BER, NEBO NEBUDE. Michal Šeba, předseda Asociace cestovních kanceláří České republiky (ACK), říká, že je s podivem, kolik lidí se dá na podobné triky nachytat. Není proto divu, že u nás mají podvodníci žně.
Celá story pokračuje následovně. Oslovený adept na hlavní výhru se spolu s ostatními důvěřivci dostaví na předem smluvené místo. Tam absolvuje nejdříve prezentaci nějakého atraktivního dovolenkového střediska. Zároveň je mu nabídnuto členství v exkluzivním klubu, které zakládá právo v následujícím roce či dvou strávit zdarma na tomto místě dovolenou. Kdo by odolal? Zvláště, když jde o jedinečnou nabídku, která se údajně nebude opakovat. Podepíše tedy smlouvu a hned po něm žádají členský poplatek v hotovosti. Obvykle to bývá dvacet či třicet tisíc za osobu. Kde je honem vzít? Může si je vyzvednout třeba v bankomatu, který je blízko, poradí mu ochotně pořadatel.
Pak jde všechno ráz na ráz, protože se už chystá to hlavní - losování hlavní ceny. Když si důvěřivec odnáší domů ještě i výhru v loterii, připadá si jako král. Ale jen do chvíle, než si v klidu doma přečte, co vlastně získal.
Členství v klubu ho opravňuje k tomu, že si může rezervovat pobyt v letovisku. Nikde však není psáno, že ho také dostane. Kromě pobytu zdarma si musí všechno ostatní zaplatit - dopravu na místo, pobytovou taxu, pojištění, často i stravu nebo další náklady. Nezahojí se ani na vylosované výhře. Hlavní cena, třeba týdenní pobyt v Dominikánské republice, je sice zdarma, ale ani v tomto případě není v ceně doprava, pojištění, strava a další poplatky. Z výhodné dovolené se tak rázem stane noční můra. Což o to, vylosovanou výhru může zájemce hodit za hlavu, ale co ty ostatní peníze zaplacené v hotovosti?
VÝHODY JSOU NEVRATNÉ. Když si rozhořčený novopečený člen exkluzivního dovolenkového klubu chce stěžovat, obvykle už nemá komu. Ale i kdyby se mu podařilo podvodníky dostihnout, ti mu klidně vysvětlí, že samozřejmě nemusí svůj nárok na pobyt v klubovém letovisku uplatnit, ale žádné peníze zpět nedostane. Nezaplatil totiž pobyt, ale poplatek za členství v klubu, a ten je nevratný.
Eva Mráčková v ACK říká, že podvodníci s takzvaným timesharingem působí v České republice už nějakou dobu a používají stále stejný model. Otevřou si někde kancelář, uspořádají akci, nachytají několik důvěřivců a potichu zmizí jinam. Je velmi těžké se proti těmto podvodům bránit, protože smlouvy jsou šikovně sepsané. Většina podvedených tedy spolkne svou hloupost a mlčí, to právě podvodníkům nahrává.
Na společnost Select Destination, která popsaným způsobem podváděla, podalo žalobu i Sdružení na obranu spotřebitelů České republiky (SOS). Ochránci spotřebitelů si však myslí, že se oběti podobných podvodů mohou ve většině případů bránit. Jak na to, uvádíme v rámečku.
NEMUSÍ TO BÝT PODVOD. Samotný systém smluvního zajištění dovolené v určitém letovisku, tedy takzvaný timesharing, není podvod. V zahraničí je běžný, má řadu variant a organizuje ho celá řada seriózních společností. Nejde při něm primárně o nějakou finančně výhodnou dovolenou. Většinou se totiž jedná o atraktivní lokality, luxusnější ubytování a nadstandardní servis. Lidé si timesharing kupují proto, že si chtějí takovou nadstandardní dovolenou předem zajistit na několik let. Uzavírají pěti- nebo i desetileté smlouvy a platí ceny od několika desítek tisíc do milionů korun.
Podmínky jednotlivých provozovatelů timesharingu se mohou lišit. Někteří jsou pružnější a mají větší síť středisek v jednom místě, zemi nebo i v několika státech. Umožňují změny termínů, počtu osob a někdy i místa či objektu. Jiní provozovatelé trvají na dodržování místa i času, a když to klient není schopen akceptovat, pobyt mu v daném roce bez náhrady propadne.
LEVNĚJŠÍ BÝVÁ FIRST MINUTE. Kdo chce ušetřit na letní dovolené, měl by možná zvážit spíše takzvaný first minute, neboli nákup z první nabídky dlouho před začátkem hlavní sezóny.
