Odložená daň

V případě běžného účtování o odložené dani se setkáme převážně se situacemi, kdy meziroční pohyb v zůstatku odložené daně je zaúčtován proti výsledku hospodaření. Jako příklady lze uvést odloženou daň vyplývající: z daňové ztráty běžného roku, tvorby a čerpání daňově neuznatelných rezerv, rozdílu mezi daňovou a účetní zůstatkovou hodnotou dlouhodobého majetku. V některých případech je však odložená daň v běžném roce účtována proti účtům vlastního kapitálu. Jde např. o odloženou daň: z přecenění dlouhodobého finančního majetku metodou ekvivalence, účtování rozdílů vyplývajících z přecenění derivátů, jež představují zajištění peněžních toků.

Pokud účtujeme poprvé, většinou je dopad zaúčtován do výsledku hospodaření, zejména v následujících případech:

- Účtujeme poprvé, protože v předchozím období existovala pohledávka, o které se však z důvodu opatrnosti neúčtovalo.

- Jedná se o změnu účetního odhadu. Účtujeme proti výkazu zisku a ztráty (SKP 59).

- Účtujeme poprvé, protože se v předchozím období zapomnělo účtovat.

Jde-li o opravu chyby, v případě významné částky budeme účtovat:

- částku, která souvisí s předchozími účetními obdobími, účtujeme jako opravu chyby s použitím SKP 58, 68, vykázanou na řádku XII - mimořádné výnosy a na řádku R - mimořádné náklady, položky je třeba okomentovat v příloze k účetní závěrce,

- částku, která souvisí s běžným účetním obdobím, zaúčtujeme s použitím SKP 5.

V případě, že se nejedná o významnou částku, zaúčtujeme odloženou daň s použitím účtové skupiny 59.

Do účtů vlastního kapitálu má dopad pouze následující situace:

- účtujeme poprvé, v předchozím období nebyla povinnost účtovat o odložené dani,

- část odložené daně, která se vztahuje k předchozím účetním obdobím, účtujeme proti vlastnímu kapitálu,

- část odložené daně, která se vztahuje k běžnému účetnímu období, účtujeme na účtech účtové skupiny 59.

Hana Gregásová
Michal Štěpán
Deloitte