Pojišťovny dosud nechtěly o pojistných podvodech mluvit. Proč najednou obrátily?

Dospěli jsme k názoru, že bude lepší o podvodech mluvit než mlčet. Na nedávném mezinárodním setkání odborníků v oblasti odhalování pojistného podvodu, které se konalo v České republice, se všichni jednoznačně shodli na tom, že budou proti pojistným podvodům postupovat razantněji. Součástí tohoto postupu by měla být i větší informovanost veřejnosti. Ta bohužel vnímá pojistný podvod s velkou tolerancí a pochopením. Lidé si představují, že při trestném činu teče krev a jde o život. U pojistného podvodu nejsou na první pohled vidět ani žádné oběti. Ale ony existují. Jsou to poctiví klienti pojišťoven, kteří platí pojištění a nepodvádějí.

Chcete tím říci, že platíme i za podvodníky? Že kvůli nim se zvyšuje cena pojištění?

Neexistuje přímá úměrnost mezi objemem škod z pojistných podvodů a výší pojistného. Pojistné podvody jsou jedním z přepokládaných rizik, se kterým musejí pojišťovny počítat při kalkulaci pojistného. Jsou to složité počty, nad kterými se scházejí a radí pojistní matematici. Objem škod z podvodů roste. Podle světových odhadů je ve vybraných segmentech pojištění, zejména v případě automobilů, až 30 % pojistných událostí spojeno s pojistným podvodem. Poslední kvalifikované odhady hovoří o přibližně 10% podílu neodhalených pojistných podvodů na celkovém vyplaceném pojistném plnění v Evropě.

Zkoušeli jste zjistit, proč se lidé dopouštějí pojistného podvodu tak snadno?

Mezinárodní asociace pro boj s pojistným podvodem zjistila, že ve vyspělých evropských státech mají lidé k pojišťovnám velice negativní vztah. Domnívají se, že je okrádají a že si za jejich peníze budují paláce, ale když mají platit, tak se zdráhají. Proto tam považují pojistné podvody víceméně za legitimní.

U nás je to stejné? Nebo Češi snad pojišťovny milují?

V České republice není vztah veřejnosti k pojišťovnám až tak nepříznivý. Tím samozřejmě nechci říci, že se Češi nedopouštějí pojistných podvodů. Typickým příkladem jsou již zmíněná auta. Majitel bourá a oprava bude stát například 30 tisíc korun. Jenže pojišťovna mu není ochotna tolik vyplatit, protože auto je už hodně staré, takže si odečítá amortizaci. Proto majitel nahlásí i další škody, které nevznikly při nehodě, například nabouraný blatník, ulomené zrcátko, prasklý výfuk. Hned je toho za 60 tisíc korun. Pojišťovna po odečtení amortizace zaplatí 30 tisíc korun a majitel vozu je takzvaně na svém a považuje to za normální.
Je tu však ještě jiný problém. Češi stále přistupují k pojištění jako k alternativě sociální služby. Před rokem 1989 bylo mnoho pojistných produktů konstruováno tak, aby doplňovaly nebo suplovaly sociální dávky státu. Proto můžeme často slyšet, zejména od starších lidí, že si celý život platili pojištění, a když se jim teď stala škoda, mají nárok na kompenzaci. Jen těžko se jim vysvětluje, že jsou špatně pojištěni, proto za určitou škodu nemají nárok dostat náhradu, a není to vina pojišťovny.

Není to tím, že v Česku toho lidé o pojištění mnoho nevědí?

Samozřejmě že je. Mnozí si pletou pojišťovny s bankami, kam ukládají peníze a v případě nouze si je chtějí vyzvednout. Ale pojišťovny spravují rizika, ne peníze klientů.

Co udělaly pojišťovny pro to, aby veřejnost věděla o pojištění víc? Třeba se jim někdy hodí, že jsou klienti nevzdělaní a koupí i pojistky, které nepotřebují.

