Daň z příjmu: DPH - náš vzor

Výsledky práce expertní skupiny Ministerstva financí pro reformu daní z příjmů a z majetku zatím nevzbudily velkou pozornost. Je to překvapující. Jednak jde o žhavé téma - a hlavně, klíčová navržená změna ve způsobu, jak zjišťovat základ daně z příjmů právnických osob je originální, a to v celosvětovém měřítku.

PŘIPRAVIT REFORMU. Koncem minulého roku jmenoval ministr financí Bohuslav Sobotka skupinu nezávislých odborníků, aby připravili podklady pro vypracování zcela nové daňové legislativy pro oblast příjmových a majetkových daní. Úředníci Ministerstva financí rozdělili problematiku do čtyř okruhů: vymezení daňově relevantních výnosů a nákladů u právnických osob, speciální aspekty zdaňování právnických osob, zdaňování fyzických osob a zdaňování majetku.

JAK NA ZÁKLAD. Hlavní otázka v prvním okruhu zněla, jestli by nebylo vhodné nahradit současné účetnictví a návazný systém úprav jeho výstupu na daňový základ daňovým účetnictvím nebo nějakým jiným systémem - a pro jaké skupiny podniků. Expertní skupina zkoumala, podle jakých kritérií podniky rozdělit a jaká daňová pravidla aplikovat na jednotlivé skupiny.

Co se dělení týče, hlavním doporučeným kritériem je, zda podnik splňuje evropskou definici malého nebo středního podniku (SME). Tyto podniky by daňově vycházely ze zjednodušené evidence. Neauditované SME by pak měly účtovat podle zredukovaných (ještě více zjednodušených) účetních předpisů.

Expertní skupina se soustředila hlavně na změny pro velké podniky. Položila si otázku, jestli jim třeba nepovolit stanovení základu daně podle Mezinárodních účetních standardů (IFRS), eventuálně s jakými upřesněními a omezeními. Nebo jestli stanovit postup pro výpočet daňového základu přímo v daňovém zákonu - a pokud ano, tak jestli všechno určovat v tomto zákonu, nebo jestli nevyužít stávající legislativu.

Poslední varianta, kterou prosazoval a rozpracoval hlavně Petr Kříž z PricewaterhouseCoopers, nakonec převážila.

PROČ ZNOVA? "Pokud mají být pro účely daně z příjmů definovány výnosy, bylo shledáno vhodným, aby pro daňové účely byla definice výnosu odvozena od uskutečnění zdanitelného plnění z hlediska daně z přidané hodnoty. Legislativa daně z přidané hodnoty se vypořádala s tím, kdy jsou výnosy uskutečněny, poplatníkům je tento systém znám a lze ho proto aplikovat bez větších nákladů pro účely daně z příjmů." Tak zní klíčová pasáž celého výstupního materiálu.

Jinými slovy, výnosy podléhající dani z přidané hodnoty (a výnosy z nájmu nebo třeba z exportu, byť by nepodléhaly DPH) by měly být zdaňovány ve výši a v okamžiku uskutečnění zdanitelného plnění, jak je stanoveno v zákoně o DPH.

Expertní skupina navrhla princip řešení, ale snažila se vypořádat i s možnými úskalími. Například předpokládá, že zálohové platby by byly daňově neúčinné "bez ohledu na to, zda budou účtovány jako přijaté zálohy nebo výnosy příštích období". Nebo doporučuje zvážit výjimku u příjmů a výdajů z nájemného a započítávat do daňového základu tu část nájemného, která se vztahuje k příslušnému období (tedy ne podle toho, kdy bylo nájemné zaplacené).

Co se nákladů týče, experti doporučují zachovat v principu stávající přístup na bázi pravidla o dosažení, zajištění a udržení příjmů. Navrhují rozšíření o pravidlo, že náklady přiřaditelné konkrétním výnosům jsou daňově odečitatelné v období, kdy jsou zdaněny příslušné výnosy, ostatní náklady v období, kdy vzniknou.

