Kdo jsou ti flexibilní?

Jsou vysokoškoláci v pozici zaměstnanců pružnější, dynamičtější a flexibilnější než lidé s nižším vzděláním? Ztotožňují se více než ostatní s požadavky, které jsou tak charakteristické pro současný trh práce? To je dobré vědět, protože požadavek flexibility zaměstnanců stojí na předním místě v diskusích o konkurenceschopnosti firem a celých národních ekonomik.

VYJDĚME OD OCHOTY změnit v průběhu profesní dráhy svého zaměstnavatele. Jak tvrdí americký sociolog Richard Sennett, v budoucí vyspělé ekonomice se musí mladý člověk připravit na to, že během života změní svého zaměstnavatele alespoň desetkrát a svoji profesi přinejmenším třikrát. Jsou naši vysokoškoláci na něco podobného připraveni? Ptali jsme se našich respondentů nejprve na to, zda zcela obecně uznávají, že lidé by měli během svého života vystřídat více zaměstnavatelů a více odlišných profesí. Souhlas s těmito výroky byl poměrně nízký (viz graf č. 1).



Výrazný souhlas s nutností vystřídat více zaměstnavatelů ("určitě ano") byl nejnižší právě u vysokoškoláků. Teprve vyhýbavější přitakání ("spíše ano") výrazně převládalo ve všech kategoriích vzdělání. S tezí o nutnosti vystřídat více zaměstnavatelů celkově vyjádřilo souhlas různé intenzity 64 % vysokoškoláků, 60 % středoškoláků a 65 % respondentů bez maturity. Z toho nelze usuzovat, že nejvyšší vzdělání se pojí s nejvyšší ochotou chovat se pružně na trhu práce.

S názorem na nutnost vystřídat během života dokonce více odlišných profesí jsou u nás nejen vysokoškoláci, ale všichni lidé bez ohledu na výši vzdělání ještě o něco konzervativnější. Bezvýhradný souhlas ("určitě ano") vyjádřilo 11 % vysokoškoláků, váhavý souhlas ("spíše ano") byl opět výrazně vyšší, nicméně vysokoškoláci ho vyjádřili méně než jiné kategorie (viz graf č. 2).



A JEŠTĚ MNOHEM NIŽŠÍ je ochota změnit vlastní zaměstnání a profesi. Vysokoškoláci byli opět ze všech nejzdrženlivější. V nižší míře než ostatní kategorie souhlasili s výrokem "nečinilo by mi to potíže". Zdaleka nejčastější reakcí vysokoškoláků na dotaz o ochotě změnit zaměstnavatele bylo - "velmi nerad/a" (49 %), což je výrazně více než u obou zbylých kategorií (viz graf č. 3).



Zarážející je, že vysokoškoláci jsou nejméně ochotni změnit zaměstnavatele i v případě, že to pro ně bude výhodné. Pokud jde o změnu profese, ta by nečinila potíže pouze 6 % vysokoškoláků (oproti 8 % lidí s maturitou a 8 % bez středního vzdělání).

U vysokoškoláků je ze všech kategorií zdaleka nejrozšířenější postoj, že by svoji profesi měnili jen velmi neradi (63 %), a dokonce i ochota změnit profesi, pokud to bude výhodné, je u nich opět nejnižší ze všech - 28 % (viz graf č. 4).



Podobně jako v případě ochoty podnikat se nám tak opět potvrzuje obrázek českého vysokoškoláka jako člověka, kterému se příliš nechce přejímat větší riziko, a to dokonce ani v těch případech, když by to bylo spojeno s příslibem vyšší odměny. V tomto ohledu tvoří výraznou výjimku pouze mladší vysokoškoláci (muži), kteří jsou ochotni (na rozdíl od svých starších kolegů a od svých kolegyň) přijmout větší riziko při představě vyššího zisku.

VCELKU VŠAK ČESKÝ VYSOKOŠKOLÁK stále žije v situaci, kdy se mu zdá rozumnější řídit se strategií "rentiéra" (jistota nižšího rizika ve spojení s nižším ziskem) než přejít ke strategii "podnikatele" (vidina vyššího zisku při vyšším riziku). Opět se můžeme pouze dohadovat, nakolik k tomuto rozpoložení přispívá charakter výuky na našich vysokých školách a nakolik se jedná o vcelku racionální strategii v situaci, kdy díky svému relativně nízkému počtu nejsou vysokoškoláci u nás vystaveni na trhu práce většímu tlaku konkurence.

Můžeme však nabídnout ještě další vysvětlení, proč má český vysokoškolák takový odstup vůči požadavku flexibility, který snad příliš přehnaně zdůrazňuje Richard Sennett. Problém může být v odlišném chápání statusu vzdělanosti v Evropě a ve Spojených státech.

Jak upozorňuje francouzský sociolog Pierre d#234#Iribarne, evropské pojetí vzdělání činí obtížným vnucovat s diplomy také flexibilní pracovní místa, která nejsou v souladu s pozicí, jakou vzdělaný člověk tradičně zaujímal ve společnosti. Postavení vysokoškolsky vzdělaných odborníků bylo dosud dáno více jejich profesním věděním než jejich momentální použitelností z hlediska zájmů podniku. Výzvami k bezpodmínečné flexibilitě jsou tito lidé své výjimečnosti zbavováni. Není vyloučeno, že tuto proměnu mnozí vnímají jako ztrátu i ve srovnání s možností vyššího zisku, který by jim zvýšená ohebnost a pružnost na trhu práce snad mohla přinést.

Jan Keller
Ostravská univerzita

Lubor Tvrdý
Vysoká škola báňská-Technická univerzita Ostrava

Sociologický výzkum projektu Změny na trhu práce a perspektivy vzdělanosti proběhl na jaře s podporou Grantové agentury ČR a byl realizován Ekonomickou fakultou Vysoké školy báňské Technické-univerzity Ostrava a agenturou SC & C. Výzkumníci oslovili 2700 osob ve věku 25 až 60 let. (Další informace na http://knowledge.vsb.cz.)