Pracující nezaměstnaný

Rozrůstá se skupina nezaměstnaných, kteří ve skutečnosti pracují, ale oficiálně musejí zůstat bez práce. Není to jen proto, že by neradi ztratili příjem ze sociálních dávek a podpor, které pobírají. Množí se také počet těch, kteří nemohou vykázat svůj příjem, protože by byl okamžitě očesán na životní minimum po srážkách na nejrůznější dluhy a jiné závazky.

Ukázal to miniprůzkum, který předchází širšímu průzkumu nezaměstnaných a jejich spolupráce s úřady práce. V průběhu této předběžné sondáže se opakovaně stalo, že poté, co firma přihlásila nového pracovníka k sociálnímu pojištění, dorazily exekuce na jeho plat. Nejčastěji šlo o nezaplacené sociální či zdravotní pojištění, daně, pokuty (včetně penále), velmi často o nesplácené půjčky, neuhrazené nájmy, méně často o alimentační povinnost.

Informace poskytla regionální poradenská firma, která od března do srpna ověřovala metodiku připravovaného průzkumu v pilotním projektu. Ten proběhl v Libereckém kraji a v Praze na malém vzorku 75 osob. Údaje tak mají jen omezenou vypovídací hodnotu, přesto jsou zajímavé.

Předmětem šetření byla skupina těžko zaměstnatelných osob, tedy dlouhodobě nezaměstnaných, kteří si hledají práci. Průzkum probíhal ve třech středně velkých firmách, jež trvale hledají pracovníky. Všechny fungují nejméně deset let a u žádné z nich neshledaly kontroly úřadu práce, finančního úřadu, pojišťoven a dalších kontrolních orgánů zásadnější nedostatky. Výzkum byl omezen na profese: stavební dělník (nevyučený), stavební specialista (vyučený), prodavačka a uklízečka. Celkem šlo o 25 volných míst (viz dále Nabízené pracovní pozice).

UCHAZEČI O ZAMĚSTNÁNÍ byli sledováni od okamžiku, kdy navázali s firmou první kontakt, a poté nepřetržitě do ukončení šetření.

Na všechna nabízená místa se hlásilo více uchazečů, než bylo možné přijmout. Ani jedna firma však neměla v srpnu letošního roku nabízená místa obsazena. Nepodařilo se najít vhodné zaměstnance.

RADĚJI NA ČERNO. Někteří z uchazečů, kteří nakonec nebyli přijati, už při pohovoru požadovali, aby mohli nastoupit bez jakékoli pracovní smlouvy. Lidé z řad nezaměstnaných, kteří pobírají dávky, se totiž velice snadno přesunují do jiné, ještě beznadějnější skupiny, která přišla o nárok na dávky, ale na veškeré jejich příjmy je exekuce.

Jejich dluhy mnohdy vznikly "administrativně". Například nepřevedli svou živnost do klidu a nabíhal jim dluh na nezaplaceném pojištění, nepodali čestné prohlášení, že nevlastní televizor, či zahodili výplatní pásku, na které jim zaměstnavatel potvrzoval, že bylo uhrazeno pojištění. Jindy ztratili složenku na pokutu nebo si nevyzvedli doporučenou zásilku. Pocitově jsou snad mnohdy v právu, ale uplatnění zákona je jiné.

Mnozí z nich jsou optimisté - první měsíc dostanou 16 000 korun čistého, a hned si myslí, že je budou mít dva roky. Někteří neumějí počítat nebo číst tiskopisy a podlehnou reklamě, že žít s půjčkou je vlastně chytré.

Přednost dle zákona mají pohledávky na daních a poplatcích, sociálním a zdravotním pojištění a výživném (pomineme-li náhrady za ublížení na zdraví). Reálně však platí, že soudní exekutoři jsou nejrychlejší. Soustředí se především na finanční příjmy a mohou zabavit i rodičovský příspěvek. Je tedy pochopitelné, že v prvním případě vysloví exekuci na plat člověka, který začal znovu pracovat.