Největší změna je v oblasti nákladů navržena pro odpisování majetku. Experti doporučují zvážit přechod na britský model tzv. investment pool. Princip této metody spočívá v tom, že prodej či vyřazení majetku nejsou daňově řešeny (tj. jakýkoliv příjem je plně zdaňován), ale hodnota každé nové investice se připočítává k celkové zůstatkové hodnotě investic - a od této celkové hodnoty souboru všech investic je možné uplatnit do nákladů stanovené procento. Odpisová sazba by tak byla jednotná pro všechna movitá aktiva. Nemovitosti by podléhaly stávajícímu systému odpisů, případně jedné odpisové sazbě (mimo pozemků).

Výhodou metody investment pool je, že odpadá nutnost zařazování jednotlivých investic do odpisových sazeb i evidence odpisů zvlášť u každé položky.

SPECIÁLNÍ ASPEKTY. V druhé oblasti zadání navrhují experti překvapivě málo změn. Polemizují s některými argumenty pro konsolidované zdanění nadnárodních koncernů (úprava, která umožňuje přelévání daňových ztrát po všech zemích, kde koncern působí, a jejich započtení proti jinak zdanitelným ziskům). Výsledné doporučení zní nepřijímat toto řešení - a když už, tak jen v minimálním rozsahu. Expertní skupina také neschvaluje ani navrhované zrušení zdanění dividend - s argumentem, že polovina českých investic beztak plyne do teritorií typu Lichtenštejnsko, Kajmanské ostrovy nebo Mauritius. Nulové danění dividend by podle argumentace expertů nahrávalo daňovým únikům. Expertní skupina nedoporučuje ani osvobození kapitálových zisků od daně z příjmů právnických osob, jak požaduje lobby nadnárodních korporací.

ZDANĚNÍ FYZICKÝCH OSOB A MAJETKU. Nejviditelnějšími navrženými změnami u fyzických osob je dramatické omezení počtu případů, kdy je příjem osvobozen od daně, zrušení společného zdanění manželů, zvýšení paušálních výdajů pro drobné podnikatele na 60 % (avšak se stropem např. 1 nebo 2 mil. Kč) a jejich zavedení i pro zaměstnance (ve výši např. 10 procent). Změn by měl doznat i roztříštěný systém daňové podpory úspor na stáří.

Co se majetkových daní týče, největší povyk se strhl okolo navrženého zrušení osvobození tzv. první skupiny poplatníků od dědické daně. Politici ODS, ČSSD i zelených jsou striktně proti, KSČM naopak pro. Je přitom pravděpodobné, že kdyby si stanovisko expertní komise přečetli pořádně, stavěli by se k němu naopak. Souběžně je totiž doporučováno razantní zvýšení částky osvobozené od této daně "např. na deset mil. Kč" ze současného jednoho milionu.

PŘÍSTUP POLITIKŮ k dědické dani je ukázkou, jak náročné bude jakékoli větší změny daňového systému uvést do praxe. Na druhou stranu je nadějné, že politici, a to i ti, kteří by se měli ekonomikou zabývat, práce na daňové reformě zatím vůbec nesledují. Je to vidět z jejich obecných odpovědí na anketní otázky týdeníku Ekonom. Oslovení politici (s výjimkou Martina Bursíka) si vůbec nevšimli, že expertní skupina pracuje na systémových změnách a zredukovali si problematiku na "snižování daní".

Je však jasné, že stanovovat daňové sazby bez toho, aby byla vyřešena otázka stanovení jejich základu, je zapřahání vozu před koně.



Veřejná diskuse

Veřejnost dostala možnost poslat připomínky k současnému stavu daňové legislativy a náměty na zlepšení. Přišlo na sedmdesát dopisů, ale systémových návrhů je mezi nimi poskrovnu. Každý si spíš hřál svou polívku.

