Hledání zaměstnání: Užší a širší kroužek

Jakých sítí různé kategorie lidí využívají? Můžeme je rozdělit například podle intenzity a intimity kontaktů. Na jedné straně pak stojí úzká rodina a blízcí přátelé, na straně druhé vzdálenější příbuzní a obyčejní známí. Výzkum z projektu Změny na trhu práce a perspektivy vzdělanosti, kterému je věnován tento seriál, ukázal, že při hledání práce využívají u nás lidé s nižším vzděláním a středoškoláci výrazně častěji svých neformálních styků než vysokoškoláci (viz graf č. 1).

VŠECHNY STUDIE, které se touto problematikou zabývají, narážejí na problém kategorizace: koho tedy například zařadit mezi užší a koho mezi vzdálenější přátele. My jsme zahrnuli spolužáky ze školy do kategorie "známí", zatímco kolegy z práce jsme zahrnuli do kategorie "přátelé".

Vycházeli jsme přitom z pravděpodobné četnosti kontaktů, které u většiny spolužáků po opuštění školy ztrácejí na frekvenci, zatímco u kolegů z práce tomu bývá naopak. A pokud se někdo se spolužákem stýká i dlouho po ukončení školy, uvádí ho pravděpodobně rovnou mezi svými přáteli.

Tímto způsobem jsme získali údaje zachycené v grafu č. 2. V případě středoškoláků byla při hledání práce statisticky významná pouze pomoc rodiny. Zato u lidí s nejnižším vzděláním to bylo pozoruhodně stejné jako u vysokoškoláků, tam byla statisticky významná jen pomoc ze strany známých. Tady však musíme poznamenat, že u vysokoškoláků šlo především o bývalé spolužáky.

Slouží tyto sítě různě postaveným lidem jako cesta k lepším pracovním příležitostem, anebo je využívají spíše proto, že jim v nouzi nic jiného nezbývá? To lze odhadnout, jestliže víme, jak dobře placenou práci kdo pomocí svých kontaktů sežene.

AMERICKÝ SOCIOLOG MARK GRANOVETTER soudí, že lidé s vyšším vzděláním mají díky svým sítím větší možnost výběru zaměstnání, než jak to umožňují sítě lidem s nižším vzděláním. Domníváme se, že lze sítě rozdělit například na sítě záchrany a sítě protekce.

Jak ukazuje graf č. 3, neplatí u nás, že by (především rodinné) sítě kontaktů zajišťovaly lidem s nižším vzděláním alespoň nějakou práci, zatímco vysokoškoláci by svých konexí využívali k získání práce zvláště lukrativní.

Pouze v případě vysokoškoláků se projevuje náznak "dělby práce" mezi sítěmi protekce a sítěmi záchrany. Pokud si vysokoškolák sežene práci přes své přátele (a v tomto případě to zpravidla nebývají bývalí spolužáci), pak je obvykle nadprůměrně placená. Kontaktů úzké rodiny využívají vysokoškoláci spíše k tomu, aby si sehnali jakoukoliv, třeba i hůře placenou práci. Stejné trendy je vidět i u lidí bez maturity. Naopak lidé s maturitou získávají místa s vyššími platy přes své známé.

Totéž, co bylo řečeno o různých druzích sítí, můžeme konstatovat také při srovnávání rentability neformálních a formálních způsobů hledání práce. Ti, kdo si práci najdou díky inzerátům, úřadům práce či personálním agenturám, nejsou na tom z hlediska platu statisticky ani lépe, ani hůře než ti, kdo využívají svých kontaktů a známostí.

PRACOVNÍ PŘÍLEŽITOSTI, které člověk získá formální cestou, pomáhají k nadprůměrně placeným místům, ale ve stejné míře také zachraňují před úplným pádem jako neformální sítě příbuzných a známých. Na výši příjmu se tedy v průměru nijak nepromítne, jakou cestou dotyčný svoji práci sehnal. Ani v tomto bodě se tak nepotvrzuje zjištění Marka Granovettera, který v amerických podmínkách zjistil, že v průměru vedou sítě k lépe placeným příležitostem než cesty formální.

JAN KELLER
Ostravská univerzita
LUBOR TVRDÝ
Vysoká škola báňská-Technická univerzita Ostrava



Sociologický výzkum projektu Změny na trhu práce a perspektivy vzdělanosti proběhl na jaře s podporou Grantové agentury ČR a byl realizován Ekonomickou fakultou Vysoké školy báňské - Technické univerzity Ostrava a agenturou SC & C. Výzkumníci oslovili 2700 osob ve věku 25 až 60 let. (Další informace na http://knowledge.vsb.cz.)