Platíme v Česku za služby bank příliš mnoho?

PLATÍME V ČESKU PŘÍLIŠ MNOHO za služby bank? Každý soudný člověk (pokud není zrovna zainteresovaný bankéř, popřípadě pracovník reklamní agentury hájící barvy té či oné banky) odpoví, že ano. Poplatky, byť se postupně mění jejich struktura, jsou u řady produktů vyšší než v jiných zemích Evropské unie. Příliš tomu nepomohla ani aktivita bývalého ministra Bohuslava Sobotky z roku 2005. Výsledkem sice bylo zrušení některých poplatků, jejich podíl na celkových příjmech bank se ale výrazně nezměnil.
Ani Evropská unie se však sporům kolem výše poplatků nevyhýbá, i zde se nejen klientům zdají některé platby za služby bank přinejmenším nadsazené. Poslední aktivitou v tomto směru je kritika bank ze strany Evropské komise za vysoké poplatky za kreditní karty, o pár měsíců dřív se zase řešila cena poplatků za přeshraniční platby - v rámci eurozóny. Navíc Unie nyní chystá jednotný platební prostor, takže lze očekávat, že spory kolem výše různých poplatků budou pokračovat i v dalších letech.
Otázkou ovšem je, jaký mají všechny tyto aktivity reálný výsledek. Podle toho, co vyplývá ze zprávy Evropské centrální banky o finanční stabilitě bankovního sektoru, tedy že poměr poplatků a provizí na celkových příjmech bank ve většině zemí EU včetně České republiky je srovnatelný a pohybuje se kolem jedné třetiny, lze usuzovat, že ve chvíli, kdy se jeden typ poplatku sníží, popřípadě zmizí, objeví se okamžitě další.

NÍZKÉ ÚROKY, VYSOKÉ ZISKY. Na rozdíl od poplatků, které se více méně drží v bilancích bank, pokud jde o poměr na celkových finančních příjmech, zhruba na stejné úrovni (v absolutních hodnotách ovšem rostou s tím, jak rostou příjmy i zisky bankovního sektoru), v posledních letech ve většině zemí Evropské unie rostou bankám rychleji příjmy z úroků, tj. podíl úrokových výnosů na celkových příjmech rok od roku stoupá.
Tento trend začal v druhé polovině roku 2003 a zatím se nezdá, že by mu byl konec. Růst zisků z úroků přitom nastal v době, kdy se jak v Evropské unii, tak i v České republice dostaly úrokové sazby centrálních bank na historicky minimální úroveň.
Nízká hladina úroků v ekonomice, spojená s mírným cenovým růstem a ekonomickou konjunkturou, ve většině zemí rozpoutala naprosto nevídaný zájem o úvěrové produkty, zatímco vklady a spoření spotřebitele vcelku logicky příliš nezajímaly.
Od druhé poloviny roku 2003 rostou v Evropě spotřebitelské půjčky minimálně o šest až osm procent ročně, zájem o hypoteční úvěry je zhruba dvojnásobný. Zatímco v roce 2003 rostly spotřebitelské úvěry v Unii dvouprocentním tempem, v roce 2006 už meziroční nárůst dosáhl 8,3 %. Hypotéky v tomto období rostly z osmiprocentního tempa v roce 2003 na zhruba dvanáctiprocentní tempo v roce 2006.
Obdobné tendence zaznamenala i Česká republika, kde půjčky soukromému sektoru (domácnosti, firmy) rostou v posledních letech minimálně o pětinu, polovinu růstu úvěrů si připisují domácnosti. Ty si jen loni v hypotékách rozpůjčovaly dalších 92 miliard korun, zhruba dvacet miliard šlo do spotřebitelských úvěrů. V roce 2002-2003 byly objemy obou typů půjček dohromady ani ne na úrovni jedné třetiny. S vyšším objemem půjček pak - samozřejmě - rostou i příjmy a zisky bank. A ovšem i rizika, o ta se však zatím nikdo nestará.