Svaz českých a moravských výrobních družstev stejně jako Svaz průmyslu a odboráři (ta shoda!) chtěli hlavně rozdělit zákon o daních z příjmů na dva samostatné zákony - pro fyzické a právnické osoby. Jak říká zástupce Svazu průmyslu v komisi Karel Barták, "aby se fyzické osoby nemusely prokousávat záplavami ustanovení, která se na ně nevztahují ani náhodou". Do diskuse nad východisky daňové reformy kupodivu nepřispěl ani žádný velký český podnik. Drtivá většina příspěvků byla od daňových poradců a vesměs jde o upozornění na dílčí problémy. Výjimkou je návrh na úplné zrušení daní z příjmů i z majetku a jejich nahrazení daní z finančních toků, který zaslal Vladimír Branda ze společnosti Exin. Vše, co se dá charakterizovat jako "příjem", bez ohledu na jakékoli souvislosti, by bylo zdaněno nízkou sazbou - odhadem 4 % pro PO a 6 % pro FO. Daň by automaticky strhávaly banky a celý systém by podle autora ušetřil asi 85 % stávajících nákladů na správu daní.

Zveřejněním výstupního materiálu práce na reformě nekončí. Naopak, začíná druhé kolo veřejné diskuse. Ministerstvo financí žádá odbornou veřejnost o připomínky ke zveřejněným návrhům expertní komise. Termín pro zaslání připomínek končí 15. listopadu. Všechny podklady včetně kontaktu jsou na webu MF.


Reforma v USA

Daňová reforma je aktuální téma i ve Spojených státech, kde prezident George Bush ustavil před třemi lety obdobnou expertní skupinu, jaká teď funguje v Česku. Má devět členů, převážně z akademické sféry a z finančního sektoru. Pro skupinu pracovalo sedm odborníků na plný úvazek a dalších devět na částečný úvazek. Skupina, která své závěry a doporučení předložila loni v listopadu (ale formálně rozpuštěna zatím nebyla) uskutečnila dvanáct veřejných zasedání, na nichž vyslechla svědectví téměř stovky pozvaných odborníků z praxe, a vyhodnotila tisíce zaslaných připomínek odborné veřejnosti. Všechny informace se dají nalézt na internetových stránkách s intuitivním názvem TaxReformPanel.gov.

Výsledkem práce této skupiny jsou dva alternativní návrhy daňového systému, "Jednoduchý" a "Růstový a investiční". Oba jsou dotaženy do podoby legislativního záměru, včetně všech číselných hodnot, jako jsou sazby a hranice. Závěrečná zpráva upozorňuje, že každá z variant představuje ucelený balík s vnitřní logikou, do něhož neradno zasahovat.

V závěrečné zprávě popisuje expertní skupina i alternativní, revoluční řešení daňového systému, tedy nahrazení daní z příjmu prodejní daní (obdoba naší spotřební daně, uvalená plošně na veškeré prodávané zboží a služby) nebo daní z přidané hodnoty. Závěrečná zpráva obšírně rekapituluje důvody, proč expertní skupina tuto změnu nedoporučuje (varianta zavedení federální prodejní daně nebo DPH vedle daně z příjmu vůbec nebyla na stole). Hlavním důvodem je (vedle obav z daňových úniků), že takové řešení postrádá progresivitu. Kompenzace odvedených daní nižším příjmovým skupinám by podle expertní skupiny znamenala přerozdělování třičtvrtě bilionu dolarů ročně - což by však představovalo nepřijatelný nárůst role státu.

Expertní skupina v závěrečné zprávě také rekapituluje důvody pro nutnost daňové reformy. Tím hlavním je, že americký daňový systém je neúměrně složitý a nepřehledný, protože od roku doznal už 15 tisíc změn (vychází to na dvě změny denně). Ve zprávě se píše, že Američané a americké firmy utratí za daňové poradce 150 miliard dolarů ročně. Průměrný Američan, který vyplňuje přiznání sám, bez pomoci daňového poradce nebo aspoň počítačového programu (a takových je jen 13 %) stráví vyplňováním daňového přiznání a souvisejícími činnostmi 26 hodin, tedy téměř polovinu pracovního týdne. Odhadem dva miliony poplatníků však stejně zaplatí celkem asi o miliardu dolarů víc, než kolik je jejich daňové povinnost. Na druhou stranu poplatníci (hlavně firmy) vykážou k zaplacení ročně celkem asi o 300 miliard dolarů méně, než by měli.

Nejpůsobivěji vypadá odhad, že nedokonalý daňový systém přijde americkou ekonomiku na bilion dolarů ročně.