Sbohem, euro?

Přijetí eura v roce 2010 se rozplývá v mlze. Ne že by z ní někdy zcela jasně vystoupilo, ale oddálení termínu je prostě jen stále zřejmější. Důvody jsou přitom jasné již dlouho. Česká republika nezvládne splnění všech maastrichtských kritérií. A rovněž nemůže očekávat od Bruselu žádné slitování. Což ostatně potvrdilo i odmítnutí Litvy, která "projela" inflační kritérium o 0,07 procentního bodu. Achillovou patou České republiky byl a je stav státního rozpočtu. Schodek utěšeně narůstá, a ať už ČR přijme reformy či nikoliv, narůstat bude. Je fakt, že v posledních dvou letech se dařilo udržet deficit rozpočtu pod 3 % HDP (což splňuje maastrichtské kritérium), schválené sociální dávky a návrhy na snížení daní však mohou tento schodek zdvojnásobit už v příštím roce. To, že by za další dva roky (kdy bychom teoreticky měli platit eurem) deficit klesl zpět pod 3 %, je iluzorní.

Stávající konvergenční plán, který by umožnil přijmout euro v roce 2010, je proto za těchto podmínek nesplnitelný, což zřejmě potvrdí i Evropská komise, která se jeho aktualizovanou verzí bude zabývat letos v listopadu. O tom, že se ČR nezapojí v příštím roce do systému ERM II (povinnost stabilizovat měnu dva roky před přijetím eura), již hovořil i ministr financí Vlastimil Tlustý, euro v podstatě odpískali po společné schůzce i premiér Mirek Topolánek a guvernér České národní banky Zdeněk Tůma. Jenom zatím nikdo termín přijetí eura nezměnil - oficiálně tak ČR stále počítá s datem 2010.

Zajímavé je, že Slovensko, které přijetí eura po vítězství Roberta Fica poněkud zpochybňovalo, nyní tvrdí, že euro v roce 2009 přijme. A jak se zdá, podaří se mu to. Žádné nové velké reformy rozpočtu se tam nechystají (skutečností je, že Slovensko je nejreformovanější zemí z řady budoucích kandidátů na euro), inflace je vcelku pod kontrolou a vysoké tempo růstu zlepšuje příjmy státního rozpočtu, kterému se daří již nyní plnit onen tříprocentní limit.

Čím déle bude ČR na euro čekat, tím víc problémů se splněním podmínek se může vyrojit. V budoucnosti se například problémem může stát i míra inflace - ta je ovšem otázkou budoucího vývoje nejen v ČR, ale i v eurozóně. Inflační kritérium je stanoveno tak, že úroveň inflace nesmí o více než 1,5 % překročit inflaci měřenou jako průměr tří zemí EU s nejnižší inflací, dlouhodobé úrokové sazby nesmějí o více než 2 % překročit sazby ve stejných zemích. Se sazbami zřejmě problém nebude, ale s inflací ano. Euro tak stále zůstává otevřenou otázkou. V Česku tomu tak možná bude dlouho.

Julie Hrstková