O first minute je stále větší zájem, tvrdí Michal Šeba z ACK. Je to tím, že si lidé volno už plánují dlouho předem a chtějí si třeba zajistit dovolenou v zemi, o kterou je velký zájem. Letos je to například Mauricius. Kapacity jsou beznadějně vyprodané. Nedostalo se ani na některé cestovní kanceláře, které tam mají mnohaleté kontakty.
Jak je ale možné, že dovolené zakoupené v předstihu jsou až o 10 či 15 % levnější? Není i v tom nějaký podvod?
"U seriózních cestovních kanceláří o žádný podvod nejde, je to výsledek ryze ekonomické kalkulace," vysvětluje Šeba. Cestovní kanceláře musejí mít pobyty nasmlouvané už dlouho před sezónou a provozovatelé ubytovacích kapacit po nich požadují zálohy. Některé kanceláře si je mohou dovolit hradit z vlastních prostředků, jiné by si na to musely půjčit od banky, což je drahé. Proto raději prodají první zájezdy se slevou. Protože používají na úhradu záloh dodavatelům cizí zdroje - peníze klientů - mohou jim za to poskytnout přiměřenou slevu. "V tom žádný podvod není," říká Šeba. Samozřejmě musejí mít předem všechno dobře dojednáno a spočítáno, aby pak mohly dodržet to, co klientům slíbily.
Vyskytují se ovšem i cestovní kanceláře, které prodávají first minute a pak hned last minute (tedy zájezdy na poslední chvíli). Žádné základní ceny vlastně nemají. Podle Evy Mráčkové to není sice žádný podvod, ale klient u těchto kanceláří vlastně žádnou slevu nedostává. Ceny jsou stále stejné, jen se tváří jako časově zvýhodněná nabídka.
A pak jsou na trhu ještě některé kanceláře, které nabízejí nápadně nízké ceny. Jak říká Mráčková, konkurence v cestovním ruchu je tak velká, že se ceny za pobyt ve stejném místě a stejné kategorii mohou lišit o několik procent, rozhodně však nemohou být levnější například o třetinu nebo o polovinu. Nápadně nízká cena signalizuje, že cestovní kancelář neuvádí všechny náklady nebo v něčem mlží. "Než se dáte nalákat na levnou dovolenou, prostudujte si velmi pečlivě všechny informace, podívejte se na kalkulaci ceny, kterou je každá kancelář povinna předložit, a porovnejte si ji s nabídkou konkurence," radí Mráčková.
Světlana Rysková
Jak se bránit podvodníkům
Timesharing je smluvně zajištěné právo užívání nějakého objektu (budovy, bytu, apartmánu, chaty a podobně) nebo jeho části na určitý počet dnů v roce. Pokud je smlouva uzavřena na dobu delší než tři roky, musí se řídit podmínkami uvedenými v § 58 občanského zákoníku.
To znamená, že musí být uzavřena písemně a obsahovat identifikaci smluvních stran, polohové určení a přesný popis objektu, práva a povinnosti smluvních stran i poučení o možnosti odstoupit od smlouvy a samozřejmě cenu.
Sdružení obrany spotřebitelů radí, že od smlouvy uzavřené na dobu delší než tři roky má spotřebitel právo odstoupit ve lhůtě 15 kalendářních dnů od podpisu i bez uvedení důvodu. Pokud smlouva neobsahuje náležitosti vymezené zákonem, má spotřebitel právo odstoupit dokonce do tří měsíců. Přitom požívá ochrany podle občanského zákoníku (tedy i práva odstoupit od smlouvy ze zákonných důvodů), pokud je občanem České republiky či některého státu EU, nebo pokud se objekt užívání nachází na území České republiky nebo na území členského státu EU.
Pokud smlouva není uzavřena na dobu delší než tři roky, uvedená ustanovení občanského zákoníku se na ni nevztahují. Ani pak nemusí být vše ztraceno. Pokud byla smlouva uzavřena mimo stálou provozovnu poskytovatele, tedy například v hotelu, restauraci, nebo na ulici, je podle § 57 občanského zákoníku možné od ní odstoupit do sedmi dnů. V případě, že ještě nenastalo plnění, prodlužuje se tato lhůta na jeden měsíc.
Pokud je však taková smlouva uzavřena v kanceláři poskytovatele timesharingu, už se od ní odstoupit nedá.
RYS
Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!
Tento článek je odemčený. Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte předplatné.
Aktuální číslo časopisu Ekonom