RŮST ZISKŮ O DESETINY? To, že trend zadlužování nekončí a banky odhadují další bohaté roky, potvrdil i aktuální průzkum Ekonoma mezi největšími tuzemskými finančními domy. I když řada bank odhady zisku ani plány do budoucna nesděluje, ze sedmi velkých českých bank poodhalily tajemství některých výsledků alespoň dvě. Česká spořitelna letos plánuje nárůst čistého zisku o více než 15 %, Komerční banka podle slov Martina Skoumala z tiskového oddělení pak očekává meziroční růst úrokových příjmů nejvýše na úrovni 10 % a růst příjmů z poplatků a provizí maximálně na úrovni inflace.
Záležet ovšem bude na makro- i mikroekonomickém vývoji, dopady bude mít i fiskální politika vlády. S napětím se očekává zavedení rovné daně: kdy nastane, jak bude celý systém nastaven a jaké bude mít dopady na příjmy a výdaje obyvatel.
Zatím je podle představitelů bank velmi předčasné odhadovat, nakolik se do vývoje v bankovnictví promítnou případné daňové úpravy. Jisté ale je, že změny fiskální i měnové politiky banky velmi bedlivě sledují: jestli totiž klesnou daně, lze očekávat další zájem o půjčky. Pokud ovšem ve stejnou dobu výrazněji nestoupne inflace a s ní i úrokové sazby.
V případě "ideálního" vývoje v daňové oblasti, jehož výsledkem by byl růst bohatství domácností, očekávají banky další expanzi zájmu o spotřebitelské a hypoteční úvěry. Na straně vkladů pak o sofistikovanější produkty, především o investice do podílových listů na úkor běžných účtů či termínovaných vkladů. Dále lze očekávat, že se na trhu rozšíří zájem o nákup kombinovaných produktů typu životního pojištění a zvýší se chuť na přímé investice do cenných papírů. A na všech těchto produktech budou banky vydělávat - na poplatcích, na úrocích, na provizích.

RIZIKA PRO BANKY. Spolu s úvěrovou expanzí, především ve vztahu k domácnostem, se však minimálně ze straty regulátorů objevuje stále více upozornění na možná rizika, která s sebou úvěrový boom přináší. Evropská centrální banka stejně jako Česká národní banka sice nevidí okamžité problémy na trhu (naopak, podíl rizikových úvěrů je historicky nejnižší), do budoucna však definovaly možné problémy.
Centrální banky v podstatě trápí, co se stane, až lidem dojdou peníze na splácení úvěrů. Jde o to, že se nyní mění nastavení měnových politik většiny centrálních bank - dlouhodobá úroková křivka v řadě zemí roste, obecně panuje očekávání, že porostou úrokové sazby. Evropská centrální banka ostatně úroky zvyšuje posledních dvanáct měsíců, a v březnu a červnu se předpokládá, že padne současná hranice referenční sazby 3,5 % a úroky se k létu vyšplhají na čtyři procenta. V Česku mají jít úroky rovněž vzhůru, i když ne tak rychle. Tím, že většina úvěrů domácnostem směřuje na pořízení bydlení, tj. jedná se o dlouhodobé úvěry s proměnlivou úrokovou sazbou (s fixací od jednoho roku maximálně na pět let dopředu), mohlo by jejich splácení dělat v budoucnu lidem problémy. A potom i bankám. Do toho se ostatně přidávají i obavy o trh nemovitostí, který je prý v řadě zemí přehřátý - pokud klesnou ceny nemovitostí, lidé už nebudou ochotni splácet vysoké půjčky.

DALŠÍ PROBLÉM může nastat ve chvíli, kdy dojde ke zpomalení ekonomického růstu. Úvěrový boom nastal v době (alespoň ve všech nových členských zemích Unie), kdy ekonomika rostla a roste rychlým tempem. S tím se zvyšuje i míra zaměstnanosti a roste tlak na růst mezd. Lidé mají více peněz, více se zadlužují. Zatím však neexistuje zkušenost, co by se stalo, kdyby ekonomika výrazně zpomalila a situace domácností by se zhoršila. Největším rizikem v této oblasti jsou krátkodobé spotřebitelské úvěry nízkopříjmovým skupinám obyvatelstva.
Podle zprávy ECB roste kreditní riziko s tím, jak banky pokračují v úvěrové expanzi. Banky navíc snižují rizikovou prémii na úvěrech (s tím, jak klesá počet rizikových úvěrů) a standardy pro poskytování půjček se rozmělňují. Náklady na případné ztráty z úvěrů jsou nyní historicky nejnižší, právě díky dobrým makro- i mikroekonomickým podmínkám a pokročilejší kontrole nákladů ze strany bankovního systému.
V některých zemích EU, kde není zavedené euro a jejichž centrální banky drží relativně vysoké úrokové sazby, může navíc nastat problém s úvěry v cizí měně. Zde hrozí riziko ze změny kurzu.
Likviditu do úvěrového systému navíc letos dodal nový koncept kapitálové přiměřenosti známý pod jménem Basel II. Ten mimo jiné umožňuje bankám, aby zvolily i jednodušší metody stanovení kapitálových požadavků, pokud se tak rozhodnou. Pro solventnější klienty jsou podmínky pro udělení úvěru jednodušší než doposud. A banky mají také pro tyto klienty připraveno daleko více peněz než dříve. Což ovšem může vyústit v problém, když se z dobrého klienta stane špatný.

Julie Hrstková

Banky a jejich příjmy (v % z celkových příjmů)