigkeit" (dovednost). Údery jsou však účinné jen tehdy, jsou-li velmi rychlé, přesné a bolestivé. Správné kontrování se zakládá na překvapení a na tom, že protivníka trefíte tam, kde ho to bolí.

"Drzost vítězí," říká Pöhl mladším. Kdo chce lépe kontrovat, musí "zůstat útočný". "Ale může to být dvousečný meč, kterým si lze rychle udělat nepřátele, protože poškodí image," říká Pöhmův kolega Karsten Bredemetr. Proto radí raději pohotově uhnout od nepříjemného tématu nebo rychle skončit. Na nějakou takovou poznámku by měl řečník např. říci: "To bylo asi špatně pochopeno. Správně je..."

Poněkud ostřeji to lze udělat jen s určitým šarmem, jak se to stalo jedné mladé farmaceutické referentce. Musela tehdy mluvit před zástupci výrobce pilulek. Pánové však měli vůči ní výhrady jako: "Atraktivní, ale moc mladá, aby nám měla co říci!" Když pak jeden z nich na ni zavolal "Hej, zlatíčko", blondýnka se k němu obrátila, pohlédla mu pevně do očí a řekla: "Nemáte šanci!" Muž pak seděl s rudou tváří a mlčel až do konce prezentace.

TAJEMSTVÍ POHOTOVOSTI

Čím srdnatěji se při slovní výměně začne, tím lépe. Snáze se to však říká než dělá. Často stačí vteřina úleku po útoku, aby se člověk dostal do defenzivy. Kdo se lekne či urazí, přestane jasně uvažovat. Mozek se zablokuje a tep řádí, jako když někdo v opilosti kolem sebe divoce mlátí a spotřebuje tak svůj poslední kyslík.

Překonání momentu hrůzy je vlastně tajemstvím pohotovosti. Jen ten, kdo zůstane uvolněný, může dál kreativně myslet a zformulovat trefný výrok. A uvolněný zůstává ten, kdo si vypěstoval určitý systém sociální imunity a nemá tedy strach z následků. Trikem je nebrat osobně cokoli, tedy ani útok. Kdo považuje verbální zápasy za hru, sotva upadne do křeče.

Na jedno by se však při tom nemělo zapomenout: Při vší lásce ke slovnímu pingpongu je někdy nejlepší odpovědí držet "klapačku".

Mathes, S.: Kecke Konter. Wirtschaftswoche č. 49, 4. 12. 2006, s. 131 - 133; výtah

- bou -

Související