Kam letos dobře uložit peníze?

Mnozí vstoupili do nového roku s předsevzetím, že neutratí všechno, co vydělají. Ať chtějí letos ušetřit pár tisíc nebo balík o sedmi cifrách, pořádně se přitom zapotí. Musejí totiž vyřešit problém, kam své úspory bezpečně uložit. Nepomůže jim ani ten nejlepší trezor, protože největší nebezpečí nehrozí od zlodějů, ale úplně odjinud.

Aby úspory neztratily do konce roku hodnotu, musejí vydělat alespoň tolik, aby to vyrovnalo celoroční inflaci. ČNB počítá do října 2007 s možným inflačním rozpětím mezi 2,8 až 4,2 procenty. Přední bankovní analytici dávají přesnější odhady, a ty většinou uvádějí tři procenta (blíže viz str. 60-61). Kam tedy s penězi, aby byl čistý výnos aspoň tři procenta? A jak to udělat, abychom nenaletěli reklamním trikům a nedali se nachytat na plané sliby?

PENÍZE NEMAJÍ ZAHÁLET V BANCE, a většina Čechů už to ví. Úroky z bankovních depozit zůstávají stále tak nízké, že na nich nikdo vydělat nemůže. Kdo chce ukládat pravidelně pár stovek měsíčně a hledá hlavně jistotu, měl by vsadit na tradiční spořicí produkty se státním příspěvkem - stavební spoření a penzijní připojištění.

Stavební spořitelny jsou banky, a proto jsou v nich úspory klientů ze zákona pojištěny. Připisují většinou roční úrok z úspor ve výši 2 %, nejvyšší má Wüstenrot 2,1 %. Ale výnos ze stavebního spoření je možné vytáhnout až na 6,72 %, a to díky šestiletému spoření, optimální výši měsíční úložky zhruba 1660 korun a státnímu příspěvku až 3000 korun ročně. Výnosy ze stavebního spoření nepodléhají dani z příjmu, a tak i v letošním roce určitě překonají inflaci.

Jedinou čárou přes rozpočet mohou být úsporná opatření vlády. Stát dotuje stavební spoření přibližně 15 miliardami ročně - poslední ministr pro místní rozvoj Petr Gandalovič se dal slyšet, že tak štědrá podpora je zbytečná. Napříště by prý měl stát dotovat jen účelově využité vklady, nebo vůbec nic. Pokud by byla stejného názoru i příští vláda, stavební spořitelny nasadí všechny páky k tomu, aby podobnou změnu zažehnaly. Ale i kdyby ke snížení státní podpory došlo, letos to ještě platit nebude.

DRUHOU SÁZKOU NA JISTOTU jsou penzijní fondy. Úspory v nich sice nejsou pojištěné, ale většina fondů je v rukou spolehlivých vlastníků, takže žádné akutní nebezpečí krachu nehrozí. Fondy připisují většinou výnosy jedno až dvě procenta nad inflací, a tak to bude asi i letos. Kdo spoří 500 korun měsíčně, při průměrném výnosu fondu 4 procenta může s využitím státní podpory čekat za deset let průměrný roční výnos kolem 8,6 %, při dvacetiletém spoření klesne průměrný výnos na 6,24 % za rok. Je však třeba počítat s tím, že na konci penzijního připojištění se výnosy musejí ještě zdanit.

POJIŠTĚNÍ NENÍ SPOŘENÍ a reklamy tohoto druhu jsou zavádějící, psal Ekonom již mnohokrát. Teď to přiznaly kupodivu i samy pojišťovny. Běda těm, kteří uzavřeli drahé životní pojistky, a stále věří, že na nich zbohatnou.

Předepsané pojistné na životní pojištění loni stagnovalo. Ani letos se nedá očekávat žádný boom. A tak se životní pojištění zařadí opět tam, kam patří. Nikoli mezi produkty vhodné ke spoření nebo investování, ale k zajištění pro případ závažných životních situací, jako je smrt, nemoc nebo úraz s trvalými následky. Možná, že se z toho Češi poučí a příště zpozorní, když jim někdo bude vnucovat něco, čemu úplně nerozumějí.

