Téměř na všech pracovištích Akademie věd ČR si stěžují, že je nesmírně těžké najít erudované a pro bádání zapálené mladé lidi. Marek Kovář takový je. Ve svých 31 letech převzal vedení vědecké skupiny, zabývající se nádorovou imunologií, po jedné z našich nejznámějších vědeckých pracovnic, profesorce Blance Říhové. Toto pracoviště si pod jejím vedením vybudovalo evropskou proslulost.
Marek Kovář začal svou vědeckou kariéru v této skupině v roce 1996 jako diplomant, pak pokračoval v doktorském studiu. Vzdělání si doplnil v jedné z nejproslulejších laboratoří na světě, v kalifornském The Scripps Research Institutu. Pak dostal nabídku do laboratoře v Austrálii k jednomu z nejrenomovanějších vědců v oboru. A práce by byla i pro jeho manželku. Přesto se vrátil zpět do Mikrobiologického ústavu AV ČR.
DO STEJNÉHO ÚSTAVU přišel po dlouhodobé práci v zahraničí i Leoš Valášek. I on vede ve svých 35 letech výzkumnou skupinu. Jen s tím rozdílem, že musel začít doslova od píky. Po magisterském studiu strávil 4 roky na vídeňské univerzitě, kde získal i doktorát. Pak se rozhodl kontaktovat špičková světová pracoviště. Dostal devět kladných odpovědí a vybral si Národní institut zdraví (NIH) v Bethesdě v USA, kde nakonec strávil pět let. Ani on neměl problém získat další, velmi slušně placené místo v zahraničí. Přesto se vrátil do ČR, třebaže na rozdíl od Marka Kováře, který se vracel do své výzkumné skupiny, neměl téměř nic. Neměl laboratoř, neměl peníze na vědu, neměl lidi. Akademie věd mu ale udělila Fellowship J. E. Purkyně (viz Ekonom č. 2/2007). Tyto peníze mu umožnily přečkat hluché období a hledat granty, díky kterým by si mohl vybavit laboratoř a financovat svůj výzkum. Žádosti o granty podal tři - dvě do USA, jednu do Velké Britanie. A všechny tři vyšly!
Dnes se Valáškova laboratoř vybavením vůbec neliší od té, ve které pracoval v Bethesdě. "Můj cíl byl a je, že chci dělat vědu stejně dobře jako tam," říká Valášek. V jeho slovech je cítit patriotismus. Je dobře, že je znovu i v mladých lidech. "Něco jsem se venku naučil a teď bych to bez nadsázky rád předal dál, tady doma."
Oba mladí vědci patří k těm, kteří jsou přesvědčeni, že se dobrá věda dá dělat i v českých podmínkách. Navíc tvrdí, že většina z mladých českých vědců, které poznali v USA, je rozhodnuta se vrátit a bádat doma. Neplatí to ale pro všechny Evropany. Podle Evropské komise pracuje v současné době v USA na 85 000 mladých badatelů z Evropy. Komise si udělala průzkum a zjistila, že polovina evropských studentů doktorandského studia, kteří je absolvují právě v USA, se již zpět do Evropy nevrací. Postihuje to všechny evropské státy bez výjimky - bohaté i ty chudší.
Jak uvedla v Bonnu při slavnostním zahájení 7. rámcového programu vědy a výzkumu spolková ministryně vzdělávání a vědy Annette Schavanová, ještě na začátku 90. let pracoval v Německu každý desátý vědec. Na začátku 21. století se jejich počet snížil o polovinu. Vábení amerických sirén úspěšně odolávají pouze severské státy (Finsko, Švédsko, Dánsko, Norsko). Mimo jiné i proto, že dokázaly vytvořit svým vědcům výborné podmínky. Naopak nejvíc ztrácí dech Itálie.
TAKHLE TO DÁL NEJDE. Pod tlakem těchto skutečností a na nátlak Evropské výzkumné rady, nejvyššího vědeckého orgánu EU, se Evropa rozhodla jednat a porušit přitom všechny postupy, doposud zdůrazňované jako neměnné. Evropská unie se rozhodla udělovat individuální granty mladým vědcům a nevyžaduje přitom, aby jejich vědecké týmy byly z několika zemí Unie, což doposud byla absolutní podmínka pro obdržení grantu. Za grant bude odpovídat ten vědec, který jej obdrží, a bude záležet jenom na něm, jaký si vybere tým a kde bude bádat.
