Byla zrušení KCP chyba?

Stejně jako jiné země, i Česká republika hledala cestu, jak zefektivnit regulaci a dozor nad finančním trhem. Chtěla snížit náklady regulátora i regulovaných subjektů a zlepšit dohled nad finančními konglomeráty. Cílem bylo i odstranění nedostatečné výměny informací, duplicity a šedé zóny v regulaci, které přinášel sektorový model dozoru. A také zajištění, aby byly produkty, služby či vstup na jednotlivé sektory trhu regulovány stejně.

DO DUBNA 2006 se přitom o bankovní sektor starala ČNB, Ministerstvo financí (MF) o pojišťovny a penzijní fondy, Komise pro cenné papíry (KCP) o investiční služby a zprostředkovatele, kolektivní investování a penzijní fondy, pokud investovaly na kapitálovém trhu. Úřad pro dohled nad družstevními záložnami pak dohlížel na kampeličky.

Zmíněné problémy mohl eliminovat vznik megaregulátora, kdy o trh pečuje jediná instituce. Mohlo také dojít k fúzi původních čtyř dozorů například do dvou, nebo ke vzniku funkcionálního modelu, kdy jeden regulátor dohlíží na ochranu investorů a druhý na finanční stabilitu.

Vláda už v květnu 2004 rozhodla, že bude v lednu 2006 integrován dozor nad družstevními záložnami do ČNB a nad penzijními fondy a pojišťovnami do KCP. Koncem roku 2006 měl kabinet vyřešit podobu druhé fáze.

Stejná vláda ale v srpnu 2005 rozhodla, že se dozor nad celým finančním trhem brzy sloučí v ČNB.

Již koncem září 2005 jsem v Ekonomu zdůvodnění změny původního plánu z úst zástupců MF označil za nepřesvědčivé. Zmínil jsem výhody i nevýhody přijaté varianty. Varoval jsem hlavně před přehnanou rychlostí, s jakou mělo k fúzi dojít. Vždyť šlo o sloučení čtyř institucí s rozdílnou firemní kulturou, organizační strukturou a v neposlední řadě metodami dozoru, které vycházely z rozdílných právních norem. Marně. K 1. dubnu 2006 byla změna provedena.

Po necelém roce existence megaregulátora došlo v ČNB k některým dílčím změnám. Organizační struktura dohledové části zatím ale nové situaci přizpůsobena není a regulované subjekty marně čekají na slibované benefity. Chybí i větší informační otevřenost vůči odborné veřejnosti.

ZVLÁDNE centrální banka změnu role, kdy musí pečovat nejen o udržení stability finančního systému, ale i o transparentnost trhu a ochranu investorů, s nimiž má málo zkušeností?

Viceguvernér ČNB Miroslav Singer navíc 5. února v rozhovoru pro Hospodářské noviny upozornil, že kromě eliminace negativní regulatorní arbitráže (na tom se shodneme) spatřuje problém v konfliktu zájmů mezi ochranou spotřebitele a finanční stabilitou.

ČNB sice bude zatím zajišťovat ochranu spotřebitele, tato agenda má ale do roku 2010 přejít na nový úřad tzv. superochránce. Kdyby se to nestalo, může to způsobit velké problémy. Že by to nikdo z odpovědných za integraci netušil? Ale ano, vždyť Ministerstvo financí v roce 2005 uvedlo, že časem od centrální banky agendu, týkající se ochrany investorů, převezme úřad "finančního ombudsmana".

V ČR tak byla nejprve s velkou slávou integrována regulace finančního trhu do jedné instituce. Časem ale zřejmě přijde dezintegrace a megaregulátora nahradí funkcionální model se dvěma institucemi. Proč jsme tedy rušili Komisi pro cenné papíry, která dobře pečovala o transparentnost kapitálového trhu a ochranu investorů, když má teď vzniknout její obdoba? Na to jsem se ptal v září 2005 a musím se zeptat znovu... Navíc všechno musí někdo zaplatit.

FRANTIŠEK JAKUB
bývalý předseda Komise pro cenné papíry