Totéž může platit i pro některé produkty kolektivního investování. Hitem loňského roku byly zajištěné fondy. Nabízely je banky, pojišťovny, stavební spořitelny a prodejci všeho druhu. A Češi kupovali jako o závod, protože jim učarovalo slovíčko "zajištěný". Nic nedbali hlasů odborníků, že tyto fondy nepředstavují žádnou jistotu, že garance vrácení 100 % vložených peněz po čtyřech nebo pěti letech může ohromit jen nezkušeného prosťáčka. Marné bylo upozorňování, že z investičního hlediska jsou zajištěné fondy stejně riskantní jako otevřené podílové fondy, které mají podobné složení. Z těch je však možné kdykoli vystoupit, což z těch zajištěných bez penále prakticky možné není. Na výsledky zajištěných fondů si budeme muset počkat 4 až 5 let, a pak se uvidí.

NA OBZORU je i další příležitost zaručených zisků pro drobné investory - nemovitostní fondy. Investoři budou moci nakoupit podílové listy nemovitostního fondu a manažer tohoto fondu pak za shromážděné peníze nakoupí konkrétní nemovitosti. Z nich bude inkasovat nájemné nebo je po čase prodá a o zisk se rozdělí s drobnými investory.

Nemovitostní fondy jsou dlouhodobou investicí a dávat do nich úspory na rok či dva nemá cenu. Nemohou je tak rychle zhodnotit. Kromě toho bude výstup z těchto fondů zatížen vysokými poplatky a dokud na ně fond podílníkům nevydělá, může to pro ně znamenat ztrátu. Tyto fondy však nejsou žádný podvod. Jde o investiční instrument, který funguje ve většině vyspělých zemí, a v ČR už existují pro institucionální investory. Jejich zisky nejsou nijak závratné, a proto bývají používány jako dlouhodobá investice, stabilizující širší portfolio. Důležité však je, aby byly správně vnímány.

Ostatně do nemovitostí mohou Češi investovat přímo a jejich apetit v tomto směru roste.

BYTY, RODINNÉ DOMY A POZEMKY jdou v posledních letech na odbyt. Přidávají se k nim i rekreační nemovitosti zejména v horských střediscích a lázeňských městech, ale i v zahraničních letoviscích. Kdo má nějaké delší peníze, nebo si může půjčit, kupuje pro sebe, na pronájem nebo na spekulaci. Ceny nemovitostí rostly v loňském roce v průměru o 6 %, ale ani 20% skoky v určitých lokalitách nebyly vzácností.

Investiční apetit přiživují banky a developeři. Snaží se přesvědčit národ, že je poslední příležitost nakupovat. Straší zdražováním hypoték a zvýšením DPH na bytovou výstavbu. Úroky z hypoték už skutečně rostou a v průměru už přesáhly 4,3 procenta, ale zatím je drží na uzdě konkurence desítky bank.

Hrozbu vyššího DPH se pokusí vláda zažehnat do roku 2010 tím, že většinu výstavby zahrne pod pojem sociálního bydlení, u kterého je možné ponechat sníženou 5% sazbu DPH. Paradoxně tedy není letos důvod k velkému růstu cen rezidenčních nemovitostí. Nabídka bytů a rodinných domů v některých lokalitách (hlavně v Praze a jejím okolí) roste a je tak velká, že ceny méně prodejných projektů mohou stagnovat nebo i klesnout.

Z dlouhodobého hlediska jsou nemovitosti dobrou investicí. Ty kvalitní a v dobrých lokalitách se jistě budou v průměru zhodnocovat víc, než o kolik poroste inflace. Výnosy z tržního nájemného sice pomalu klesají, ale zatím také ještě stačí pokrýt inflaci.

