Akcie fotbalových klubů: Stojí Sparta korunu?

Vsadíte si v Lize mistrů na Juventus Turín, Arsenal, jeho místního rivala Chelsea, FC Barcelonu nebo Real Madrid? Na první dva fotbalové giganty můžete sázet hned dvakrát - na jejich zápasy nebo růst akcií na burze. U Chelsea to možné není. Vlastní ji totiž pouze Rus Roman Abramovič a její akcie proto na veřejném trhu nenajdete. Stejně je tomu i u zmiňovaných španělských velkoklubů. Nic přitom nenasvědčuje tomu, že někdo z této trojice rozšíří asi 40 fotbalových titulů, s nimiž se obchoduje na veřejných trzích.

Komercializace fotbalu, kte-rou přinesl zájem velkých magnátů, televize a reklamních agentur, odsouvá sportovní hledisko stále více stranou. I proto zřejmě od poloviny 90. let vstoupila řada fotbalových klubů na burzy. Některé, včetně nejbohatšího Manchester United, je časem opustily. Obchody s fotbalovými akciemi nicméně pomohly zprůhlednit hospodaření a zlepšit chování těchto klubů. I z tohoto pohledu není zřejmě náhoda, že se na pražské burze s akciemi žádného českého fotbalového klubu neobchoduje a analytici příliš nevěří ani případné primární emisi akcií pražské Sparty.
Z veřejně obchodovaných zhruba 40 "fotbalových akcií" připadá 22 na Velkou Británii, uvedl analytik Marek Hatlapatka z firmy Cyrrus. Agentura Bloomberg vytvořila dva fotbalové indexy - koncem roku 2002 Eurokick a v dubnu 2002 Dow Jones Stoxx Football (DJ SF). V DJ SF chybějí akcie Arsenalu. Jinak je ale složení obou indexů téměř stejné.
Oba indikátory kvůli poklesu akciových trhů do března 2003 ztrácely, od té doby ale posilují. Letos na jaře zaznamenal DJ SF vinou všeobecného poklesu trhů a korupčnímu skandálu v Itálii prudký propad. Od ledna ovšem celkově posílil.

Index DJ SF tvoří 27 titulů, z toho 9 britských. Z populárnějších ostrovních klubů je v něm jen Tottenham Hotspurs. Šest titulů je dánských, čtyři turecké. Z těch známých obsahuje Juventus, AS a Lazio Řím, Sporting Lisabon a FC Porto, Borusii Dortmund, Ajax Amsterdam a Celtic Glasgow.
Největší váhu v indexu mají s více než desetiprocentním podílem Juventus, Borussia Dortmund a vlastník FC Kodaň dánský Parken Sport. Na burzách se přitom s výjimkou britského Sheffield United většinou obchoduje jen s malým objemem akcií těchto klubů. Mnozí velikáni - vedle citovaných Chelsea, FC Barcelona a Realu Madrid také AC Milán a Bayern Mnichov - zde navíc chybějí. Přesto dává index určitou představu o dění ve fotbale. Nejen o fotbalových výsledcích, ale i hospodaření jednotlivých klubů.

Nejbohatší jsou ty britské. "Příjmy zdejších klubů jsou o pětinu vyšší než v Itálii, Španělsku či Německu," říká Hatlapatka. Roční rozpočet Manchesteru United odhaduje na 120-130 mil. liber, což je v přepočtu přes pět miliard korun. Jen o málo chudší jsou Chelsea, Real či FC Barcelona.
Průměrný rozpočet anglického (nikoliv britského) klubu odhadl Hatlapatka na 35 mil. liber ročně. To je asi 1,5 mld. Kč, zhruba stokrát víc než roční rozpočet Slavie a padesátinásobek v případě Sparty. Rozpočet chudších evropských klubů, například průměrného francouzského může činit 20-30 mil. eur.