A dlužník to pochopitelně ví. Buď tedy usiluje o práci na černo - a oficiálně je nezaměstnaný, nebo v okamžiku, kdy do mzdové účtárny zaměstnavatele dorazí exekuční příkaz, má již vybrány všechny možné zálohy a do zaměstnání nepřijde. Je pak nezaměstnaný i reálně.

JEN NA DLAŇ. Důvody, proč byli uchazeči o zaměstnání odmítnuti, se od sebe příliš neliší. Například zájemce o pozici stavebního dělníka požadoval, aby mu byla poskytnuta záruka, že při práci "nebude moc na slunci a na dešti". Další trval na tom, že musí dostávat odměnu každý den na dlaň. Jiní souhlasili s nástupem, jen když budou pracovat na černo.

Někteří podepsali pracovní smlouvu a nenastoupili, další odešli v průběhu první směny nebo nepřišli na druhou. Na pozici stavební specialista se hlásil také kuchař, číšník, řidič, malíř pokojů (ten požadoval nejméně 18 000 Kč čistého) nebo svářeč.

Jedna z uklízeček požadovala, aby s ní byl někdo večer na pracovišti, protože se sama bojí. Další chtěla do pracovní smlouvy podmínku, že za ni bude uklízet její matka nebo sestra, protože ona se stará o rodinu. Uchazečka o prodavačku se zase přiznala, že jí jde špatně počítání a nevidí na klávesy na pokladně.

Samostatnou skupinou uchazečů pak byli ti, kteří nehledali práci, ale chtěli pro úřad práce potvrzení, že je firma nemůže zaměstnat.

BRZY VYHOZENI. Jen ve dvou případech byl důvodem k ukončení pracovního poměru zdravotní stav. Jeden pracovník byl těžký neurotik a nebylo možné s ním vytvořit pracovní dvojici, další zatajil, že je epileptik. Přestože sledované firmy jsou benevolentní k zahájení pracovní doby, nejčastějším důvodem ke zrušení pracovní smlouvy byl fakt, že pracovník nedocházel do zaměstnání. Nebo zaměstnanec přišel, ale nepracoval.

Firmy tolerovaly dvě neomluvené absence v měsíci, ale pokusy o omluvy byly často kuriózní (viz dále).

Velmi časté byly případy, kdy zaměstnanci obdrželi zálohu - často v plné výši mzdy - a další den již nepřišli. Personalisté přiznali, že je vyplácejí záměrně, neboť jim odpadne trapné jednání s člověkem, který je sice zaměstnaný, ale nepracuje. Takto je naděje, že odejde sám.

ALKOHOL TAM, NÁŘADÍ VEN. Poměrně časté byly krádeže na pracovišti. Pracovník například odešel se zařízením za 45 000 Kč. Policie ČR, která pak šetřila trestní oznámení, firmě sdělila, že "obviněný to popírá", a věc odložila. Nepovažovala za nutné ani výslech navržených svědků.

Jiný zaměstnanec si zase nosil na pracoviště v ruksaku své nářadí. Ve skutečnosti tam měl alkohol a po jeho vypití si večer odnášel nářadí firmy. Za šest pracovních dnů ukradl věci za 1500 Kč. Pak si vyžádal potvrzení o zaplacení daně ze mzdy (150 Kč) a žádá o její vrácení, neboť je bez příjmu.

Prodavačka si z pokladny vzala zálohu na mzdu za celý následující měsíc, proplatila si dovolenou, jako by pracovala do konce roku, a ještě udělala manko. Zaměstnavateli nabídla, že když jí nechá ještě dva měsíce pracovat, všechno zase vyrovná. Pochopitelně byla odmítnuta.

Uklízečka zcizila přísně zúčtovatelnou dokumentaci i určitý obnos peněz. Vzhledem k tomu, že vlastně ani neuklízela, byl pracovní poměr ukončen.

ROMOVÉ. Šetření nebylo sice na tuto skupinu zaměřeno, ale některé příklady mohou být zajímavé.

Místo uchazeče o zaměstnání volala jeho přítelkyně, kdy si může přijít pro razítko, že muže do zaměstnání nechtějí. Osobní oddělení firmy odpovědělo, že razítka nedává, ale jestli chce pán pracovat, ať přijde. Za týden si tento pár stěžoval na úřadu práce, že muže odmítli, protože je Rom. Nikdo z firmy přitom tohoto muže neviděl, ani neslyšel.

