Jak zajistit kvalitu profesionálů na kapitálovém trhu?

Aktuálně je na pořadu otázka kvalifikačních požadavků na profesionály, kteří pracují na kapitálovém trhu s akciemi, dluhopisy, podílovými listy, deriváty a podobnými nástroji. Výsledek snah o regulaci tohoto segmentu finančního trhu zajímá v první řadě pracovníky poboček bank a obchodníky s cennými papíry, kteří jednají o investičních nástrojích se zákazníky, a dále zprostředkovatele a poradce v oblasti investic, pojištění či třeba hypoték nebo penzí. Jejich rozhodnutí bude mít velký vliv na celkovou kvalitu a dostupnost finančních služeb pro zákazníky a může ovlivnit i obecnou efektivitu nakládání s úsporami v hospodářství. Lépe odborně vybavení profesionálové prostě v průměru vybírají lepší investiční příležitosti.

OVĚŘENÍM ODBORNOSTI na finančním trhu jsou v současnosti především makléřské zkoušky, které jsou povinné pro některé zaměstnance obchodníků s cennými papíry včetně bank. ČNB dokončuje přípravu vyhlášky, která umožní, aby makléřské zkoušky pořádaly kromě regulátora i profesní asociace účastníků trhu. Konkurence umožní snížit náklady, přiblíží okruh testovaných znalostí praktickým potřebám a zvýší komfort zkoušených a jejich zaměstnavatelů při přípravě a skládání zkoušek.

Očekává se, že druhým problémem, který vyhláška vyřeší, je upřesnění okruhu zaměstnanců, kteří musejí povinně složit makléřskou zkoušku. Jasná byla situace vždy u portfolio manažerů a obchodníků, přímo vstupujících do obchodních systémů pražské burzy či RM-Systému. Naopak výklady, kteří ze zaměstnanců přímo jednajících se zákazníky mají být předem vyzkoušeni, se nedařilo sjednotit.

DISKUTUJE SE UŽ DVA ROKY o prověřování kvalit zaměstnanců a diskutující vstupovali s velmi odlišnými, přitom ale dobře obhajitelnými názory. Jedni byli přesvědčeni, že plnou odpovědnost za odbornou způsobilost svých zaměstnanců mají nést zaměstnavatelé, to je obchodníci s cennými papíry, kteří musejí již v licenčním řízení prokázat kompletní splnění předpokladů pro svou činnost, včetně personálních.

Druzí namítali, že liberální přístup zaměstnavatelů umožňuje v některých případech působení pracovníků s nedostatečnou kvalifikací, a tím i nízkou kvalitu poradenství a péče o zákazníky. Zastánci ověření kvalifikace standardními zkouškami argumentují, že povinná minimální odbornost zaměstnanců "v první linii" přináší přidanou hodnotu zákazníkům, ekonomice jako celku, samotným zkoušeným i zaměstnavatelům. Náklady na její dosažení ale nesou převážně posledně jmenovaní, takže je nutný zásah regulace.

KOMPROMIS. Povinná odborná zkouška by se nevztahovala na pracovníky, kteří se při komunikaci se zákazníkem řídí výhradně zaměstnavatelem přesně definovanými postupy a neodchylují se od nich. Výsledný obchod by tedy byl určen pouze zákazníkovou objednávkou nebo standardním zpracováním údajů, které zadá.

Zkoušku by naopak potřeboval ten zaměstnanec, který zákazníka ovlivňuje svými znalostmi a zkušenostmi při výběru samotné investice nebo podmínek její realizace. Takový kompromis snižuje riziko neúmyslného poškozování zákazníků výběrem horší než optimální investice, a přitom nezatěžuje novými požadavky ty zaměstnance, jejichž podíl na formulaci a zpracování obchodu je spíše mechanický.

Je důležité, aby ČNB rozhodnutí o makléřích koordinovala s Ministerstvem financí. Nejen proto, že ministerstvo může jako garant primární legislativy navrhnout podstatnou změnu celého systému ověřování kvalifikace na finančním trhu, ale také proto, aby se neotevíral prostor pro další regulační arbitráž, tedy znevýhodnění jednoho ze srovnatelných distribučních kanálů nepřiměřeně nákladnějšími pravidly.

Dalším otevřeným "bojištěm" je obecný rámec pro zprostředkování a poradenství, tedy přímé poskytování finančních služeb zákazníkům, ale mimo zdi licencovaných institucí. Zatím je tady regulace podle jednotlivých produktů, ale přitom neodráží jejich rizikovost ani složitost. Regulační arbitráž je využívána "zabalením" určitých produktů do jiných struktur s cílem vyhnout se přísnějším pravidlům. To vede k deformaci tržního prostředí a může znamenat, že zákazníci činí investiční rozhodnutí, k nimž existuje lepší alternativa.

Ministerstvo financí zahájilo o těchto problémech veřejnou diskusi a hodlá vytvořit komplexní a vyrovnaný institucionální model zprostředkování a poradenství. Otázka nezbytné kvalifikace agentů je v celé koncepci velmi podstatná, nastavení požadavků ale přijde na řadu až po dosažení shody na základní stavbě tohoto segmentu. Podobně jako u makléřských zkoušek bude mezi základní požadavky patřit zajištění rozumné míry ochrany spotřebitelů, což může přinést další posilování důvěry v trh, a minimalizaci neproduktivních nákladů na administrativu spojenou se získáním a ověřením odbornosti.

Nutné znalosti mají být užitečné. Při určování úrovně povinné kvalifikace finančních profesionálů jde o velké peníze jak na straně potenciálních výnosů, tak i nákladů. Nezbývá než doufat, že všichni účastníci přistoupí k debatě po zralé úvaze.

Jakub Černý
Asociace pro kapitálový trh