Zamítnutím školského zákoníku se systém financování školství dostal do legislativní díry. Chybí totiž finanční zajištění toho, že zřizovatelské pravomoce u základních škol byly převedeny ze státu na obce. Podobný problém je také u středních škol, kde se staly zřizovatelem kraje.

Nějaké peníze stále do škol tečou, ale systém je roztříštěný a nepřehledný. Zřizovatel hradí výdaje na budovy a materiál. Zaměstnavatelem učitelů je stát prostřednictvím okresních úřadů - ty ale od ledna příštího roku zaniknou. Poslanci proto ve stavu nouze připravují "malou" novelu zákona o státní správě a samosprávě ve školství.

Balíčkové financování je základem návrhu předloženého skupinou poslanců v čele s Waltrem Bartošem (ODS). Je postaven na pozoruhodné myšlence, že stát by posílil rozpočty obcí a krajů sadami účelových balíčků s penězi na platy učitelů a na vyučovací pomůcky. Pokud bude návrh schválen, krajské a obecní úřady se tak stanou i zaměstnavateli učitelů a ředitelů.

"Naším cílem je především dosažení stavu, kdy školy budou financovány hlavně prostřednictvím normativu," říká poslanec Bartoš. "Systém navíc bude snáze kontrolovatelný," tvrdí poslanec.

Potřetí do stejné řeky však chce vstoupit i ministr školství Eduard Zeman, který to prostě nevzdá. "Když ne jako ministr, tak jako poslanec," říká o svém záměru předložit po volbách školský zákoník znovu. Sleduje širší záměr. Česká školská soustava se prý musí přeměnit v moderní a dynamický vzdělávací systém, který mládež naučí především pracovat s informacemi.

"Metodika výuky i nadále připomíná socík, ve kterém žák nebyl veden k samostatnému uvažování a k práci s fakty, ale pouze k jejich biflování," horlí ministr. Není sám. Na nutnost změny stylu našeho vyučování upozorňuje už několik let také OECD. Vícestupňový systém tvorby vzdělávacích dokumentů, zakotvený ve školském zákoníku, měl potřebné změny nastartovat. "Především jsme ale chtěli rozvázat ruce kantorům, aby iniciativa v oblasti přípravy výuky mohla vycházet ze škol a ne z úřadu," tvrdí Zeman.

Státní vzdělávací program jako koncepční strategický dokument by určil cíle, ke kterým má vzdělávání směřovat. Tak zní základní teze Zemanova návrhu, který zatím neprošel. Podle Zemana by tak ministerstvo stanovovalo pouze obecný rámec pro vzdělávání a standardy. Součástí ministerstvem stanoveného rámce by pak bylo vedle metodiky výuky a organizace vzdělávání již jen určité obsahové jádro. Rámcový vzdělávací program, podle kterého jsou organizovány jednotlivé vzdělávací stupně, představuje jen minimální standard. "Obsahové jádro zajišťuje kompatibilitu vzdělávacích programů jednotlivých škol bez ohledu na zaměření nebo zřizovatele," popisuje Zeman. V návaznosti na specifika jednotlivých oborů jsou řešeny i podmínky financování.

Školní vzdělávací program by si vypracovala každá škola individuálně. "Vedle povinného jádra může s ohledem na místní poptávku zapracovat vlastní programové části," říká ministr. Státní maturita v navržené dvousložkové podobě by zajistila jak dodržení povinných standardů na všech školách, tak i jejich diferenciaci podle oborového zaměření. "Každý absolvent střední školy musí ovládat určité základní dovednosti z matematiky, mateřského a cizího jazyka, bez kterých se v praktickém životě nikdo neobejde. Zároveň jsme každé škole chtěli dát možnost, aby si podle svého zaměření do školní části maturity vložila zkoušku z oborů, na které žáka prioritně připravuje - např. fyziku, biologii, elektroniku atd.," vysvětluje ministr.

Institut školské právnické osoby by řešil postavení škol. Podobně, jako jsou podniky zapsány v obchodním rejstříku, by byl zřízen pro školy samostatný veřejně přístupný školský rejstřík. Každá škola - bez ohledu na svého zřizovatele - by získala po zapsání do rejstříku plnou právní subjektivitu. Zaměstnavatelem učitelů se podle tohoto návrhu školského zákoníku měla stát škola, kde učitelé pracují. Finanční prostředky na mzdy získá ze státního rozpočtu. Přímé výdaje na vzdělávání by školám platil stát prostřednictvím normativu na žáka. Z něj by byly hrazeny náklady na učebnice a pomůcky. Výdaje na provoz a reprodukci majetku školám by zůstaly na bedrech zřizovatelů, u veřejných škol tedy na rozpočtech krajů a obcí.

MARTIN KUNŠTEK

Walter Bartoš

(ODS),

poslanec školského výboru:

Financování školství by chtěl řešit pouze pomocí pro všechny školy stejného normativu. Fakt, že plné dotování soukromých škol ubírá peníze veřejným školám, mu nevadí.

Eduard Zeman

(ČSSD),

ministr školství:

Reformu vzdělávání poslanci zamítnutím školského zákoníku zastavili. Horší však je, že od července postavili financování škol do legislativní díry.

Související