Až 30-40 % příjmů tvoří prodej vstupenek. Ve Španělsku je to daleko více. V Barceloně tvoří téměř 100 % vstupenek permanentky. Za prodej televizních práv získají kluby 20-30 % příjmů (ve Francii možná až 50 %), z reklamy a propagace 15-30 %. Ve Velké Británii někdy až 35 %. "Zbytek financují sponzoři, obce a vlády," dodává Hatlapatka.
Některé kluby, hlavně v Německu, Francii a Itálii, jsou silně propojeny s místními firmami. Nejznámějším je zřejmě spojení Fiatu s Juventusem Turín.
Zatímco bohaté kluby, například Chelsea, kupují hotové hráče, chudší, k nimž patří Ajax, živí hledání a výchova mladých talentů a jejich drahý prodej pokud možno v dorosteneckém věku. Za ně pak nakoupí více levnějších hráčů. V ČR kupuje hotové hráče hlavně Sparta. Kluby to vědí. Podobné nákupy se jí tak někdy mohou prodražit, upozorňuje Hatlapatka. Dobře prodat odchovance se v posledních letech daří Baníku Ostrava. Spartě se některé transakce tolik nepovedly. Jiné, například prodej Tomáše Rosického do Borussie Dortmund za 450 mil. Kč, ji ale zabezpečily na řadu měsíců.

Zatímco ve Velké Británii cho-dí na ligu i 50 tisíc diváků a lístek stojí desítky liber, v ČR vidí ligový zápas v průměru asi 5000 diváků. Menší klubům tak může při ceně 50 Kč na zápas vydělat vstupné tak na desetinu ročního rozpočtu, u Sparty a Slavie ho pak uhradí jen ze 2-3 %.

Menší kluby získají obvykle ze vstupného a členských příspěvků o 5-10 % příjmů, dotace od ČSTV dosahují 10-20 %. Výnos z prodeje propagačních předmětů odhaduje Hatlapatka na 1-5 % příjmů. Role sponzorů či majitelů klubů, popřípadě měst, v nichž působí, je tak daleko větší než v západní Evropě. I u velkých klubů.

Roční rozpočet Sparty se dříve pohyboval kolem 300 mil. Kč. Protože se neprobojovala do Ligy mistrů, letos se snížil na 250 mil. Kč. Rozpočet Slavie odhaduje Hatlapatka na zhruba 150 mil. Kč, u Mladé Boleslavi a Liberce se blíží 100 mil. Kč, u dalších prvoligových klubů pak kolem 50 milionů.

Lze získat peníze primární emisí akcií na pražské burze, o níž se hovoří v případě Sparty? Podle analytiků je to sporné a nejde jen o ochotu majoritního vlastníka Sparty J & T prodat na burze část jejích akcií.

"Hospodaření a mnohdy i vlastnická struktura klubů není v ČR nejprůhlednější. Ve vedení některých klubů byly, nebo možná dosud jsou osoby, které se pohybují i na hraně šedé ekonomiky. Otázkou je i reputace českého klubového fotbalu prolezlého korupcí. Pokud ovšem hovoříme o primární emisi akcií, představuje pro domácí kluby hlavní problém nízká ekonomická výkonnost," říká analytik Jan Jedlička z České spořitelny.

Příkladem může být Sparta. O její koupi projevila kromě současného majitele, jímž je skupina J & T, zájem také PPF. Její analytici ovšem podle neoficiálních zpráv nabídli za tento klub - kvůli nedostatečné výkonnosti a velkým dluhům - pouze symbolickou korunu.

Ve srovnání s jinými akciovými tituly, např. ČEZ, Unipetrolem nebo CME by navíc zřejmě patřila Sparta na burze mezi trpaslíky. Při malé tržní kapitalizaci by tedy byly její akcie velmi málo likvidní.

Ani šance nejbohatšího domácího klubu, že získá tolik potřebné peníze na burze, nejsou tedy příliš vysoké. Nezbývá než doufat, že se bude českým fotbalovým klubům - včetně Sparty - dařit a že přijde další silná generace talentů, která jim pomůže vyřešit tíživé finanční problémy a přiláká na stadiony dostatek diváků. A že třeba nebude nutné hned všechny prodávat do zahraničí.

FRANTIŠEK MAŠEK