Zemědělcům stát vždycky sype

Zemědělcům stát vždycky sype

Každoročně dostáváte z kapitoly zemědělství dotace ve výši zhruba 700 milionů korun, jen letos jste nedostali ani korunu. Jak žijete?

Ve fondu se v minulých letech nahromadily zdroje, které jsou z větší části převedeny do akciových portfolií a do státních obligací. Výše výnosů z nich loni dosáhla 290 milionů korun. Majetek fondu se pohybuje kolem... Ale já vlastně nevím, jestli vám to chci říci.

To je právě to, co se nelíbí ani Nejvyššímu kontrolnímu úřadu - že o tom nechcete informovat. Vzhledem k výnosům lze přitom odhadnout, že hospodaříte s majetkem zhruba 3,5 miliardy korun.

Fond však nebyl primárně určen k tomu, aby hromadil zisky. Ty se hodí, ale všechny peníze nakonec skončí v podporách zemědělců. Hospodaříme s majetkem několika miliard korun. Opravdu nechci být konkrétnější. Když nedostaneme od státu peníze, jako se to stalo letos, tak k uspokojení požadavků zemědělců musíme část akcií, obligací či pohledávek prodat. O to se pochopitelně snižuje náš majetek. Navíc máme Fond kapitálového dorovnání... To si však rovněž nejsem jistý, jestli bych to měl veřejnosti úplně odkrýt.

Takže další tajemství. Na co vydáváte peníze? Slyšel jsem, že významnou položkou jsou prostředky, které spotřebujete na svůj vlastní provoz.

Mohu vás však ubezpečit, že to není pravda. Ročně pracujeme s necelou miliardou korun a na provoz a nákup majetku vydáme 150 milionů korun. Vše ostatní jde na dotace, garance a nejrůznější podpory. V posledních letech se snížila povinnost fondu platit na nesolventní zemědělce na zhruba jedno procento. Hlavně v 90. letech se ale garance poskytovaly na můj vkus až příliš benevolentně. Navíc až do sta procent výše úvěru. V roce 1999 již byly ztráty neúnosné. Jakmile se objevil u dlužníka nějaký problém se splácením, banka se ani nepokusila vymoci dluh svými mechanismy a okamžitě se obrátila na fond. A ten zaplatil. To však již skončilo. Dluh z konce 90. let nás již neohrožuje, je v opravných položkách.

Téměř deset let jste právě v 90. letech pracoval v Agrobance. Pravidla fondu vám musela vyhovovat?

Právě proto vím, o čem mluvím, i když jsem byl na druhé straně barikády. Úvěry plně garantované PGRLF jsem poskytoval velice ochotně. To je opravdu již minulostí.

Jak je možné, že když se na vás obrátí zemědělec s nějakou žádostí o dotaci, podporu či garanci, je vždy úspěšný?

Pokud si banka prověří svými mechanismy solventnost klienta a je ochotna mu úvěr poskytnout, tak vyhovíme všem žádostem. Příspěvek na pojištění také dáváme každému, kdo o to požádá, a u podpory na výši úroků se pouze diskutuje, do jaké výše bude. Takže vlastně máte pravdu: dáváme všem. Právě proto je fond u zemědělců tak vysoce ceněn.

Je pravda, že uvažujete o dalším vstřícném kroku vůči zemědělcům a chtěli byste se zaměřit i na pojišťovnictví? Tomu přece neodpovídá váš dnešní statut?

Chtěli bychom zřídit fond, který by zemědělcům umožňoval se pojistit proti živelním katastrofám - suchu, povodním a podobně. Do těchto oblastí se komerční pojišťovny pouštějí minimálně, a pokud ano, tak je to pro zemědělce příliš drahé. Pro pojišťovny je tato oblast těžko definovatelná a ve svém důsledku i špatně vyhodnotitelná. Chtěli bychom proto vytvořit fond nepojistitelných škod, každoročně dotovaný ze státních zdrojů částkou zhruba 1,2 miliardy korun. Každý rok není kritický, takže by se prostředky ve fondu akumulovaly. Až by dosáhly asi devíti miliard, mohl by stát přestat přispívat. S tímto programem bychom ale museli jít i na Evropskou komisi a notifikovat jej.

Nestačí to řešit jako doposud?

Se současným rozdělovacím systémem mám špatné zkušenosti. Ministerstvu zemědělství totiž chybějí potřebné kontrolní mechanismy. Peníze se tak mohou dostat do lokalit, které nebyly až tak postiženy, ale nějaký vlivný politik je tam volebním lídrem. Navíc může dojít ke křížení plateb a podpor. Pokud Evropská komise zjistí duplicity, je zle, a peníze, které pocházejí z prostředků Unie, se musí vracet. A nebezpečí duplicit po vstupu do EU výrazně vzrostlo. Do zemědělství, kromě státních zdrojů přes PGRLF, dobíhají peníze z předvstupního fondu Sapard, to byly za tři roky více než čtyři miliardy, a nově jde z prostředků EU do zemědělskopotravinářského komplexu ročně až 30 miliard korun.

Souhlasíte s tím, že se pak mnohdy rozděluje podle hesla: Řvi, urveš podíl lví?

Stát nakonec vždy křiku zemědělců vyhoví a peníze v nějaké kapitole či vládní rezervě najde. Dává je však do rukou institucím, které je rozdělují nekoncepčně. Proto přínosem námi hledaného přístupu by bylo standardizované chování. Dokonce si myslím, že ani tak nezáleží na objemu peněz, ale na systému.

Jiří Kučera

Petr Buchal (62) absolvoval Vysokou školu zemědělskou v Praze. Po studiu působil 21 let v zemědělském družstevnictví. Od roku 1990 pracoval v Agrobance, řídil filiálku v Pardubicích. Od listopadu 2005 je v čele PGRLF.