Nulové daně nejsou zadarmo

Kdo nekrade, okrádá rodinu; tak se to alespoň říkalo dřív. Nyní by se ono heslo dalo trochu pozměnit: kdo neoptimalizuje (daňově), okrádá sám sebe. Faktem totiž je, že přes postupné snižování daní z příjmů patří celková daňová zátěž v České republice k těm nejvyšším, a to i v rámci Evropské unie, která se jako celek rozhodně nemůže pochlubit nízkými daněmi. Jednou z možností, jak uniknout vysokým daním v ČR, je přemístit firmu do tzv. offshore destinace, tj. do země, která podnikatelům a firmám nabízí nulové či velmi nízké zdanění.

NEJEN DANĚ. Ten, kdo si myslí, že si založí firmu například na Bahamách a vyhne se tak placení, je ovšem na omylu. I za nulovou daň je třeba platit poměrně slušné peníze. Je ovšem nutné dodat, že offshore destinace neslouží jen dosažení co nejnižšího zdanění, a také se rozhodně nehodí pro všechny typy podnikání.
 Založení firmy v zahraničí může mít kromě daňové optimalizace i další zajímavé výhody. Patří mezi ně například možnost vyhnout se exekuci majetku (pokud majetek, který využívá česká firma, vlastní zahraniční firma). Dalším důvodem, proč vyvést některé své aktivity ven, může být snaha skrýt majetek (například v případě rozvodu či dědictví).
 Založení zahraniční firmy se ale rozhodně nevyplatí každému. Při příjmech řádově v desítkách tisících za měsíc je nutné na offshore zapomenout. Založení firmy v zahraničí totiž stojí pár tisíc eur (minimálně čtyři tisíce eur, záleží ovšem na statutu firmy a na vybrané destinaci), její každoroční vedení (například virtuální kancelář, každoroční daňové přiznání atd.) stojí další tisíce eur. Navíc v každé zemi offshore platí jiný daňový režim s jiným výpočtem daňové základny, některé země zase vybírají poplatky za umístění společnosti.

RIZIKA JSOU ZNAČNÁ. I když firma vydělává dost na to, aby se jí vyplatilo převést své sídlo do zahraničí, musí počítat s tím, že s offshorem dostane jako bonus i větší pozornost ze strany finančních úřadů. Navíc se stane pro některé potenciální obchodní partnery netransparentní. Může dojít i k situaci, že se právě sídlo v offshore destinaci může stát důvodem, proč padne fúze dvou firem, z nichž jedna má sídlo v zahraničí: druhá společnost se může obávat toho, že finanční úřad napadne podnikání oné firmy na offshore a donutí ji, aby zpětně dodanila vše, co v Česku nepřiznala.
 Například pokud má firma sídlo v ČR, výrobu v ČR a prodej, a tím pádem i příjmy ze všech činností v ČR, nemůže se vyhnout placení daní tím, že by přemístila své sídlo do daňového ráje.
 To platí i v případě služeb, které se zdají být více virtuálním než hmotným zbožím. Prodávat konzultační služby prostřednictvím offshore společnosti je pochopitelně možné, finanční úřad pak ale může sledovat, zda dotyčný, na něhož je firma napsána na offshore, se opravdu zdržuje v místě nulového zdanění (minimálně šest měsíců v roce) a poskytuje své služby tam. Pokud má člověk sídlo firmy na Kypru a jezdí se tam maximálně jednou za rok rekreovat, je dost vysoká pravděpodobnost, že mu finanční úřad nařídí, aby vše zpětně dodanil v Česku.
 "Je vždy nutné rozlišovat legální transakce mezi společnostmi, z nichž jedna může být offshore společností, od podvodných machinací, kterými by mohly být například fakturace neexistujících služeb. Když se však v účetnictví české společnosti objeví faktura od offshore společnosti, české finanční úřady tuto obchodní transakci zpravidla podrobně zkoumají," uvedl expert na otázky zakládání společností na offshore Michal Friedberger ze společnosti Akont. Dodal, že předpoklad, že stačí založit jakoukoliv offshore společnost a bez problémů si snížit daňovou povinnost, je zcela mylná a vede spíše k problémům než k užitku.

DAŇOVÝ RÁJ V EVROPĚ. Mít sídlo na Bahamských ostrovech, na Seychelách či na Mauriciu je ve vztahu k finančnímu úřadu stejné, jako mávat před býkem červeným hadrem. Existuje však řada destinací, kde je zdanění podstatně nižší než v České republice, a současně jde o země Evropské unie.
 Nulové zdanění v některém z karibských daňových rájů tak lze poměrně jednoduše nahradit nízkým zdaněním například na Maltě. V nabídce nízkého zdanění však figuruje i Gibraltar, Slovensko, Maďarsko, Švýcarsko či ostrov Man a Lucembursko. V některých z uvedených zemí platí nulová daň, někde je systém rovné daně a pro některé destinace platí zvýhodnění jednoho z typů podnikání. V případě Lucemburska jde například o přímé zvýhodnění finančních služeb, především různých typů fondů.
 Nízká, popřípadě nulová daň není jediným kritériem, jak vybrat zemi, která je ta pravá. Stejně tak důležitý jako výše přímé daně z příjmů je i výpočet daňové základny. Zde platí dvě kritéria. Čím jednodušší daňový základ a celkový systém zdanění, tím levnější daňové přiznání (firma nemusí platit x daňových poradců, kteří se nakonec často neshodnou). Na druhou stranu, čím složitější systém, tím více možností pro optimalizaci - ovšem za cenu vyšší sazby pro daňové poradce a auditory. Vedle nízkého zdanění a jednoduchého daňového systému do hry vstupuje i optimalizace daňové zátěže prostřednictvím dohod o zamezení dvojího zdanění.

ZÁJEMCŮ JE ČÍM DÁL VÍC. Přes všechny složitosti, které s sebou offshore podnikání přináší, stoupá poptávka po přesunu sídla společností právě do těchto destinací. A to jak v České republice, tak v celém světě, respektive v té jeho části, která se snaží vydělat na zdanění co nejvíce.
 Podle zkušeností Michala Friedbergera z Akontu celosvětově roste poptávka po založení offshore společností zhruba o deset procent ročně. "Dokud nedojde k reformě daňového systému v ČR, lze předpokládat, že část těchto zakladatelů bude i z ČR. Kosmetické úpravy současného daňového systému na celou věc nemají v podstatě žádný vliv," dodal expert.
 Daňová správa ČR nemá podle Veroniky Hovorkové z Ministerstva financí k dispozici přesné údaje o tom, kolik firem má své sídlo v daňovém ráji, popřípadě zda jejich počet roste či klesá. "Není povinností daňových subjektů hlásit sídla společností v zemích daňových rájů," uvedla Hovorková. Upozornila ale, že podle českého zákona o daních z příjmů není z hlediska daňového rezidenství právnické osoby důležité pouze její sídlo, ale také místo jejího skutečného vedení.
 Podle zkušeností těch, kteří již svoji firmu přemístili do daňového ráje, by daně v ČR musely klesnout na deset procent, aby se vyplatil návrat do tuzemské daňové soustavy. A k tomu by měla ČR celý systém podstatně zjednodušit. Soudě podle toho, co se v oblasti daní chystá v dalších letech, ale zřejmě návrat firem z offshore do Česka příliš nehrozí - v plánu je rovná daň, o úpravě daňové základny a zjednodušení daňového systému jako celku se však zatím nemluví.

Julie Hrstková