Nejde přitom o malé peníze. Částka na individuální grant se pohybuje od 100 000 eur do 400 000 eur ročně a může být vyplácena až po dobu pěti let. Unie přitom bude hradit 100 procent veškerých přímých nákladů, aniž by vyžadovala jakoukoliv spoluúčast. Cílem grantového programu, který dostal název "Na hranici lidského poznání", je přitáhnout špičkové mladé vědce z jakékoliv země do Evropy.
PENÍZE NEJSOU TO HLAVNÍ. Mladých špičkových vědců zase po zeměkouli tolik neběhá, a i když podmínky, které jim Evropa připravila, jsou mimořádné, neznamená to, že se všichni najednou pohrnou právě do evropských zemí. Peníze jsou sice velice důležitou součástí jejich rozhodování, ale nejsou jedinou.
Kromě špičkových vědců totiž Evropa nutně potřebuje i "dělníky vědy". Tedy badatele, výsledkem jejichž práce nebude žádný převratný vynález, ale kteří přesto budou posouvat naše poznání o kousek vpřed. Proto přišli pracovníci Generálního ředitelství "Věda" Evropské komise s další převratnou myšlenkou - usnadnit mladým vědeckým pracovníkům ze zemí třetího světa a ze Společenství nezávislých států jejich příchod na evropská výzkumná pracoviště. Ne všem se ale tato myšlenka zamlouvá. Mnozí politici například poukazují na to, že tím vlastně děláme ekonomikám třetího světa totéž, co dělají Američané evropské ekonomice - tedy únik mozků.
Naopak zastánci této nové "vědecké politiky" Evropské unie argumentují tím, že podmínky, které budou mít tito mladí vědci vytvořeny pro své bádání, budou mnohem lepší, než by měli ve svých rodných zemích, a že je samozřejmě možné, aby se po načerpání zkušeností zase vrátili domů.
Pro Českou republiku tak může být zajímavá možnost zaměstnat například mladé vědce ze SNS. Naše věda má s vědeckou komunitou v těchto zemích dlouholeté styky datující se až k době obrozenecké. Lépe chápeme jejich problémy a postoje než řada kolegů na Západě. Jako střed Evropy by Česko mohlo v tomto směru sehrát skutečně úlohu mostu.
SPOLUPRÁCE JE NUTNOSTÍ. Evropská unie chce také tlačit na jednotlivé členské státy, aby daleko více nabízely možnost mezinárodní vědecké spolupráce, která by neměla být jen pouhým politickým sloganem. Pro Evropu je to zkrátka ekonomická nutnost. Dobře to pochopilo například Německo, které v roce 2006 zahájilo marketingovou kampaň zaměřenou na země s vysokým technologickým potenciálem, v níž se prezentuje jako země s atraktivní výzkumnou kapacitou. Jako první cílová země byla vybrána Jižní Korea. I to je jedna z cest pro zvýšení atraktivnosti a efektivnosti evropské vědy.
DOHNAT A PŘEDEHNAT USA. ALE JAK? Stejné heslo vyhlásila Lisabonská strategie pro vědu a výzkum. Výsledky ovšem zatím nejsou příliš oslňující. Procenta hrubého domácího produktu, věnovaná zeměmi Evropské unie na výzkum a vývoj, klesají. Přitom záměr byl zcela opačný. V roce 2001 věnovaly státy EU na vědu a výzkum 1,88 % "evropského" HDP, o čtyři roky později už jenom 1,84 %. V USA to je v průměru kolem 2,8 %. A varující jsou i další čísla. Spojené státy americké podávají u Evropského patentového úřadu ročně víc přihlášek než celá Evropská unie dohromady.
Podle údajů Evropské komise k tomu, aby Evropa dohnala USA, jí chybí minimálně 700 000 výzkumných pracovníků. A podle Eurostatu by po roce 2010 mohl Evropě chybět až 1 milion vědců. Získat takové množství vědců individuálními granty, již zmíněným lovem mozků v SNS a v zemích třetího světa nebo nabídkou návratu z USA do Evropy, se zcela jistě jen tak nepodaří. Kdyby snad ano, pak už by to jistě nepatřilo do kompetence Evropské komise, ale Vatikánu. Byl by to zázrak!
Marie Kolmanová
CZELO - Česká styčná kancelář pro vědu a výzkum, Brusel
Aleš Bluma
Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!
Tento článek je odemčený. Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte předplatné.
Aktuální číslo časopisu Ekonom



