Inovační podnikání vyžaduje změny

Moderní firma, která chce úspěšně soutěžit v globální ekonomice, musí management inovačních aktivit provázat s účelným managementem změny svého vnitřního prostředí. Jen tak může dokázat efektivně uplatnit své klíčové způsobilosti ve více oborech podnikání a zaměřit své inovační podnikání na cílové trhy, soustřeďující (globální!) zákazníky, vyznávající stejné hodnoty a projevující stejné postoje.

Pro dosažení inovačních úspěchů jsou pro firmu spíše než kapitálová síla důležitější schopní pracovníci. Tvorba inovací je totiž výsledkem stavu mysli. Týká se proto ve firmě všech a všeho, probíhá všude a také nepřetržitě. A schopní pracovníci nesmí být ve své kreativitě omezováni rozhodovacími pravidly hierarchické organizace. Nebezpečí hierarchie spočívá v tom, že je formou organizace, jejíž pracovníci jsou obráceni čelem ke generálnímu řediteli a tudíž zády k zákazníkům.

TŘI ZÁSADY ÚSPĚŠNÉ INOVACE

Podnikatelské chování firmy, jehož projevy jsou determinovány organizačním uspořádáním jejího vnitřního prostředí, je rozhodujícím faktorem komerční úspěšnosti nabízených inovací. Tyto inovace musí naplnit (spíše - o něco překonat) očekávání zákazníka ve vztahu k funkčním vlastnostem, jednoduchosti užití, snadné opravitelnosti, bezpečnosti aplikace a bezkonfliktní likvidaci nabízených nových produktů či služeb. První zásadu úspěšnosti inovace je tedy možné formulovat takto:

1. Inovace musí zákazníkovi nabídnout ve srovnání s nabídkou konkurentů jinou - od jejich nabídky odlišnou - kvalitu!

Nabízené inovace přitom musí být pro cílového zákazníka snadno dostupné a také být k dispozici v okamžiku, kdy jejich prostřednictvím potřebuje vykonat "práci" nebo vyřešit "problém". Druhou zásadu úspěšnosti inovace je proto možné formulovat takto:

2. Inovace se musí snadno dostat k zákazníkovi novými distribučními cestami!

Inovace však přitom musí být nabízena za cenu, kterou je zákazník ochoten zaplatit za vykonání "práce" či za vyřešení svého "problému". Třetí zásadu úspěšnosti inovace je z tohoto důvodu nutno formulovat takto:

3. Inovace musí nabídnout zákazníkovi hodnotu, která ho přesvědčí o výhodnosti jejího pořízení!

Realitou současného inovačního podnikání je skutečnost, že více než 50 % realizovaných inovačních záměrů nebývá komerčně úspěšných. Důvody této skutečnosti lze stručně shrnout takto:

Mnoho inovačních záměrů je neúspěšných nikoliv proto, že by firma nedokázala zvládnout jejich technologii či proto, že trh na ně není připraven. Příčinou neúspěchu je většinou to, že vstup inovace na cílový trh zabezpečují manažeři nebo organizační jednotky, jejichž způsobilosti nejsou pro tento účel na odpovídající úrovni. Snaha o úspěšný vstup inovace na trh není ve většině neúspěšných případů doprovázena potřebnou změnou podnikatelského chování firmy. Vedoucí představitelé firem, které se svými inovacemi neuspěly, totiž většinou nepochopili to, že snaha realizovat všechny inovační záměry stejnými procesy, při shodných prioritách kritérií volby podnikatelských rozhodnutí a prostřednictvím shodných politik, je cestou do záhuby.

PODMÍNKA ÚSPĚCHU INOVACE

Podmínkou úspěchu inovace na cílovém trhu je (v souladu s představou zachycenou na obr. 1) uplatnění postupů managementu změny ve vnitřním prostředí firmy.

Po představení nové kvality dojde k uspokojení očekávání (naplnění potřeb) zákazníka a konkurenční výhoda z vyšší kvality ztrácí svou účinnost. Mění se charakter konkurenční soutěže. Konkurenti jsou dříve či později též schopni naplnit očekávání zákazníka a ten se pak při nákupu inovace rozhoduje podle jiných kritérií; místo kvality je pro něj rozhodující snadná dostupnost inovace a její cenová výhodnost.

Manažeři se při rozhodování o komercializaci inovačních řešení musí přesvědčit o tom, zda firma pro zajištění úspěšného vstupu inovace na cílový trh disponuje potřebnými zdroji a také adekvátními podnikatelskými způsobilostmi. Úspěch inovace většinou nelze zajistit rutinními podnikatelskými procesy. Proto je úkolem představitelů organizace iniciovat - prostřednictvím působení koordinačního týmu, jehož role je zřejmá z obr. 2 - vznik nových (unikátních) přístupů, které k úspěchu povedou. Jejich následná kodifikace do nových procesů inovačního podnikání a postupů rozhodování o jeho dalším rozvoji musí vycházet ze souboru hodnot odlišných od těch, které determinovaly pojetí původních (rutinních) procesů.

Stávající podnikatelské způsobilosti organizace jsou však často příčinou vzniku překážek pro úspěšnou realizaci jejích inovačních záměrů.

Zajištění úspěchu inovačního záměru je - na rozdíl od průběžného vylepšování kvality - podmíněno provedením podstatných změn: je nutné najít nové zdroje, vytvořit nové procesy a stanovit nové hodnoty a priority v podnikatelském rozhodování.

prof. Ing. Zbyněk Pitra, DrSc.

Dokončení v příštím čísle MŘ článkem "Čím zajistit úspěch inovací (koncept ZPH)".

^*) Rozdíl mezi tvorbu inovací a inovačním podnikáním viz MŘ č. 10/2006, s. 26.