ZAJÍMAVÉ REGIONÁLNÍ PŘÍLEŽITOSTI. Známý podnikatel Pavel Tykač zainventoval projekt vykoupení několika desítek půd v historickém centru Prahy. S pomocí jeho peněz se tam budou dělat luxusní půdní nástavby či přesněji vestavby. I ceny budou luxusní, prý 100 tisíc korun za metr čtvereční. Investor však nepochybuje, že se kupci jen pohrnou. Kdo nechce půdní byt v Praze a nemá 100 milionů, může to zkusit ve Špindlerově Mlýně. Město ohlásilo, že už nebude vydávat žádná další povolení k nové výstavbě rekreačních bytů. Pokud to dodrží, vyletí vzhůru ceny posledních ještě nedokončených bytů, ale i těch už existujících. Kdo koupil nebo ještě stihne koupit byt ve Špindlerově Mlýně, udělá terno.

Realitní kancelář AAA BYTY.cz vydala před koncem loňského roku prognózu. Podle ní letos porostou nejvíce ceny bytů na Plzeňsku - o 15 %. Nejlépe prý bude investovat v lokalitách Sylván, Červený Hrádek, Černice, Letkov. Zpomalení růstové křivky očekává ředitel AAA BYTY Petr Illetško na Brněnsku, a to na 3 %. Rodinné domy půjdou nahoru na Olomoucku a pozemky v Královéhradeckém a ve Zlínském kraji.

ROSTE ZÁJEM INVESTOVAT DO UMĚNÍ - důkazem jsou sbírky pojišťoven, bank, velkých domácích i zahraničních firem. Do umění investují i významné osobnosti, a tak spojení známých jmen s nákupy uměleckých předmětů dělá s cenami své. Umění už přicházejí na chuť i ti, kteří nevydělávají miliony a nepatří k celebritám. Indikátorem jejich zájmu jsou veřejné aukce. Ty loňské v Česku zlomily hned třikrát rekord. Nejdříve byl vydražen obraz ruského malíře Ivana Šiškina Před zrcadlem za 7,5 milionu korun a vzápětí ho pokořil Cirkus Simonette od Jindřicha Štyrského za 8,6 milionu korun. A zakrátko nato byla vydražena Koupel nohou od Josefa Čapka za 9,3 milionu korun.

"Zahraniční analytici připisují tyto světové aukční rekordy rostoucímu počtu zájemců, kdy stále více lidí získává ztracenou důvěru, která byla značně otřesena po roce 1990. Tehdy na aukčních trzích splaskla spekulativní bublina a ceny se propadly do historického minima," vysvětluje Mária Gálová, ředitelka společnosti Dorotheum.

Dalším důvodem je podle ní zvýšená poptávka způsobená přebytkem volných finančních prostředků především v Číně, Indii, Rusku, Brazílii. V nemalé míře se na boomu podepisuje i rozšiřující se nabídka uměleckých předmětů. Nabízejí ti, kteří čekali na vhodné načasování prodeje, aby se jejich investice z devadesátých let zhodnotily. Jenom v první polovině loňského roku přesáhly cenové hladiny rok 1990 o 44 %. Jak říká Gálová, Česko jde s tímto trendem. Obrat na aukcích uměleckých předmětů vrostl loni meziročně o 45 %.

"Domnívám se, že všechny popsané faktory budou i nadále příznivě ovlivňovat vývoj na trzích s uměleckými předměty. Dá se očekávat, že do "celosvětové hry" výrazně zasáhne Čína. Ta se za posledních 5 let probojovala z 12. na 3. pozici v dosažených obratech a odhad je, že v dlouhodobém horizontu pohltí až 40 % světového trhu. Tato potenciální síla by pravděpodobně mohla způsobit další růst cen uměleckých předmětů. V prognózách jsem tedy optimistická," řekla Ekonomu Gálová.

Světlana Rysková