Pro nás by bylo výhodnější, kdybychom měli vzdělané klienty, kteří si umějí vybrat. Hlavně bychom uvítali, kdyby se nedívali jen na cenu, ale vybírali si produkty podle toho, co obsahují, aby pečlivě studovali nabídky a četli pojistné podmínky.
A co se týče pojistného podvodu, tak pojišťovny tu nejsou od toho, aby napravovaly svět. Lidé dělají to, za co jim nehrozí žádný postih. Proto chceme, aby se dostalo do jejich povědomí, že pojistný podvod je v České republice trestným činem a pachatel může být potrestán odnětím svobody.

Znamená to tedy, že kvalifikace pojistného podvodu jako samostatného trestného činu neměla sama o sobě žádný odstrašující účinek?

Samozřejmě měla. Pojistné podvody se šetří a padají za ně tresty. Nejsou to sice tisíce případů ročně jako u krádeží, ale i stovky odsouzených podvodníků stačí. Mělo by se o nich vědět, protože to je dobrá prevence.
Česká republika je na tom z legislativního hlediska relativně dobře. Například ve Spojených státech není pojistný podvod řešen federální legislativou, ale každý stát si ho upravuje po svém. Pak se samozřejmě podvodníci přesouvají tam, kde jim hrozí nejmenší nebezpečí. Ani všechny členské státy EU nemají jednotně upravenu kvalifikaci a postih pojistných podvodů. S tím, jak se stále více uvolňuje pohyb lidí, hrozí, že i v EU se podvodníci budou uchylovat tam, kde je postih nejmírnější. Uděláme maximum pro to, aby Česká republika v tomto směru nebyla pro ně zajímavou lokalitou.

V Česku je ale, jak známo, mnohem horší vymahatelnost práva. Jak je to u pojistných podvodů?

U těch běžných, například týkajících se aut, nejsou problémy. U složitějších podvodů, například u velkých škod způsobených požáry nebo pokud jde o odpovědnost, vyžaduje vyšetřování odbornou kvalifikaci. Pojistný podvod má specifickou právní úpravu, takže také záleží na tom, jak posoudí trestný čin orgány činné v trestním řízení. Může se stát, že klasifikují trestný čin jako podvod v obecném smyslu.

Jaký je rozdíl mezi "obecným" podvodem a pojistným podvodem?

Zásadní rozdíl spočívá v tom, že podmínkou dokonání "obecného" trestného činu podvodu podle § 250 trestního zákona je obohacení pachatele nebo jiné osoby. Naproti tomu u pojistného podvodu podle § 250a odst. 1 trestního zákona není třeba k dokonání trestného činu vznik škody, a to jak majetkové, tak případně nemajetkové povahy. Tady pouze postačí, že osoba při sjednávání pojistné smlouvy nebo uplatňování nároku z této smlouvy uvede nepravdivé údaje, například že ohlásí pojišťovně fiktivní pojistnou událost nebo požaduje úhradu škody, která přímo nesouvisí s touto událostí a podobně. Ale o těchto rozdílech veřejnost mnohdy neví nebo je ke své škodě nerozlišuje.

Najímají si pojišťovny na šetření podvodů detektivy?

Myslíte, jak to známe z amerických filmů? Takoví soukromí detektivové skutečně existují, i když je jejich práce možná mnohem prozaičtější, než to vidíme ve filmech. Vyprávěl mi například jeden detektiv z amerického Hustonu, jak nedávno šetřil pro pojišťovnu zdravotní stav jejího klienta, který inkasuje vysoké odškodnění za invaliditu. Vypátral ho ve Švýcarsku, jak se před krásnou novou vilou prohání na tenisovém kurtu se svou atraktivní přítelkyní. Nafilmoval, jak si za peníze pojišťovny užívá, a tím jeho práce skončila.
Pojišťovny působící v České republice využívají k šetření většinou vlastních detektivů. Jsou to často bývalí kriminalisté, kteří umějí dobře hledat důkazy, vědí, v čem lidé nejčastěji lžou, na co a jak se mají ptát. Výjimečně najímají externisty z detektivních agentur. Například na velké kauzy, které vyžadují větší počet lidí nebo když jde o šetření, pro něž jsou nutné speciální znalosti. Je to však nákladné, a proto každá pojišťovna zvažuje, na co se jí vyplatí najmout externisty a co může zvládnout vlastními silami.

