Které a s kým?

Česká armáda disponuje pěti ruskými dopravními letadly typu Antonov An-26. Čeká je sice modernizace, ale stejně jsou na sklonku své životnosti. Kromě toho nejsou použitelná pro přepravu žádného většího nákladu. Sice mají nosnost pět a půl tuny a vnitřní šířku trupu 2,8 metru, ale jejich nákladový prostor je zoufale nízký: jen 1,2 metru. Nevejde se do nich tedy ani nejmenší dopravní prostředek naší armády, terénní vůz Land Rover. Ten má na výšku dva metry a šest centimetrů.

Česká armáda se při dopravě na zahraniční mise na vlastní dopravní letadla spoléhat nemůže. Kromě toho, že An-26 nepoberou auta, nemají ani vybavení, které by odpovídalo požadavkům NATO a mezinárodním dopravním předpisům - o schopnosti tankovat za letu ani nemluvě. Výsledkem je, že vojáci na bližší mise jezdí vlakem, na ty vzdálenější si půjčují civilní letadla z vládní letky.

Jeden letoun z pětice An-26 právě prochází modernizací, respektive dovybavením a počítá se s modernizací ještě tří strojů; skončit by měla v roce 2008. Někdy v letech 2011-2015 však armáda chce mít čtyři až šest nových dopravních letadel. Letos na jaře si Ministerstvo obrany nechalo vypracovat marketingovou studii. Vyplynulo z ní, že v úvahu přicházejí čtyři letadla: americký C-130J (zvaný Hercules) od Lockheed Martin, italsko-americký C-27J (Spartan) od Alenia Aeronautica, španělský, nebo spíš už evropský C-295M od EADS-CASA a ukrajinský Antonov An-74. Zajímavé je, že všechny tyto letouny se navzájem výrazně liší. Žádné dva nejsou podobné. Takže je jasné, že o výsledku tendru rozhodnou zadávací podmínky. Pokud si vojáci jasně určí požadované parametry, vítěz tendru jim "vypadne" úplně automaticky.

SPOLUPRÁCE? Možná však, že to nebude tak jednoduché. Výběr totiž může zkomplikovat uvažovaná spolupráce se slovenskou armádou. Slováci totiž čelí stejnému problému (navíc se jim jeden z An-26 nedávno zřítil při návratu z mise a pohřbil celou posádku).

Předběžný seznam slovenského ministerstva obrany však nepočítá s ukrajinskými An-74. A navíc, Slováci právě vyzbrojují armádu lehkými obojživelnými pancéřovanými bojovými vozy Aligátor. Tato vozidla, vyvinutá v ZTS Martin a vyráběná od roku 2002, se se svou šířkou 2,3 metru nevejdou do C-295M (ostatně, nevešly by se ani do An-74). Španělský letoun sice v tendru dál figuruje, ale pokud se budou chtít Slováci svými Aligátory chlubit v zahraničních misích, zúžil by se výběr na dvojici Hercules - Spartan.

CO BY CHTĚLI VOJÁCI, je jasné: Hercules. Ten jako jediný dokáže přepravit i obrněný osmikolový transportér Pandur, které si objednala česká armáda - a k němu se ještě vejde (co do rozměrů i hmotnosti) jeden Land Rover. Problémem je však cena: Hercules stojí víc než dvojnásobek, co Spartan. I ten je přitom dražší než C-295M - a ještě levnější je An-74.

Na Slovensku právě cena, aspoň podle zákulisních hlasů soudě, odsuzuje Herculy do oblasti krásných snů. Jedině, že by obě země využily velkou příbuznost Hercula a Spartanu (viz box Na výběr) a koupily společně například dva Herculy a čtyři Spartany.

VZDUCHOLOĎ NE. V podobné situaci jako česká nebo slovenská armáda je armáda australská, která již dvacet let zvažuje, čím nahradit dosluhující transportéry DeHavilland DHC-4 Caribou. Australané před dvěma lety zrušili tendr, v němž výběrová komise doporučila C-295M, ale ministerstvo obrany tuto volbu odmítlo akceptovat. Teď jsou znova na začátku - ale situace se změnila. Jednak výrobce Spartanu výrazně snížil nabídkovou cenu, ale hlavně: studie poradenské firmy Qantas Defence Services doporučuje zvážit tři nové alternativy. První je Bell/Boeing MV-22 "Osprey", což je hybrid, který dokáže otočit křídla i s motory a změnit se ve vrtulník. Osprey dokáže unést 3,7 tuny na 400 km, resp. 2,7 tuny na 800 kilometrů. Druhou navrhovanou možností je ukrajinský An-74, který se původního tendru vůbec nezúčastnil - a třetí je britská héliem plněná vzducholoď SkyCat. Nejmenší model SkyCat má nosnost 20 tun, rychlost 130 km/h a standardní dolet 2250 kilometrů. Výroba je naplánována na druhý kvartál příštího roku - a do půl roku poté by měla být hotová certifikace.