Jiný nastoupil, ale požadoval zálohově výplatu každý den, nebo alespoň týdně. Firma mu vyhověla. V polovině srpna pak fyzicky napadl vedoucího pracovníka za to, že mu odmítá vyplatit doplatek za červen. Měl přitom vyplacenu mzdu i za část srpna. Na to, že přece podepsal výplatnici, řekl: "To jste mi dali něco podepsat, čemu já nerozumím." Pak napadl spolupracovníky, kteří byli ochotní dosvědčit, že si peníze už vzal.

Na druhou stranu, dvě ze sledovaných firem mají Romy na vedoucích pozicích.

ZAČAROVANÝ KRUH. V zásadě všichni, kdo nastoupili do práce byť na jediný den a nemají exekuci na svůj příjem, si již požádali o doklady pro sociální podporu.

Mnozí si vzali půjčku na vysoký úrok, neboť zaměstnavatel jim rád vystavil potvrzení, že jsou zaměstnáni a že je nehodlá propustit. Když úvěr dostanou, jsou již nezaměstnaní a časem se nejspíš zařadí mezi ty, kdo nemohou pracovat, neboť je na jejich příjem exekuce.

Nemusí jít jen o lidi líné, nešikovné, nevzdělané či nekvalifikované. Jejich nezaměstnanost proto nelze řešit jen poradenstvím, jak napsat životopis či jak hledat zaměstnání.

Na konci července bylo v Česku podle údajů Ministerstva práce a sociálních věcí 434 327 osob bez práce. Jsou mezi nimi i ti, kteří pracovat chtějí, lehce by našli i uplatnění, ale byli by naprostí blázni, kdyby do zaměstnání nastoupili.

MILAN MARŠÁLEK
ekonom a publicista



Nabízené pracovní pozice

Stavební dělník: Práce v hlavní stavební výrobě, pomocné i odborné. 40 hodin týdně, vyučení v oboru je předností, nástupní plat 10 000 Kč měsíčně čistého. Během šetření se přihlásilo 27 uchazečů. Dvacet z nich se dostavilo ke vstupnímu pohovoru, 17 nastoupilo, ke dni skončení šetření pracoval jen jeden.

Stavební specialista: Práce při obnově a údržbě historických a památkově chráněných budov. Požadavkem byl výuční list tesaře, truhláře či v některé "historické" profesi. 40 hodin týdně, nástupní plat 13 000 Kč čistého. Přihlásilo se 16 uchazečů, nepřijat žádný.

Prodavačka/prodavač: Práce v pultové prodejně, turnusové služby včetně sobot, nedělí a státem uznaných svátků. 180 hodin měsíčně, od 8.00-20.00 hod. Základní čistý plat 7500 Kč měsíčně. Přihlásilo se 18 žen a dívek, nastoupilo osm, před ukončením šetření pracovala jedna s tím, že poměr bude ukončen.

Uklízečka: Práce v čistém provozu, v pracovních dnech od 16 hodin. 40 hodin týdně, požadován byl čistý trestní rejstřík. Základní čistý plat 7000 Kč měsíčně. Přihlásilo se 14 uchazeček, přijato 6, u jedné pracovní poměr pokračuje.


Nejčastější výmluvy

"Můj kocour měl vážné problémy, musel jsem s ním na veterinu."

"Přítelkyně má rizikové těhotenství, nebylo jí dobře, musel jsem s ní být dva dny doma."

"Musel jsem se hlásit na Správě sociálního zabezpečení."

"Ráno se mi zaběhl pes."

"Neměla jsem hlídání pro dceru." (dceři bylo 19 let - pozn. autora)

"Ztratila se mi peněženka a neměla jsem na městkou dopravu."

"Čekáme rodinu, musel jsem jít vyplňovat dotazníky na úřad."

"Byl jsem ožralý."

"Já jsem v práci byla, ale bylo mi špatně, tak jsem zase odešla."