Nejsou náklady pojišťoven na detektivy vyšší, než jaké škody jí způsobí podvodníci?

To se nedá jednoznačně říci. Pojistných podvodů stále přibývá, objevují se nové, ty staré se modifikují, takže detektivové mají pořád co dělat. Samozřejmě záleží na každé pojišťovně, jak si spočítá ztráty způsobené podvody a náklady na jejich šetření nebo třeba i na jejich prevenci. Například jedna z největších pojišťoven v Německu se tomu věnuje velmi pečlivě a řadu let. Má dokonce vlastní výzkumný ústav v Mnichově, kde pracují desítky odborníků, a vyplatí se jí to.

Stále hovoříme o podvodech klientů, ale k mnoha z nich by nedošlo, kdyby při tom nepomáhali zaměstnanci pojišťoven. Jak si s tím dovedou pojišťovny poradit?

U malých pojišťoven je to snazší. Tam je málo likvidátorů, znají se mezi sebou a většinou se rychle zjistí, pokud někdo páchá nějaké nepravosti. U velkých pojišťoven je to horší, tam je likvidátorů hodně, jsou anonymnější.
Některé pojišťovny to řeší tím způsobem, že likvidační službu rozdělují na dvě skupiny, takže o vyplacení pojistného plnění nerozhoduje pouze jedna osoba. Jedna skupina, dalo by se říci mobilní likvidátoři, zjišťuje škody na místě - fotografuje, zapisuje a dokumentuje. Druhá skupina vyřizuje škody administrativně na základě shromážděné dokumentace. Bývají zkušenější, takže mají, jak se říká čuch na to, kde by mohlo jít o pojistný podvod. Mohou pak rozhodnout o předání pojistné události k došetření detektivům.
Kromě toho mají pojišťovny interní mechanismy, jak provádět kontrolu a předcházet vnitřním podvodům. Někde je to oddělení interního auditu, jinde vnitřní kontroly, v malých pojišťovnách to může být třeba jen jeden člověk. Podstatné je, aby tito lidé nebyli nijak závislí na průběhu likvidací.

Stíhají pojišťovny podvodníky ve svých řadách nebo o nich raději mlčí, aby se nevystavovaly posměchu konkurence?

Interní podvody jsou mnohem nebezpečnější, závažnější a způsobují mnohem větší škody než ty jednorázové klientské. Může jít o dlouhodobé aktivity, napojení na organizované skupiny mimo pojišťovnu a někdy se týkají i více pojišťoven.
Když se objeví podezření, že v některé pojišťovně působí podvodník, který to rozjel takzvaně ve velkém stylu, pojišťovny bez ohledu na konkurenci intenzivně spolupracují, aby ho odhalily a mohl být potrestán. Spolupráce pojišťoven na odhalování pojistných podvodů bude stále intenzivnější, a to nejen v rámci jednoho státu, ale v rámci skupin států, celé Evropské unie i celosvětově. Intenzivně se o tom jedná na mezinárodních setkáních.

Na co se podvodníci podle vás vrhnou v nejbližší době?

V budoucnu očekáváme, že se mohou soustředit na škody na zdraví. Tam je těžké prokázat rozsah poškození, zvláště pokud by na podvodu spolupracovali lékaři. Zatím se u nás vyplácejí velmi nízké kompenzace za poškození zdraví, ale dá se očekávat, že se budou postupně zvyšovat na úroveň běžnou ve vyspělých evropských státech. Podobně to bude i u odpovědnostních škod.


Pavel Východský (1965), vystudoval Elektrotechnickou fakultu Západočeské univerzity v Plzni, 16 let pracuje v pojišťovnictví, zastupuje ČAP v mezinárodní organizaci IAIFH.

Světlana Rysková
Související