Žádné revoluční řešení se při řešení transportních potřeb české armády nedá čekat. Dokonce není jisté ani to, že skutečně dojde ke spolupráci se Slováky. Kromě rozdílných technických požadavků by mohlo být na překážku, že Slováci zvažují i jiné řešení svých potřeb, než je nákup letadel - a to nejenom pronájem, ale dokonce také pouhý nákup přepravních služeb. České ministerstvo obrany naproti tomu jakékoli úvahy o alternativních řešeních výslovně odmítá.



Vojenská dopravní letadla na výběr

Tendru, který by měl být vyhlášen někdy v letech 2008 nebo 2009, se samozřejmě bude moci zúčastnit kterýkoli výrobce. Vojáci však nepovažují za pravděpodobné, že by mohl uspět nějaký letoun mimo čtveřici, která se potkává v podobných tendrech po celém světě.

Hercules. Legendární dopravní letoun, který slouží v americké armádě přesně padesát let, se mezi uvažovanými letouny vymyká svou velikostí. Je to čtyřmotorový stroj s maximální povolenou nosností 20 tun (tzv. normální nosnost, pro niž se počítá dolet, je 15 tun).

Současná generace Herculů byla v roce 1999 zásadně modernizována. Hercules především dostal nové motory Rolls-Royce 4 x 4700 koní, které pohánějí šestilisté vrtule z uhlíkových vláken. Kromě toho má úplně novou avioniku, takže už vystačí s dvoučlennou posádkou a nepotřebuje ani navigátora nebo palubního inženýra.

Do Herculu se vejde osm standardních palet, nebo 128 vojáků, nebo 92 parašutistů, nebo 97 ležících pacientů. Stojí přes šedesát milionů dolarů.

Spartan. C-27 je výrazně modernizovaná verze vojenského letounu italského výrobce Alenia Aeronautica G-222. Na vzniku Spartanu se podílela také společnost Lockheed-Martin, výrobce Hercula, nejrozšířenějšího vojenského dvacetitunového transportéru na světě. Spartan s maximální nosností 14,2 tuny (ale pro dálkovou přepravu je rozumné zatížení devět tun) byl záměrně od začátku vyvíjen jako "malý Hercules". Má maximum shodných dílů: identické jsou mj. motory včetně převodovky a vrtulí, shodných je podle výrobce 60 % vybavení kokpitu a 80 % softwaru. To nabízí úspory při údržbě i při výcviku, a užitečná je i kompatibilita nákladového prostoru. Image "malého Hercula" je také marketingovým lákadlem. Cena Spartanu se nejčastěji pohybuje mezi 25 a 30 miliony dolarů.

V poslední době si ho objednala např. bulharská nebo řecká armáda. Na spadnutí je gigantická zakázka US Army, pro niž by se Spartan měl stát standardním lehkým taktickým dopravním letadlem.

CASA 295M. Jde o prodlouženou a vylepšenou verzi letounu CN-235M, což je vojenská verze letounu CN-235. Ten je výsledkem vývoje španělsko-indonézského konsorcia. Prototyp vzlétl v roce 1999 a v roce 2000 přišla první objednávka od španělské armády. Od té doby tyto letouny uspěly v celé řadě tendrů, před třemi lety jich osm koupili i Poláci.

C-295M má maximální nosnost 9,7 tuny (dálková nosnost šest tun) a přes všechny úpravy nezapře civilní původ. Vítězí v tendrech velkým objemem nákladního prostoru a velkou kapacitou pro přepravu osob (má relativně dlouhý trup) - a cenou. Stojí zhruba 20-23 mil. dolarů. Nevýhodou je menší průřez nákladového prostoru a menší nosnost jeho podlahy a také nižší celková odolnost oproti strojům, které mají čistě vojenskou koncepci.

An-74 je ze zvažovaných letadel bezkonkurenčně nejlevnější: stojí okolo 15 milionů dolarů. Jako jediné má proudový pohon, navíc zajímavě řešený. Motory jsou umístěny tak, aby výfukové plyny zvyšovaly obtokovou rychlost vzduchu na horní straně křídel a zvyšovaly vztlak. Využití tohoto tzv. Coandova efektu (samozřejmě vedle přebytku síly) umožňuje tomuto letadlu vzlétnout s nákladem 3,5 tuny na pouhých 350 metrech. A-74 je nejlepší i co se týče doletu: s deseti tunami je to 1450 km, se třemi pak 4400 kilometrů.